Návrh vyhlášky o požadavcích na výstavbu

15.8.2023, Ministerstvo pro místní rozvoj, Zdroj: Verlag Dashöfer

9.1

Návrh vyhlášky o požadavcích na výstavbu

Ministerstvo pro místní rozvoj

K přípravě návrhu této vyhlášky bylo přistoupeno v souvislosti se schváleným zákonem č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "stavební zákon"), a zákonem č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů.

Hlavní principy vyhlášky o požadavcích na výstavbu lze stručně charakterizovat následovně:

• maximálně komplexní řešení problematiky požadavků na výstavbu pro celé území České republiky,

• ucelenost požadavků na výstavbu v jednom právním předpisu,

• zohlednění přístupnosti staveb pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace,

• řešení vazeb této vyhlášky na technické normy.

Vyhláška o požadavcích na výstavbu je novým prováděcím právním předpisem stavebního zákona, který je inspirován a vychází z dosud platných vyhlášek k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a to:

• z vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů,

• z vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů,

• z vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb,

• z nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy), ve znění pozdějších předpisů.

Zároveň jsou součástí této vyhlášky i technické požadavky, resp. jejich části, z prováděcích právních předpisů, které jsou dnes v gesci dalších ústředních správních orgánů, a to z důvodu sjednocení problematiky. Jedná se o tyto vyhlášky:

• vyhláška č. 238/2011 Sb., o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve znění pozdějších předpisů, v gesci Ministerstva zdravotnictví,

• vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů, v gesci Ministerstva zemědělství,

• vyhláška č. 284/2016 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pyrotechnice, ve znění pozdějších předpisů, v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu.

Jedná se zejména o technické požadavky na bazény, koupaliště a sauny, vodovody a kanalizace a na sklad pyrotechnických výrobků, které budou novelizací stávajících právních předpisů zrušeny.

Tato vyhláška v plném rozsahu zapracovává obsah vyhlášky č. 239/2017 Sb., o technických požadavcích pro stavby pro plnění funkcí lesa a vyhlášky č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla, ve znění pozdějších předpisů, které byly zrušeny stavebním zákonem.

Tato vyhláška vychází z příslušných platných technických norem (ryze českých označených jako ČSN, stejně tak evropských nebo mezinárodních, které byly přejaty do soustavy českých norem a nyní se označují např. ČSN EN aj.) a čerpá také z výsledků materiálu Metodika uplatňování principů univerzálního designu a celoživotního bydlení v bytové výstavbě.

Pro přípravu této vyhlášky byla využita také norma ČSN EN 17210 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Funkční požadavky, k níž byly vydány dvě technické zprávy, které jsou zavedeny jako TNI CEN/TR 17621 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Technické prováděcí požadavky a specifikace a TNI CEN/TR 17622 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Posouzení shody. Text normy je v původním anglickém znění a neobsahuje žádné konkrétní hodnoty, proto není označena jako určená norma.

Stavební právo hmotné je upraveno v části čtvrté stavebního zákona. Požadavky na výstavbu jsou nyní definovány v ustanovení § 137 NSZ a jedná se o

• požadavky na vymezování pozemků,

• požadavky na umisťování staveb a

• technické požadavky na stavby.

Tyto požadavky je nutné podle § 137 odst. 2 stavebního zákona respektovat při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb. Musí být však respektovány nejen požadavky na výstavbu stanovené stavebním zákonem, ale i požadavky stanovené touto vyhláškou, jako jeho prováděcím právním předpisem, či požadavky stanovenými jinými právními předpisy (např. zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární bezpečnosti staveb, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, apod.).

Stavební zákon v ustanovení § 137 odst. 4 stanoví, že požadavky na výstavbu se rovněž uplatní u změny dokončené stavby, údržby dokončené stavby, změny v užívání stavby, dočasné stavby, zařízení staveniště, pozemku nebo stavby, které jsou kulturní památkou nebo se nacházejí v památkové rezervaci nebo památkové zóně, a to v rozsahu, v jakém to závažné územně technické nebo stavebně technické důvody nebo jiný veřejný zájem nevylučují.

Ustanovení § 137 odst. 4 stavebního zákona je obdobou ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., § 2 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb., či ustanovení § 2 odst. 2 vyhlášky č. 398/2009 Sb. a využívá se v případě např. změn staveb, kdy nelze při provádění stavebních úprav u stávajících staveb zvýšit světlou výšku místnosti či zajistit adekvátní hodnoty parkovacích míst. Ve všech případech, kdy se neuplatňují požadavky, je však nutné, aby projektant neuplatnění konkrétního požadavku jasně a přesvědčivě zdůvodnil v dokumentaci přikládané k povolení záměru a stavební úřad tak mohl zkontrolovat, zda jsou naplněny zákonem stanovené předpoklady, tj. závažné územně technické či stavebně technické důvody, které použití konkrétního ustanovení vylučují.

Tato vyhláška na základě ustanovení § 152 odst. 1 stavebního zákona stanoví podrobné požadavky na vymezování pozemků, požadavky na umisťování staveb a technické požadavky na stavby, jejichž základ je stanoven stavebním zákonem.

Pro komplexní řešení problematiky stavebního práva je nezbytné vnímat stavební zákon, jeho prováděcí právní předpisy a požadavky stanovené jinými právními předpisy jako jeden nedílný celek.

Tato vyhláška je rozdělena do jednotlivých částí, hlav a dílů podle tematických okruhů. Část první obsahuje úvodní ustanovení a základní pojmy, v části druhé jsou řešeny požadavky na vymezování pozemků, v části třetí požadavky na umisťování staveb, v části čtvrté technické požadavky na stavby. Požadavky stanovené v části první až čtvrté vyhlášky váží ke všem druhům staveb bez rozdílu a provádí požadavky stanovené stavebním zákonem. Požadavky části páté již přísluší pouze jednotlivým vybraným druhům staveb. Část šestá upravuje požadavky pro velká sídla. Část sedmá stanovuje společná a závěrečná ustanovení.

Nedílnou součástí navrhované právní úpravy této vyhlášky jsou přílohy. Návrh vyhlášky obsahuje celkem 15 příloh.

 NahoruHlavní principy členění vyhlášky

Část první této vyhlášky uvádí rozsah svého zmocnění, stanovuje členění a vnímání jejích jednotlivých částí, a to jak pro příslušné části stavby, tak ve vztahu k celku, ať už se jedná o budovu, soubor staveb, terénní úpravy, nebo zařízení. V této části jsou také definovány základní pojmy, se kterými tato vyhláška pracuje. Většina pojmů je však definována již stavebním zákonem, a to především v ustanovení § 12 a § 13 stavebního zákona.

Část druhá této vyhlášky provádí ustanovení § 139 až § 142 stavebního zákona, tedy stanoví požadavky na vymezování pozemků. Podmínky pro vymezení pozemků jsou stanoveny požadavky pro stavby pro bydlení a rodinnou rekreaci, požadavky na parkovací stání a na hospodaření se srážkovými vodami a požadavky na veřejná prostranství. Tato vyhláška v této části pouze rozvádí požadavky stanovené ve stavebním zákoně. Vazby na jiné právní předpisy jsou případně zmíněny v odůvodnění jednotlivých ustanovení.

Část třetí této vyhlášky provádí ustanovení § 143 a § 144 stavebního zákona a rozpracovává požadavky na umisťování staveb ve vztahu ke stavební čáře, požadavky na stavby pro reklamu a reklamní zařízení a požadavky na umisťování technické infrastruktury.

Při navrhování záměrů je třeba kromě požadavků této vyhlášky na umisťování staveb a vymezování pozemků v části druhé a třetí respektovat i obecné ustanovení § 143 odst. 1 stavebního zákona, podle něhož se "stavby umisťují s ohledem na charakter území, urbanistickou, architektonickou, kulturně historickou, přírodní a archeologickou hodnotu území a kvalitu vystavěného prostředí". Charakter území je definován v ustanovení § 41 stavebního zákona takto: "Charakter území se určuje zejména podle funkčního využití, struktury a typu zástavby, uspořádání veřejných prostranství, dalších prvků prostorového uspořádání a urbanistických, architektonických, estetických, kulturních a přírodních hodnot území, včetně jejich vzájemných vztahů a vazeb, a to především vymezením v územně plánovací dokumentaci.".

Část čtvrtá této vyhlášky se týká všech druhů staveb bez rozdílu a provádí technické požadavky na stavby stanovené v ustanovení § 145 až § 151 stavebního zákona.

Stavební zákon v ustanovení § 145 odst. 2 stanovuje možnost přistupovat k uplatňování technických požadavků přiměřeně, a to výlučně pro stavby v působnosti jiných staveních úřadů a stavby jaderného zařízení a staveb v areálu jaderného zařízení, které jsou jaderným zařízením. Tato možnost přiměřenosti vychází ze specifického typu stavby. Tato vyhláška se přiměřeností nezabývá, neboť je stanovena zákonem.

Část pátá této vyhlášky se věnuje jednotlivým druhům staveb. Jsou-li pak užívány specifické pojmy u daného druhu stavby, jsou tyto pojmy uvedeny v úvodu této vyhlášky, tj. část první.

Část šestá této vyhlášky upravuje požadavky pro tzv. velká sídla, kterými pro potřeby této vyhlášky stanovuje krajská města podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Tímto ustanovením je umožněno těmto sídlům se odchýlit za splnění daných podmínek od určitých požadavků této vyhlášky.

Část sedmá této vyhlášky obsahuje společná a závěrečná ustanovení, zejména ustanovení pro uplatnění výjimek z tohoto předpisu a ustanovení, ve kterých je odkazováno na určenou normu.

Pro uplatnění výjimky platí, že ji lze povolit v odůvodněných případech z konkrétních ustanovení této vyhlášky a za předpokladu splnění podmínek stanovených v § 138 odst. 1 stavebního zákona.

Určená norma v tomto případě konkretizuje obecný, souhrnný právní požadavek. Tyto požadavky mohou být splněny i jiným technickým řešením garantujícím stejnou nebo vyšší úroveň ochrany oprávněných zájmů. Podrobnější informace k ustanovení o určené normě jsou uvedeny v odůvodnění § 100.

 NahoruKomentář k jednotlivým ustanovením

VYHLÁŠKA

ze dne 2023

o požadavcích na výstavbu

Ministerstvo pro místní rozvoj stanoví podle § 152 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon:

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

 NahoruPředmět úpravy

Tato vyhláška stanoví podrobné

a) požadavky na vymezování pozemků,

b) požadavky na umisťování staveb a

c) technické požadavky na stavby.

Ustanovení vymezuje předmět úpravy této vyhlášky ve vazbě na ustanovení § 137 stavebního zákona a v návaznosti na zmocnění vyplývající z ustanovení § 152 odst. 1 stavebního zákona. Tato vyhláška stanoví požadavky na vymezování pozemků, požadavky na umisťování staveb a technické požadavky na stavby.

§ 2

(1) Požadavky obsažené v částech druhé až čtvrté se použijí pro všechny druhy staveb, není-li v části páté uvedeno jinak.

(2) Požadavky na požární bezpečnost staveb, energetickou náročnost budovy, energetickou účinnost rozvodů tepla a chladu, dráhu, pozemní komunikaci, vodní cestu a přístav, stavbu pro ochranu obyvatelstva, stavbu, ve které je umístěna spisovna nebo archiv stanovují jiné právní předpisy ).

(3) Další požadavky na stavbu pro výchovu a vzdělávání, stavbu zdravotnického zařízení, stavbu pro sociální služby, pracoviště, umělé koupaliště, bazén, saunu, vodní dílo, sklad pyrotechnických výrobků, stanovují jiné právní předpisy ).

(4) Slouží-li části stavby rozdílným účelům, posuzují se tyto části samostatně.

K odst. 1 – Ustanovení uvádí, že požadavky uvedené v části druhé až čtvrté této vyhlášky budou použity pro všechny druhy staveb, zatímco část pátá stanovuje speciální požadavky pro konkrétní typy staveb, pokud je třeba z pohledu veřejného zájmu takové požadavky stanovit.

V části druhé až čtvrté této vyhlášky jsou uvedeny požadavky na umisťování staveb a technické požadavky na stavby, které se týkají všech staveb bez rozdílu. Teprve až část pátá této vyhlášky stanoví požadavky pro jednotlivé konkrétní druhy staveb a stanoví je odlišně pouze tehdy, pokud jsou zásadním požadavkem pro naplnění veřejného zájmu. Z ustanovení vyplývá, že při navrhování staveb je nutné pracovat s touto vyhláškou jako celkem. Požadavky stanovené touto vyhláškou pak spolu s požadavky stanovenými již samotným stavebním zákonem tvoří nedílný celek. Tato vyhláška tedy není koncipována tak, že by pro konkrétní typ stavby byly stanoveny požadavky pouze v jedné její části. Obdobně tento princip členění využívala také vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby.

K odst. 2 a 3 – Ustanovení upozorňuje na další technické požadavky na stavby stanovené jinými právními předpisy, které musí být při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb respektovány, a to uvedením odkazu na jiné právní předpisy. Jedná se např. o požadavky památkové péče, ochrany veřejného zdraví, ochrany přírody a krajiny, požární bezpečnosti apod.

Konkrétním příkladem může být vyhláška č. 410/2005 Sb., kterou jsou požadavky na stavby pro výchovu a vzdělávání řešeny komplexně, a to jak z pohledu technických požadavků, které jsou provázány do požadavků na ochranu veřejného zdraví, a to nejen z pohledu návrhu stavby, ale i z pohledu jejího provozu. Dodržení technických požadavků velice úzce souvisí s např. provozním vybavením, které již technickým požadavkem pro stavby není. Proto bylo při tvorbě předpisu vyhodnoceno, že pro případnou kontrolu požadavků ze strany orgánu ochrany veřejného zdraví, ke které je tento orgán stále příslušný, je neúčelné, aby technické požadavky byly zcela v gesci stavebního úřadu.

Uvedení odkazu na požadavky jiných právních předpisů však pokládá návrh této vyhlášky za nezbytný, zejména z důvodů obav o opomenutí ochrany veřejných zájmů stanovených jinými předpisy, z nichž nebylo možné požadavky na výstavbu do této nové vyhlášky převzít, neboť jsou provázány s požadavky na provoz a na kontrolu příslušnými dozorovými orgány.

K odst. 4 – Ustanovení uvádí postup při posuzování staveb, které obsahují části sloužící různým účelům, jedná se např. o bytové domy, které v parteru obsahují obchody, zdravotnické zařízení apod. Tyto stavby musí být v části s byty posouzeny jiným způsobem než v části s obchodními jednotkami a zdravotnickým zařízením. Na každou část se pak aplikují požadavky uvedené nejen ve společné, tj. části druhé až čvrté této vyhlášky, ale případně i požadavky v páté části uvedené pro každou část podle svého druhu.

 NahoruZákladní pojmy

§ 3

Pro účely této vyhlášky se rozumí

a) bytem s univerzálním standardem byt, jehož uspořádání zohledňuje potřeby seniorů, osob používajících chodítko, berle i menší mechanický vozík,

b) bytem zvláštního určení byt pro osoby s těžkým

1. pohybovým postižením v bezbariérovém standardu,

2. pohybovým postižením ve specifickém standardu,

3. zrakovým postižením,

c) obytným prostorem část obytné místnosti nebo obytná místnost, jejíž minimální plocha je 8 m2, která splňuje požadavky na trvalé bydlení, a kde se předpokládá převažující pobyt osob,

d) pobytovým prostorem část pobytové místnosti, která svými dispozicemi splňuje předpoklady k tomu, aby se v ní mohly zdržovat osoby,

e) ubytovací jednotkou

1. jednotlivý pokoj nebo soubor místností, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na přechodné ubytování a jsou k tomuto účelu určeny,

2. ubytovací jednotka ve stavbách pro sociální služby podle zákona o sociálních službách,

f) stavbou pro veřejnost

1. stavba občanského vybavení,

2. stavba pro obchod a služby,

3. budova pro veřejnou dopravu,

3. stavba ubytovacího zařízení pro více než 20 osob,

g) stavbou pro výchovu a vzdělávání škola a školské zařízení; školou se pak rozumí mateřská škola a zařízení pro péči o děti předškolního věku, základní škola, základní umělecká a jazyková škola, střední škola, konzervatoř, vyšší odborná škola; školským zařízením se pak rozumí zařízení pro zájmové vzdělávání, školské výchovné a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování a školské zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy včetně zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

h) hygienickým zařízením vnitřní prostory umýváren, sprch, záchodů, kabinek pro osobní hygienu a přebalovacích kabin,

i) parkovacím stáním plocha pro parkování nebo odstavení vozidla,

j) pochozí plochou plocha určená pro pobyt či pohyb osob po rovině, po schodech nebo po šikmé rampě; za pochozí plochu se považuje také každý schodišťový stupeň a vyrovnávací stupeň,

k) spalinovou cestou (komín a kouřovod) volně průchozí dutina (šachta, kanál) určená k odvodu spalin do volného ovzduší,

V ustanovení § 3 jsou stanoveny základní pojmy, se kterými tato vyhláška pracuje.

Pro potřeby této vyhlášky jsou definovány pouze pojmy nezbytné, tedy zejména pojmy, které nejsou definovány technickou normou nebo jiným právním předpisem. Jako příklad lze uvést pojem "podzemní podlaží", který nebyl po úvaze zpracovatele této vyhlášky definován, neboť jeho definice je obsažena v normě ČSN 73 4301 Obytné budovy, a rovněž je tento pojem používán ve znění cit. ČSN 73 4301 Obytné budovy např. i vyhláškou č. 460/2021 Sb., o kategorizaci staveb z hlediska požární bezpečnosti a ochrany obyvatelstva.

Níže jsou pro potřeby aplikační praxe podrobněji vysvětleny některé následující pojmy:

Pojem "byt s univerzálním standardem" - jedná se o základní kategorii z hlediska principu celoživotního bydlení v přirozeném prostředí jedince. Tento standard představuje základní, nejnižší prostorové požadavky, které mohou uspokojit většinu obyvatel a jsou zároveň aplikovatelné při běžné bytové výstavbě. Hlavním požadavkem tohoto standardu je možnost zajištění manipulačního prostoru o velikosti kruhu o průměru nejméně 1200 mm ve všech místnostech. Kromě běžné podporované bytové výstavby jsou hlavním prostorem pro uplatnění tohoto standardu zejména různé typy sociálního a podporovaného bydlení, kde se předpokládá různé složení jeho obyvatel. Vhodné jsou i pro alternativní zařízení k domům s pečovatelskou službou, zejména pro různé druhy bydlení pro seniory a samostatné seniory. Je předpoklad, že tato kategorie bytů uspokojí seniory, osoby používajících chodítko, berle i menší mechanický vozík. Tyto byty by měly být následně vhodně doplněny byty s vyššími standardy bezbariérovosti dle potřeby v dané obci.

Pojem "byt zvláštního určení" - v obecné rovině platí, že byt zvláštního určení je zakotven v § 2300 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V rámci stavebního práva je zaveden pojem v § 13 písm. j) stavebního zákona, dle kterého se rozumí bytem zvláštního určení byt upravený k bydlení osob s těžkým pohybovým postižením nebo osob s těžkým zrakovým postižením.

Definují se druhy bytů zvláštního určení, a to pro osoby s těžkým

- pohybovým postižením v bezbariérovém standardu,

- pohybovým postižením ve specifickém standardu,

- zrakovým postižením.

Byt pro osoby s těžkým pohybovým postižením v bezbariérovém standardu předpokládá uspokojení zejména osob využívajících různé typy mechanického i elektrického vozíku s různým druhem zdravotního znevýhodnění. Standard umožňuje těmto osobám neomezené užívání vozíku ve všech místnostech v bytě. Předpokládaný uživatel může bydlet samostatně, nebo být členem domácnosti, který se stará o děti i o provoz domácnosti. V základu je požadavek definován manipulačním prostorem o velikosti kruhu o průměru nejméně 1500 mm.

Byt pro osoby s těžkým pohybovým postižením ve specifickém standardu pak představuje specifický standard definovaný požadavky na manipulační prostor o velikosti kruhu o průměru nejméně 1800 mm, zohledňující osoby s diagnózou např. myopatie, nebo svalová dystrofie, případně těžší formu dětské mozkové obrny. Nutná je celodenní péče asistenta. Specifický standard je nutné naplnit pouze v některých místnostech bytu. Typicky v koupelně a v pokoji je nutný větší manipulační prostor, který umožní použití zvedacího zařízení a prostor pro pomoc asistenta. Na další prostory v bytě nejsou kladeny zvláštní požadavky, protože většinu činností zajišťuje asistent. Specifické požadavky se neuplatňují například v kuchyni. Odpadají také požadavky na výškovou úroveň manipulačních prvků atd. oproti standardu výše uvedenému.

Byt pro osoby s těžkým zrakovým postižením musí zohledňovat požadavky na bydlení pro osoby se zrakovým omezením, a to zajištěním vyššího standardu požadavků z hlediska hmatových a akustických opatření pro pravidelné a bezpečné užívání osobami bez vizuální kontroly, například vodicí linie v exteriéru, domovní a technické vybavení bytu.

Pojem "obytný prostor" byl stanoven zejména ve vazbě na hodnocení denního osvětlení obytných místností, kdy je žádoucí, aby byla osvětlena adekvátní část místnosti, tedy definovaný "obytný prostor", nikoliv celá obytná místnost. Tato vyhláška tak nově zavádí možnost pracovat nejen s místností jako celkem, ale také s její částí – prostorem.

Obytný prostor je součástí obytné místnosti, která je definována v ustanovení § 12 písm. l) stavebního zákona jako "část bytu, která je určena k bydlení, splňuje požadavky na bydlení z hlediska velikosti, denního osvětlení, větrání, vytápění a hluku a má podlahovou plochu nejméně 8 m2; kuchyň se za obytnou místnost považuje, pokud má podlahovou plochu nejméně 12 m2; tvoří-li byt jediná obytná místnost, musí být její podlahová plocha nejméně 16 m2".

Aby byla zajištěna alespoň minimální velikost obytného prostoru, byl zároveň stanoven požadavek na jeho minimální plochu, a to velikostí 8 m2. V případě minimální velikosti obytné místnosti dle její definice je tato místnost celá obytným prostorem a v takovém případě např. denní osvětlení musí být zajištěno v celé její ploše.

Pojem "pobytový prostor“ byl stanoven ve vztahu zejména k posouzení světlé výšky tohoto prostoru či případného rozměru prostoru. Pobytový prostor je součástí pobytové místnosti viz. § 12 písm. m) stavebního zákona, obdobně jako obytný prostor je součástí obytné místnosti. Pobytová místnost, tedy i část pobytového prostoru, musí splňovat požadavky zejména požadavky na větrání, denní a umělé osvětlení, proslunění, velikost, výšku dle příslušných ustanovení této vyhlášky.

Pojem "ubytovací jednotka" obsahuje jak jednotku tzv. přechodného ubytování, tedy ubytovací jednotku v hotelech, motelech a dalších ubytovacích zařízeních, tak jednotku v zařízení sociálních služeb, která je již z povahy věci určena pro "trvalé" ubytování.

Pojem "stavba pro veřejnost" je zaveden jako souhrnný pojem obsahující stavby občanského vybavení, stavby pro obchod a služby a budovy pro veřejnou dopravu, a to ve vazbě na požadavky přístupnosti staveb. Přístupnost je definována stavebním zákonem. Pro její zajištění bylo nutné stanovit požadavky aplikovatelné na nutnou množinu staveb, a proto tato vyhláška definuje pojem "stavby pro veřejnost". Smyslem přístupnosti je samostatné, bezpečné a důstojné užívání pozemků, staveb a jejich částí všemi potenciálními uživateli, a to bez ohledu na zdravotní stav, věk a pohlaví. Navržená opatření musí umožnit jednoduchý a samostatný přístup, vstup, užívání venkovních ploch a stanovuje se nezbytné minimum těchto požadavků pro konkrétní výčet staveb. Je nutné upozornit, že požadavky této vyhlášky se nevztahují na vybavení staveb, ale pouze pro provedení stavby.

Stavbou občanského vybavení jsou dle § 10 odst. 1 písm. d) stavebního zákona stavby, zařízení a pozemky sloužící k zajištění základních potřeb obyvatel, zejména pro vzdělávání, výchovu a sport, sociální a zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu a ochranu obyvatelstva.

Typickým příkladem stavby pro obchod a služby jsou obchodní centra.

U dalšího druhu stavby pro veřejnost, kterou je budova pro veřejnou dopravu, je záměrně použit výraz budova, nikoliv stavba v obecném slova smyslu. Nejedná se tím pádem o všechny dopravní stavby jako například komunikace, koleje, ale o budovy např. budovy nádraží, které by podléhaly posouzení dle stavebního zákona.

Stavbou ubytovacího zařízení pro více než 20 osob se rozumí stavba ubytovacího zařízení pro cestovní ruch, která musí být bezbariérově řešena. V případě menší kapacity než 20 lůžek je ponechán prostor pro individuální řešení odpovídající konkrétnímu území a konkrétní stavbě.

Pojem "stavba pro výchovu a vzdělávání" je pro účely této vyhlášky nově definován, a to z toho důvodu, že stávající legislativa v oblasti výchovy a vzdělávání není jednotná a je upravena právními předpisy v gesci jak Ministerstva školství, tak Ministerstva zdravotnictví. Proto se při tvorbě definice vycházelo z ustanovení § 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a z ustanovení § 7 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

Podle § 7 zákona č. 561/2004 Sb. se jedná o školy a školská zařízení, které tvoří vzdělávací soustavu. Druhy škol jsou mateřská škola, základní škola, střední škola (gymnázium, střední odborná škola a střední odborné učiliště), konzervatoř, vyšší odborná škola, základní umělecká škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky. Druhy školských zařízení jsou zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školská poradenská zařízení, školská zařízení pro zájmové vzdělávání, školská účelová zařízení, školská výchovná a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování, školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školská zařízení pro preventivně výchovnou péči.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. se jedná o školy a školská zařízení zapsaná do školského rejstříku, s výjimkou zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školských poradenských zařízení a zařízení školního stravování, a dále zařízení sociálně výchovné činnosti a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále jen "zařízení pro výchovu a vzdělávání"), které jsou povinny zajistit, aby byly splněny hygienické požadavky upravené prováděcím právním předpisem na prostorové podmínky, vybavení, provoz, osvětlení, vytápění, mikroklimatické podmínky, zásobování vodou, úklid a nakládání s prádlem. Povinnost uvedenou ve větě první má i osoba provozující v provozovně živnost, jejíž náplní je péče o děti do 3 let věku nebo výchova, výuka anebo mimoškolní vzdělávání dětí nad 3 roky věku v předškolním zařízení, soukromé škole nebo zařízení sloužícím odbornému vzdělávání dětí a mladistvých, nezařazených do rejstříku škol a školských zařízení a dále poskytovatel služby péče o dítě v dětské skupině, pokud se jedná o dětskou skupinu nad 12 dětí.

Pro potřeby této vyhlášky se stavbou pro výchovu a vzdělávání rozumí škola a školské zařízení.

Škola je definována jako mateřská škola a zařízení pro péči o děti předškolního věku, kterými jsou výchovná a vzdělávací zařízení pro péči o děti nejen do 3 let věku, ale do věku nástupu do základní školy a dále dětské skupiny. Dále pak základní škola a střední škola zahrnující gymnázium, střední odbornou školu a střední odborné učiliště. Školou je také konzervatoř a vyšší odborná škola. Vysoké školy nejsou pro potřeby této vyhlášky ve výčtu zahrnuty, a to z důvodů, kdy není třeba pro tyto stavby zavádět speciální požadavky na rozdíl oproti školám definovaným.

Školské zařízení je definováno jako zařízení pro zájmové vzdělávání tedy dětské domovy mládeže nebo zařízení organizací pořádající různé zájmové aktivity. Dále pak školské výchovné a ubytovací zařízení, kterým je internát, campus a jiné obdobné zařízení a dále zařízení školního stravování. Mezi školské zařízení je zahrnuto také zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy tedy diagnostický a výchovný ústav, dětský domov a jiné obdobné zařízení včetně SOS domova a Klokánku, které jsou zařízeními pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

Pojem "hygienické zařízení" byl definován z důvodu vyjasnění a sjednocení pojmů, které se v konkrétní části této vyhlášky objevují. Při jeho návrhu bylo čerpáno z normy ČSN 73 4108 Hygienická zařízení a šatny, přičemž bylo s jednotlivými prostory hygienického zařízení uvažováno takto:

- umývárnou se rozumí místnost nebo část místnosti určená k částečné nebo celkové tělesné očistě,

- záchodem se rozumí místnost určená k vykonávání biologických potřeb člověka; záchod není sanitární předmět,

- záchodovou kabinou se rozumí místnost nebo prostor jako část místnosti se záchodovou mísou jako sanitárním předmětem,

- přebalovací kabinou se rozumí místnost nebo část místnosti určená a uzpůsobená k přebalování a péči o dítě.

V tomto smyslu jsou pojmy charakterizující jednotlivé části hygienického zařízení v této vyhlášce použity.

Pro potřeby této vyhlášky se hygienickým zařízením rozumí pouze vnitřní prostory, nikoliv prostory venkovní.

Pojem "parkovací stání" je definován jako souhrnný pojem pro potřeby dopravy v klidu. Podrobnější požadavky na krátkodobé, dlouhodobé a vyhrazené parkovací stání stanoví ustanovení § 4 a Příloha č. 1 této vyhlášky.

Pojem "pochozí plocha" je stanoven zejména ve vazbě na požadavky týkající se protiskluznosti a ochrany proti pádu. Pochozí plochou je každý komunikační prostor, tedy nejen vnitřní prostor, ale i venkovní, např. účelová komunikace s neveřejným provozem. Na tuto plochu je potřeba nahlížet nejen z pohledu bezpečnosti při pohybu na ní, ale i z pohledu zabezpečení této plochy vůči okolí, např. spad sněhu, stékání vody aj. Ostatní komunikace jsou předmětem zákona o pozemních komunikacích.

§ 4

 NahoruPro účely této vyhlášky se dále rozumí

a) čistírnou odpadních vod objekty a zařízení sloužící k čištění odpadních vod s mechanickým, biologickým, popřípadě dalším stupněm čištění; za čistírny se nepovažují zařízení pro hrubé předčištění odpadních vod, septiky, žumpy a jednoduchá zařízení s mechanickou funkcí, která nejsou pravidelně sledována a obsluhována,

b) odběrným objektem vodní dílo nebo jeho část, sloužící k odebírání vody z koryta vodního toku nebo z vodní nádrže,

c) výpustným objektem vodní dílo nebo jeho část, sloužící k vypouštění vody z vodní nádrže,

d) návrhovým průtokem průtok vody použitý pro návrh vodního díla a jeho části s požadovanou periodicitou,

e) kontrolním průtokem průtok vody vyskytující se při přirozené povodni s požadovanou periodicitou,

f) návrhovou povodňovou vlnou teoretická povodňová vlna určená průtokem vody, objemem a časovým průběhem vlny s periodicitou odpovídající periodicitě návrhového průtoku,

g) kontrolní povodňovou vlnou průtoková vlna určená kulminačním průtokem se zvolenou pravděpodobností překročení, objemem a časovým průběhem,

h) stupněm vodní dílo nebo jeho část v korytě vodního toku, kterým se zmenšuje podélný sklon dna koryta vodního toku a které mění výškovou úroveň dna o více než 0,3 m,

i) shybkou vodní dílo nebo jeho část, sloužící pro převedení vody pod překážkou,

j) vakovým jezem jez, jehož hradícím uzávěrem je vak, kterým je pružný plášť z plastu nebo pryže připevněný k pevné spodní stavbě jezu a naplněný vodou,

k) bezpečnostním přelivným zařízením zařízení sloužící k ochraně hráze před přelitím

l) jinou stavbou vyžadující povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami například rybí přechod, kanál, náhon, odpadní kanál nebo štola,

Na základě principu o maximálně komplexní řešení problematiky požadavků na výstavbu pro celé území České republiky a v souvislosti se zrušením vyhlášky č. 590/2002 Sb. o technických požadavcích pro vodní díla, ve znění pozdějších předpisů provádějící zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů dochází k převzetí pojmů pro vodní díla. Tento taxativně vymezený výčet pojmů se doplňuje o pojem čistírna odpadních vod, a to z důvodu kontinuity pojmů vodního hospodářství a jejich provazby na konkrétní zejména technické požadavky stanovené touto vyhláškou.

§ 5

 NahoruPro účely této vyhlášky se dále rozumí

a) stavbou pro plnění funkce lesa stavby lesních cest, stavby na ostatních trasách pro lesní dopravu podle lesního zákona, stavby hrazení bystřin a strží a stavby pro úpravu vodního režimu lesních půd,

b) lesní cestou účelová komunikace pro dopravní zpřístupnění lesů a jejich propojení se silnicemi a místními nebo účelovými komunikacemi, která slouží k odvozu dříví, těžebních zbytků nebo dřevěné štěpky a k dopravě osob, materiálů nebo strojů pro hospodaření v lese,

c) prostorovým uspořádáním lesní cesty soubor návrhových prvků lesní cesty, zejména šířka koruny lesní cesty, poloměry směrových oblouků a podélný a příčný sklon lesní cesty,

d) technickou vybaveností lesní cesty vozovka lesní cesty, odvodnění lesní cesty, objekty na lesní cestě, výhybny a obratiště, lesní sklady, připojení lesní cesty na silnice, místní nebo účelové komunikace, připojení ostatních tras pro lesní dopravu nebo sousedních pozemků na lesní cestu, dopravní značky, záchytná nebo vodicí bezpečnostní zařízení,

e) lesní cestou pro celoroční provoz lesní cesta umožňující svým prostorovým uspořádáním a technickou vybaveností celoroční provoz,

f) lesní cestou pro sezónní provoz lesní cesta umožňující svým prostorovým uspořádáním a technickou vybaveností sezónní provoz v obdobích s nižším úhrnem srážek nebo v obdobích zámrazu,

g) ostatními trasami pro lesní dopravu trasy, které nejsou pozemními komunikacemi, zejména lesní svážnice a technologické linky,

h) vozovkou lesní cesty zpevnění lesní cesty, které svou šířkou a únosností umožňuje provoz jízdní soupravy pro odvoz dříví; lesní cesta s vozovkou je zpevněná lesní cesta; lesní cesta bez vozovky je nezpevněná lesní cesta,

i) vozovkou se stmeleným krytem vozovka s krytem betonovým, asfaltovým, dlážděným, z kameniva stmeleného pojivem nebo vozovka z panelů,

j) odvodněním lesní cesty soubor výrobků, konstrukcí nebo terénních úprav pro bezeškodné převádění a odvádění povrchových vod z tělesa lesní cesty a z okolních pozemků a pro jejich zabezpečení proti škodlivému působení podzemních vod,

k) výhybnou rozšíření jednopruhové lesní cesty o šířku jízdního pruhu umožňující bezpečné vyhýbání protijedoucích vozidel nebo objíždění stojících vozidel,

l) svodnicí vody otevřený svodný žlábek v koruně lesní cesty,

m) propustkem stavební objekt s kolmou světlostí otvoru do 2 m včetně, sloužící k převedení průtoku povrchových vod napříč tělesem lesní cesty,

n) hospodářským propustkem stavební objekt s kolmou světlostí otvoru do 2 m včetně, sloužící k převedení průtoku povrchových vod pod připojením ostatních tras pro lesní dopravu nebo sousedních pozemků na lesní cestu,

o) lesním skladem stavebně upravená plocha u lesní cesty, sloužící pro úpravu, skladování nebo nakládání dříví, těžebních zbytků nebo dřevěné štěpky a pro skladování materiálů či techniky pro hospodaření v lese,

p) obratištěm stavba nebo terénní úprava pro otáčení vozidel,

q) hrazením bystřin a strží stavby pro prevenci nebo omezení povodňových škod nebo zrychlené eroze v povodí bystřin, v bystřinách a ve stržích,

r) bystřinou vodní tok s malým povodím, s náhlými a výraznými změnami průtoku a se strmými průtokovými vlnami, které uvolňují a přemisťují splaveniny z koryta vodního toku,

s) strží přírodní terénní útvar, rýha nebo výmol, vytvořený nadměrnou soustředěnou erozní činností soustředěného povrchového odtoku vody,

t) stavbou pro úpravu vodního režimu lesních půd vodní dílo podle vyhlášky řešící podrobné vymezení staveb k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich části a způsob a rozsah péče o ně, určené pro odvodnění zamokřených lesních půd, regulaci hladiny podzemní vody, přívod závlahové vody v době sucha nebo odvedení vody ze zatopených ploch po povodních,

u) zamokřením lesních půd nadměrná vlhkost lesní půdy neodpovídající přirozeným stanovištním poměrům a zároveň poškozující lesní porosty nebo znesnadňující obnovu nebo založení lesních porostů, způsobená vodou přitékající povrchovým nebo podzemním přítokem nebo vodou zadržovanou na lesním pozemku.

Pro jednoznačnou interpretaci technických požadavků pro stavby pro plnění funkcí lesa jsou stanoveny základní pojmy z oblasti staveb lesních cest a staveb na ostatních trasách pro lesní dopravu, se kterými prováděcí předpis pracuje. Níže jsou pro potřeby aplikační praxe podrobněji vysvětleny některé následující pojmy:

Pojem "lesní cesta" je pro účely této vyhlášky a podle zákona č. 13/1997 Sb., jako výhradně účelová komunikace sloužící primárně lesnímu hospodářství a provozu myslivosti, popř. zásahu integrovaného záchranného systému nebo potřebám obrany státu. Ostatní trasy pro lesní dopravu (lesní svážnice, technologické linky) již nejsou svým uspořádáním a vybavením určeny k běžnému provozu vozidel ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb. a z pohledu stavebního zákona nejsou ve většině případů ani stavbou, ale pouhou terénní úpravou (tato vyhláška proto řeší pouze případné stavby na těchto dopravních trasách – jmenovitě propustky). Lesní cesty se pro účely této navrhované vyhlášky člení na lesní cesty pro celoroční provoz a lesní cesty pro sezónní provoz, aby mohly být adekvátně odstupňovány technické požadavky na lesní cesty.

Pojem "lesní cesty pro celoroční provoz" je definován jako lesní cesty technicky (stavebně) uzpůsobené pro celoroční provoz – zejména jsou vždy opatřeny vozovkou a náležitým odvodněním.

Pojem "lesní cesty pro sezónní provoz" je definován pro cesty, které jsou po technické (stavební) stránce uzpůsobeny pro provoz v obdobích s nižším úhrnem srážek nebo v obdobích zámrazu, kdy lesní cesta vykazuje únosnost potřebnou pro předpokládaný provoz; tyto lesní cesty jsou zpravidla vybaveny jednodušší a méně nákladnou konstrukcí vozovky a spíše jednodušším odvodněním. Lesní svážnicí se rozumí trvalá dopravní trasa pro traktory a speciální lesnické stroje, bez jakéhokoliv zpevnění povrchu. Technologickou linkou se rozumí dočasná dopravní trasa pro traktory a speciální lesnické stroje, bez jakéhokoliv zpevnění povrchu.

Z okruhu staveb hrazení bystřin a strží se jedná především o definici bystřiny a strže. Povodně v povodích bystřin bývají nebezpečné a ničivé, jejich prevence vyžaduje uplatnění zvláštních metod zahrazovacích úprav. Obdobná stavební opatření se používají i pro stabilizaci strží, kterými se rozumí rýhy či výmoly vzniklé jako projev extrémní eroze mimo koryta stálých vodních toků. Vznik nebo rozvoj strže bezprostředně ohrožuje nejen okolní pozemky, ale ukládáním erodovaného materiálu i nižší polohy.

Z okruhu staveb pro úpravu vodního režimu lesních půd se jedná nejčastěji o systémy příkopů pro odvodnění zamokřených lesních půd, méně často pak příkopy pro závlahu lesních půd. V lesním hospodářství se k odvodňování lesních půd přistupuje jen v nejnutnějších případech, kdy např. v důsledku kalamity dojde k odstranění lesního porostu na rozsáhlé ploše a následně k nepříznivému zamokření této plochy, obdobně při dlouhodobém zaplavení lesní půdy po povodních. Zavlažování lesních půd se pak používá především v lužních lesích, kde umělý přívod vody (včetně rozpuštěných živin) nahrazuje dřívější pravidelné záplavy, na nichž je ekosystém lužních lesů závislý. Oba systémy (odvodňování, zavodňování) přispívají k optimálnímu vodnímu režimu lesních půd nutnému pro plnění příslušných funkcí lesních porostů.

§ 6

 NahoruPro účely této vyhlášky se dále rozumí

a) stavbou pro hospodářská zvířata stavba nebo soubor staveb pro zvířata k chovu, výkrmu, práci a jiným hospodářským účelům,

b) doprovodnou stavbou pro hospodářská zvířata stavba pro dosoušení a skladování sena a slámy, stavba pro skladování statkových hnojiv, stavba pro skladování tekutých odpadů a stavba pro konzervaci a skladování siláže a silážních šťáv,

c) příručním skladem stavba, část stavby nebo oddělená místnost určená pro skladování přípravků na ochranu rostlin a pomocných prostředků o maximální přípustné hmotnosti do 1 000 kg.

Tato vyhláška navrhuje specifikaci pojmu stavba pro zemědělství, kterou ustanovení § 13 stavebního zákona rozumí stavbu pro hospodářská zvířata, doprovodnou stavbu pro hospodářská zvířata, stavbu pro rostlinnou výrobu a pro posklizňovou úpravu, stavbu pro zemědělské stroje a stavbu pro skladování produktů rostlinné výroby, minerálních hnojiv, přípravků a prostředků na ochranu rostlin. Vyhláška každý z těchto pojmů jednotlivě rozvíjí a popisuje, přičemž z důvodu kontinuity aplikační praxe veřejného stavebního práva vychází ze stávajících prováděcích právních předpisů zejména z vyhlášky č. 268/2009 Sb.

§ 7

Za podzemní objekt se pro účely této vyhlášky považuje podzemní a inženýrská stavba vytvořená ražením a hloubením včetně jejích přístupových částí, zejména

a) kolektorem podzemní průchozí nebo průlezná stavba, ve které se sdružují sítě technické infrastruktury,

b) ostatní tunely a štoly, které nejsou dopravní stavbou či stavbou dráhy, pokud jejich délka přesahuje 50 m,

c) kolektory včetně jejich hloubených částí a spojovacích šachet,

d) jiné prostory o objemu větším než 1000 m3 zpřístupněné veřejnosti nebo využívané k podnikatelské činnosti,

e) stavby pro ochranu obyvatelstva,

f) kanalizační stoky o světlém průřezu větším než 2 m2, pokud jejich délka přesahuje 50 m,

g) odvodňovací a vodovodní štoly o světlém průřezu větším než 2 m2, pokud jejich délka přesahuje 50 m, nebo

h) původní důlní díla následně zpřístupněná veřejnosti nebo využívaná k podnikatelské činnosti.

Tato vyhláška stanovuje pojem "podzemní objekt", který je pojmem souhrnným a rozumí se jím podzemní a inženýrské stavba vytvořené ražením a hloubením včetně jejích přístupových částí. Přístupové části jsou pak definovány příkladmým výčtem staveb, které jsou podrobněji specifikovány. Konkrétně se jedná o kolektor, tunel a štoly přesně stanovených parametrů, které nejsou dopravní stavbou či stavbou dráhy, o stavby pro ochranu obyvatelstva, o velké kanalizační stoky nebo velké odvodňovací a vodovodní štoly anebo také o původní důlní díla sloužící např. montánnímu turismu či jiné podnikatelské činnosti. Tato vyhláška s pojmem dále pracuje při stanovení požadavků na tento druh staveb.

§ 8

 NahoruPro stavby pro účely vězeňské služby se rozumí

a) organizační jednotkou věznice podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody, vazební věznice podle zákona o výkonu vazby a ústav pro výkon zabezpečovací detence podle zákona o výkonu zabezpečovací detence,

b) areálem prostor organizační jednotky vymezený příslušnou plochou v územním plánu k účelu plnění funkce Vězeňské služby České republiky, který je členěn na funkční celky a který se podle potřeby dělí na části střežené a nestřežené,

c) stavebně technickým zabezpečením soubor stavebních a konstrukčních prvků prostorově vymezujících jednotlivé funkční celky a jejich dílčí části za účelem zajištění bezpečnosti a ochrany osob a majetku např. ohrazení, oplocení, žiletkový drát, ostnatý drát, katr, mříž apod.,

d) ubytovací částí funkční celek organizační jednotky zajišťující ubytování vězňů v rámci standardního výkonu trestu odnětí svobody nebo i v rámci výkonu zabezpečovací detence anebo i v rámci výkonu vazby,

e) celou pobytová místnost upravená k celodennímu ubytování (pobytu) vězňů s vlastním hygienickým zařízením podle vyhlášky řešící řád výkonu trestu odnětí svobody,

f) ložnicí pobytová místnost sloužící k ubytování (pobytu) vězňů bez hygienického zařízení,

g) ubytovacím prostorem stavebně oddělená část sloužící pro ubytování vězňů s celami a ložnicemi s maximální celkovou kapacitou 30 míst,

h) kulturní místností místnost v ubytovacím prostoru určená pro realizaci aktivit programů zacházení,

i) místností pro odborné zaměstnance místnost v nebo i mimo ubytovací prostor určená pro pracovníky odborného zacházení ve vězeňství,

j) místností pro dozorce místnost v nebo i mimo ubytovací prostor určená pro dozorčí službu,

k) místností pro realizaci videohovorů místnost v nebo i mimo ubytovací prostor vybavená potřebným zařízením a zabezpečeným připojením pro realizaci videohovorů,

l) kuchyňkou vězňů místnost určená pro realizaci aktivit programů zacházení či programových aktivit vězněných osob,

m) návštěvními prostory funkční celek souboru prostorů vymezených v rámci areálu organizační jednotky pro realizaci návštěv vězňů,

n) strážním stanovištěm místo výkonu strážní služby,

o) dozorčím stanovištěm místo výkonu dozorčí služby,

p) střeženou zónou část prostoru areálu organizační jednotky se zvláštním střežením,

q) nestřeženou zónou část prostoru areálu organizační jednotky bez zvláštního střežení,

r) výrobní zónou část prostoru areálu organizační jednotky se zvláštním střežením, kde jsou v rámci funkčních celků soustředěny objekty pro výrobu a skladování,

s) perimetrickou ochranou stavebně technické vymezení obvodu chráněného areálu organizační jednotky, které je provedeno vnější ohradní zdí v kombinaci s vnějším zakázaným pásmem, vnitřním zakázaným pásmem a vnitřním bezpečnostním oplocením.

t) vnitřním zakázaným pásmem prostor mezi vnější ohradní zdí a vnitřním oplocením,

u) vnějším zakázaným pásmem prostor bezprostředně přiléhajícím z vnější strany k vnější ohradní zdi nebo oplocení a vnitřnímu oplocení.

Pojmy stavby pro vězeňské služby jsou touto vyhláškou navrženy nově, neboť v současné době neexistuje legislativní rámec, který by komplexně řešil problematiku souboru provozně-technických požadavků vztahujících se explicitně na stavby Vězeňské služby České republiky a stanovil také základní pojmy této problematiky. Z důvodu toho, že tato vyhláška stanovuje požadavky na tyto druhy staveb, bylo třeba vymezit základní rámec pojmosloví, s nímž tato vyhláška dále pracuje. Návrh pojmů vychází ze stávajících předpisů, které upravují problematiku vztahující se na oblast českého vězeňství.

ČÁST DRUHÁ

POŽADAVKY NA VYMEZOVÁNÍ POZEMKŮ

Požadavky na vymezování pozemků jsou stanoveny v § 139 stavebního zákona. Základní zásadou pro vymezení a využití pozemků je souladnost s cíli a úkoly územního plánování a vždy neopomenutelným charakterem území, urbanistickou, architektonickou, kulturně historickou, přírodní a architektonickou hodnotou území, ve které se vymezení pozemku navrhuje. Tento požadavek vyplývá ze stavebního zákona a tato vyhláška jej neobsahuje.

V ustanovení § 140 stavebního zákona jsou stanoveny konkrétní požadavky pro vymezování stavebních pozemků, tedy pozemků určených k zastavění, nebo již pozemků zastavěných. Tyto požadavky se opět aplikují ve vztahu ke všem stavbám a tato vyhláška podrobněji stanoví požadavky pro stavby pro bydlení a rodinnou rekreaci.

Stavební zákon výslovně požaduje, aby stavební pozemek byl dopravně napojen na kapacitně vyhovující veřejně přístupovou komunikaci. Neurčuje však, o kterou kategorii pozemní komunikace ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, se má jednat.

Termíny "dopravně napojen", "napojen", či "připojen" na veřejně přístupnou pozemní komunikaci, které jsou užity ve stavebním zákonu, je nutno chápat jako "být napojen" či "připojen" v širším slova smyslu, tzn., že termín "napojení" či "připojení" v tomto případě znamená jak možnost vjezdu pro vozidla, tak vstup pro chodce v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

§ 9

 NahoruParkovací stání

(1) Pro stavby nebo pro účel využití pozemku, s výjimkou staveb dočasných na dobu nejvýše 1 roku, je nutné zřídit parkovací stání v počtu podle přílohy č. 1 k této vyhlášce.

(2) Parkovací stání musí být zajištěna jako součást stavby nebo souboru staveb, a to jako provozně neoddělitelná část stavby nebo na pozemku stavby, pokud tomu nebrání omezení vyplývající ze stanovených ochranných opatření podle lázeňského zákona.

(3) Nelze-li parkovací stání zajistit jako součást stavby nebo na pozemku stavby, musí být umístěna na stavebním pozemku v docházkové vzdálenosti v souladu s požadavky určené normy. Docházková vzdálenost se měří jako nejkratší spojnice mezi stavbou a pozemkem, na kterém budou parkovací stání umístěna.

(4) Na veřejných plochách pro parkování pro vozidla musí být vyhrazena stání pro vozidla přepravující osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace nejméně v počtu uvedeném v příloze č. 1 k této vyhlášce. Technické parametry vyhrazených stání musí být v souladu s požadavky určené normy.

Ustanovení § 9 provádí ustanovení § 140 odst. 3 písm. a) stavebního zákona, podle kterého se stavební pozemek vymezuje tak, aby na něm bylo vyřešeno umístění odstavných a parkovacích stání pro účel využití pozemku a užívání staveb na něm umístěných. Ustanovení § 3 této vyhlášky pak zavádí souhrnný pojem parkovací stání, který je následně § 9 rozvinut obdobně jako v příloze č. 1, která zejména stanovuje výpočet pro počet parkovacích stání dle typu záměru.

K odst. 1 – Ustanovení stanoví požadavek, aby všechny stavby, jejichž doba trvání přesáhne více než 1 rok, byly vybaveny dostatečným počtem parkovacích stání. Konkrétní hodnoty pro jednotlivé stavby, resp. pro jednotlivé účely užívání, a způsob výpočtu jsou uvedeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. Zřídit parkovací stání je nezbytné také pro nestavební záměry, jako jsou např. sportovní či zábavní parky, parky, zoologické zahrady, výstaviště a jiné obdobné záměry.

Z ustanovení odst. 1 lze povolit výjimku.

K odst. 2 a 3 – Ustanovení zavádí formu parkování. Parkování musí být řešeno spolu se stavbou nebo se souborem staveb a musí být buď samotnou součástí stavby nebo souboru staveb jako její provozně neoddělitelná část nebo musí být vyřešeno na pozemku stavby, resp. na pozemku souboru staveb.

Požadavek na umístění pouze formou garáží jako součást stavby z ustanovení nevyplývá, je na konkrétním návrhu, jak bude parkování zajištěno. Záměr, včetně umístění parkovacích míst, však musí být v souladu s územně plánovací dokumentaci i s charakterem území. Umístění stání na povrchu tak bude do značné míry limitovány právě těmito skutečnostmi. Vedle toho zakazují umístění stání na povrchu i jiné právní předpisy, např. zákon č. 164/2001 Sb. o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon). Ve znění pozdějších předpisů.

Pokud nelze parkování řešit na pozemku stavby, může být řešeno jako podmiňující stavba, avšak s jasně vymezeným účelem parkování právě pro potřeby této stavby, v docházkové vzdálenosti dle normy ČSN 73 6056 Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel a ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací. Přitom je definováno, co se rozumí "docházkovou vzdáleností", aby při posuzování nedocházelo k jakýmkoliv pochybám, a stejně tak je stanoveno, jakým způsobem se docházková vzdálenost měří.

Z ustanovení odst. 2 lze povolit výjimku.

Z ustanovení odst. 3 lze povolit výjimku ve velkých sídlech dle § 99 této vyhlášky.

K odst. 4 – Ustanovením je požadováno vyhradit stání pro vozidla přepravující osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace, jejichž počet je stanoven v příloze č. 1 k této vyhlášce. Jejich počet vychází pouze z počtu krátkodobých, nikoliv dlouhodobých stání, a tato stání musí být situována na ploše krátkodobých stání. Pokud je součástí záměru více ploch s krátkodobými stáními, pak každá musí obsahovat adekvátní počet vyhrazených stání. Technické parametry vyhrazených stání jsou stanoveny určenou normou týkající se přístupnosti (dále jen "norma o přístupnosti"), která v době zpracování této vyhlášky je ve fázi přípravy. Veřejnými plochami pro parkování se rozumí jak vnější, tak i vnitřní plochy.

§ 10

 NahoruHospodaření se srážkovými vodami

Požadavek na vsakování srážkových vod na pozemcích staveb pro bydlení a pro rodinnou rekreaci je splněn, pokud je schopnost vsakování prokázána hydrogeologickým průzkumem, nebo poměr výměry části pozemku schopné vsakování srážkové vody k celkové výměře pozemku činí v případě

a) samostatně stojícího rodinného domu a stavby pro rodinnou rekreaci nejméně 0,4,

b) řadového rodinného domu a bytového domu 0,3.

Hospodaření se srážkovými vodami upravuje ustanovení § 140 odst. 3 písm. b) a c) stavebního zákona. Zároveň je problematika hospodaření se srážkovými vodami řešena v ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb. (vodní zákon). Podle § 5 odst. 3 vodního zákona srážkové vody jsou "povrchové vody vzniklé dopadem atmosférických srážek". Pro hospodaření s vodami je možné také využití šedé vody (§ 3 odst. 7 zákona o ochraně veřejného zdraví), avšak problematika užití těchto vod přísluší jiným právním předpisům, proto zde tyto požadavky stanoveny nejsou, vyjma požadavků na vodovodní přípojku. V tomto případě lze šedou vodu využít za předpokladu vybavení vodovodní přípojky zařízením proti možnému zpětnému nasátí znečištěné vody z vnitřního vodovodu v souladu s požadavky určené normy ČSN EN 16941-2 Zařízení pro využití nepitné vody na místě – Část 2: Zařízení pro využití čištěné šedé vody a ČSN EN 1717 Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení na ochranu proti znečištění zpětným průtokem.

Možnost vsakování na pozemku stavby je prokázáno vždy hydrogeologickým posudkem. Protože však stavbou je např. i garáž na pozemku rodinného domu, a i při jejím navržení musí být prokázáno hospodaření se srážkovými vodami, byl stanoven v § 5 zjednodušující požadavek pro konkrétní pozemky, při jehož dodržení je vsakování srážkových vod splněno. Požadavek se týká pouze pozemků staveb pro bydlení a pro rodinnou rekreaci. Tento požadavek vychází z vyhlášky č. 501/2006 Sb. a při povolování či realizaci staveb na pozemcích rodinných domů se již osvědčil. Zároveň je však stále platný požadavek neohrožení sousedních pozemků a staveb na nich dle ustanovení § 140 odst. 3 stavebního zákona a také nelze pominout ustanovení § 1013 zákona č. 89/2022, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který vlastníku ukládá povinnost zdržet se všeho, co způsobí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku, a přímo zakazuje přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

Stavební zákon rovněž zahrnul ochranu životního prostředí a udržitelné využívání přírodních zdrojů mezi základní požadavky na stavby (§ 145). Oblasti požadavků stanovující hospodárnost se srážkovými vodami vyplývá taktéž z cíle Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu dle usnesení vlády ČR č. 34 ze 16. ledna 2017, zejména pak z plnění opatření týkající se akumulace srážkových vod, které tímto zcela naplňuje.

§ 11

 NahoruVeřejné prostranství

(1) Umístění záměrů ve veřejném prostranství musí respektovat přirozený pohyb chodců a nesmí zasahovat do průchozího prostoru podél vodicí linie. Požadavky na jejich zabezpečení musí být v souladu s požadavky určené normy.

(2) Je-li v uličním prostranství vymezen výsadbový pás, musí mít šířku nejméně 0,8 m.

(3) Při umisťování vedení technického vybavení musí být respektovány požadavky na ochranu stromů, porostů a vegetačních ploch v souladu s požadavky určené normy. Při vymezování výsadbového pásu musí být respektovány požadavky prostorového uspořádání vedení technického vybavení v souladu s požadavky určené normy.

Ustanovení § 11 provádí § 141 a § 142 stavebního zákona.

K odst. 1 – Ustanovení stanoví požadavky, které při vymezování pozemků veřejného prostranství a umisťování staveb na nich zajistí přirozený pohyb chodců a základní podmínky přístupnosti, tedy požadavky ve vazbě na vodicí linie dle určené normy. Vodicí linie je součást prostředí nebo stavby sloužící k orientaci při pohybu nevidomých a slabozrakých osob. Vodicí linie jsou přirozené vodicí linie a umělé vodicí linie. Přednostně se provádí přirozená vodicí linie. Provedení umělé vodicí linie musí být zdůvodněno. Do průchozího prostoru podél vodicí linie se neumisťují žádné překážky a při umístění mimo tento průchozí prostor je nutné provést jejich zabezpečení tak, aby nebyly ohroženy osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace ani jiné osoby. Pro stanovení podrobností je použit odkaz na určenou normu o přístupnosti.

Ve veřejném prostranství se mohou vyskytnout stavby jako technická infrastruktura (např. sloupy veřejného osvětlení, sloupy trolejí), předzahrádky restaurací, prodejní stánky, venkovní pulty a zařízení jako technické vybavení, reklamní zařízení či samoobslužná zařízení, které musí výše uvedené také respektovat a nemohou pohyb chodců či přístupnost omezit nad přiměřenou míru.

K odst. 2 – Odstavec váže na ustanovení § 141 a § 142 odst. 2 stavebního zákona. V ustanovení § 141 stavebního zákona se uvádí, že pozemky veřejného prostranství se vymezují tak, aby kromě jiného, omezovaly dopady oteplování a sucha, zejména možností vsakování vody a výsadbou stromů. Ve vazbě na výsadbu stromů je pak v ustanovení § 142 odst. 2 stavebního zákona uvedeno, že v nově zakládaných uličních prostranstvích a při celkových stavebních úpravách stávajících uličních prostranstvích se vymezují pozemky tvořící výsadbový pás pro stromy nebo jinou veřejnou zeleň. Ustanovení § 11 odst. 2 této vyhlášky tedy ve vazbě na umožnění výsadby stromů a na vymezení výsadbového pásu stanovuje parametr pro tento výsadbový pás. Platí tedy, pokud je v uličním prostranství vymezován výsadbový pás, pak jeho šířka musí být alespoň 0,8 m. Ustanovení nepožaduje zřízení výsadbového pásu o stanovené šířce v každém uličním prostranství, tento požadavek této vyhlášce nepřísluší, neboť požadavek vymezení výsadbového pásu je uveden přímo v ustanovení § 142 odst. 2 stavebního zákona. Šířku navrhovaného výsadbového pásu ovlivňuje i charakter území.

Z ustanovení odst. 2 lze povolit výjimku ve velkých sídlech dle § 99 této vyhlášky.

K odst. 3 - V ustanovení je řešeno prostorové uspořádání veřejného prostranství, a to nejen sítí technického vybavení. V první větě je požadavek formulován tak, aby byly při umisťování sítí do území respektovány požadavky na ochranu stromů a jiné vegetace s tím, že je odkazováno na požadavky ochrany stanovené v určené normě ČSN 83 9061 Technologie vegetačních úprav v krajině - Ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích.

Ve větě druhé je pak uveden požadavek na respektování prostorového uspořádání sítí technického vybavení s odkazem na ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání vedení technického vybavení, která bude určenou normou, a to při případném vymezování výsadbového pásu.

Požadavek je tedy nastaven tak, aby byla zaručena ochrana zeleně i možnost umisťovat sítě, avšak vždy ve vzájemné koordinaci.

Z ustanovení odst. 3 lze povolit výjimku ve velkých sídlech dle § 99 této vyhlášky.

§ 12

 NahoruPozemek stavby pro bydlení a stavby pro rodinnou rekreaci

(1) Na pozemku stavby pro bydlení a stavby pro rodinnou rekreaci, lze kromě stavby pro bydlení a stavby pro rodinnou rekreaci umístit také stavbu a zařízení související či podmiňující funkci bydlení a rodinné rekreace, a provést terénní úpravy potřebné k řádnému a bezpečnému užívání pozemků a staveb a zařízení na nich.

(2) Na pozemku rodinného domu lze umístit jednu stavbu pro podnikatelskou činnost do 40 m2 zastavěné plochy a 5 m výšky s nejvýše 1 nadzemním podlažím a s 1 podzemním podlažím; odstavec 1 tímto není dotčen.

K odst. 1 – Navržené ustanovení provádí § 140 stavebního zákona a stanoví konkrétní požadavky pouze pro pozemky staveb pro bydlení a staveb pro rodinnou rekreaci.

Stavba pro bydlení je bytový nebo rodinný dům, jak vyplývá z ustanovení § 13 písm. b) a c) stavebního zákona.

Stavbou pro bydlení je také stavba tzv. výminkového bydlení. Ta je stavbou jednoduchou, která vždy bude podléhat povolení. Předpokládá se, že stavby výminkového bydlení budou realizovány především (nikoli však výlučně) pomocí tzv. modulových domů (bez stavební či montážní činnosti). Stavba výminkového bydlení v tomto režimu je omezena na 80 m2 zastavěné plochy a 5 m výšky s jedním nadzemním podlažím, bez podsklepení. Prostorová limitace záměru omezuje možnou zátěž pro území i sousední pozemky, zároveň však poskytuje dostatečný prostor pro realizaci tak, aby stavba mohla plnit svůj účel, kdy tato výměra užitné plochy představuje minimální standard pro potřeby bydlení. Stanovením výšky 5 m bude taktéž umožněno dodržet požadavek na zachování minimální světlé výšky obytné místnosti 2,5 m. Realizace takové stavby je přípustná v tomto režimu pouze na pozemku rodinného domu. Vazba na pozemky určené již dřívějším rozhodnutím k zastavění rodinným domem eliminuje riziko umisťování tohoto typu záměrů v oblastech nevhodných či neurčených pro výstavbu (např. ve volné krajině). Zároveň se jedná o pojistku, aby nedocházelo k vytváření "obytných kempů" v místech pro tento účel neurčených. Tuto stavbu výminkového bydlení není možné využívat za účelem zisku jako podnikatelskou činnost, čímž dojde mimo jiné k eliminaci rizik souvisejících s problematikou poskytování krátkodobého ubytování. Stavba výminkového bydlení musí být umístěna na pozemku rodinného domu v odstupové vzdálenosti nejméně 2 m od hranice pozemku a musí být funkčně spojena se stavbou rodinného domu. Současně se požaduje, aby plocha části pozemku schopná vsakovat dešťové vody po realizaci výminkového bydlení byla nejméně 50 % z celkové plochy pozemku rodinného domu. Jedná se o opatření bránící úplnému zastavění pozemků, což by nesplňovalo účel navrhované úpravy. Konečně se navrhuje, aby se na stavby sloužící jako výminkové bydlení nevztahovaly požadavky územního plánu na sklon střech, neboť v opačném případě by mohlo dojít k nepřiměřenému omezení výběru možných modulových domů, které by bylo možné pro účely výminkového bydlení v tomto režimu využít.

Závěr věty "nestanoví-li stavební zákon jinak" připouští možnost umístit ke stavbě rodinného domu i další stavbu, která je s ním funkčně spojena.

Stavba pro rodinnou rekreaci není definována, ale jedná se o stavbu, která slouží k rekreaci, nenaplňuje však parametry stavby ubytovacího zařízení [§ 13 písm. d) stavebního zákona]. Při stanovení konkrétního požadavku bylo použito spojení "stavba pro rodinnou rekreaci", neboť se toto slovní spojení vyskytuje ve stavebním zákoně, a to jak v části územního plánování, tak v části pojmů stavebního řádu, ale i v části např. změn nevyžadujících povolení (viz § 214 stavebního zákona). "Stavba pro rodinnou rekreaci" může mít různé parametry, může se jednat např. o chatu, chalupu či jiný druh stavby a nelze tak jednoznačně tento pojem definovat. Při povolení stavby bude nutné jasně vymezit její účel a zároveň bude muset tato stavba být v souladu s územně plánovací dokumentací a respektovat konkrétní účel využití území.

U staveb a zařízení související či podmiňující funkci bydlení a rodinné rekreace není omezen jejich počet, neboť se v tomto případě může jednat např. o stavbu garáže, altánu, skleníku, sauny apod.

K odst. 2 – Ustanovení umožňuje umístit na pozemku rodinného domu kromě stavby rodinného domu, staveb souvisejících a podmiňujících, i jednu stavbu pro podnikatelskou činnost se stanovenými konkrétními parametry.

Stavba pro podnikatelskou činnost bude vždy vyžadovat povolení stavebního úřadu, přestože se může svými parametry jevit jako drobná stavba podle přílohy č. 1 stavebního zákona, která nepodléhá povolovacímu režimu. Cílem povolení této stavby je zejména posouzení vlivů podnikatelské činnosti na okolí.

ČÁST TŘETÍ

POŽADAVKY NA UMISŤOVÁNÍ STAVEB

Ustanovení této části provádí požadavky na umisťování staveb uvedené v ustanovení § 143 a § 144 stavebního zákona. V těchto ustanoveních je opět kladen hlavní důraz na navrhování záměru v souladu s charakterem území, urbanistickou, architektonickou, kulturně historickou, přírodní a archeologickou hodnotou tohoto území a kvalitou vystavěného prostředí.

Tato vyhláška nestanoví konkrétní požadavky na odstupy staveb, jak byly stanoveny např. ve vyhlášce č. 501/2006 Sb. Důvodem je jednak skutečnost, že požadavky na odstupy jsou stanoveny v § 144 stavebního zákona, a není důvod touto vyhláškou stanovit konkrétní hodnoty odstupů, a to s ohledem na různorodost území, do kterého jsou stavby umisťovány, přičemž je vždy nutné respektovat onen charakter daného území, kdy jedním z posuzovaných znaků je struktura zástavby, která mj. určuje právě vzájemné odstupy mezi stavbami či od hranice pozemků. Kromě uvedeného bude návrh řešení vzájemných odstupů výsledkem posouzení s dalšími požadavky stanovenými touto vyhláškou, jako např. požadavek na denní osvětlení, ale také požadavky jiných předpisů, jako např. odstupy vyplývající z vymezení požárně nebezpečného prostoru. Všechny tyto požadavky mají vliv na umístění stavby na pozemku ve vztahu k okolní zástavbě. Proto by bylo nesystémové pro různá území stanovit jeden jediný parametr odstupu.

Je však nadále bezesporu nutné při návrhu umístění stavby pamatovat na kvalitu zástavby, údržbu stavby a v neposlední řadě také na kvalitu prostředí, a to nejen uživatelů stavby navrhované, ale i vlastníků sousedních nemovitostí.

Další ustanovení části třetí upravují požadavky na technickou infrastrukturu, oplocení pozemku staveniště a reklamní zařízení.

§ 13

 NahoruUmisťování stavby s ohledem na stavební čáru a na hranice pozemku

(1) Stavba se umisťuje v souladu se stavební čárou stanovenou podle převažujícího charakteru zástavby a jejího vztahu k veřejnému prostranství.

(2) Stavba se umisťuje tak, aby umístěním stavby nebo změnou stavby na hranici pozemků nebo v její bezprostřední blízkosti nebyla znemožněna budoucí zástavba sousedního pozemku a ohrožena stávající zástavba sousedního pozemku. Stavba musí být umístěna tak, aby bylo zamezeno stékání srážkových vod a spadu sněhu ze stavby na sousední pozemek.

(3) Ve stěně stavby na hranici pozemku nesmí být žádné stavební otvory; toto neplatí při umístění stavby na hranici s pozemkem veřejného prostranství.

(4) Stavební čáru mohou v souladu s charakterem zástavby překročit části stavby, a to tak, aby byl respektován charakter území a kvalita vystavěného prostředí.

(5) Předsazené části stavby nesmí svým umístěním a provedením ohrožovat užívání veřejného prostranství. Výška jejich umístění nad vozovkou a nad navazující částí chodníku v šířce 0,5 m musí být nejméně 4,95 m.

K odst. 1 – Ustanovení § 8 provádí ustanovení § 143 stavebního zákona. Požadavek odstavce 1 se týká umisťování staveb, zejména nadzemních částí staveb, ve vztahu ke stavební čáře, která se odvozuje z převažujícího charakteru zástavby a jejího vztahu k veřejným prostranstvím. Pokud se v území zástavba nenachází a je vytvářena nová část území, pak je nutné respektovat umístění staveb právě ve vztahu k nově vznikajícímu charakteru s tím, že umístěním staveb zároveň vznikne i stavební čára, která bude muset být následnými záměry respektována.

Stavební čára je definována v ustanovení § 12 písm. n) stavebního zákona jako rozhraní mezi stavbou a nezastavěnou částí pozemku, která určuje polohu hrany stavby ve výši rostlého nebo upraveného terénu; stavební čára může být uzavřená, která stanoví rozhraní souvisle zastavěné, v celé délce stavby, nebo otevřená, která stanoví rozhraní přerušované stavebními mezerami.

Z ustanovení odst. 1 lze povolit výjimku ve velkých sídlech dle § 99 této vyhlášky.

K odst. 2 – Odstavec upravuje situace, kdy je stavba umisťována na hranici pozemků či v jejich bezprostřední blízkosti. Bezprostřední blízkost není definována, avšak lze odvodit, že se jedná o takovou blízkost, která jíž zabrání např. údržbě stavby, jak je vyžadováno v ustanovení § 144 odst. 2 stavebního zákona. Pokud je stavba umisťována takto blízko či přímo na hranici sousedního pozemku, pak nesmí znemožnit novou zástavbu na sousedním pozemku, případně ohrozit zástavbu stávající.

Pokud je možné v konkrétním území umístit stavbu na hranici pozemku či v bezprostřední blízkosti, zejména vyplyne-li to z charakteru území a zejména ze struktury stávající zástavby, pak nemohou být v přilehlé stěně stavby žádné stavební otvory, a to nejenom okenní otvory, ale ani otvory větrací. Ustanovení o neexistenci žádných stavebních otvorů se neuplatní v případě situování staveb na hranici s pozemkem veřejného prostranství.

Zároveň musí být zajištěno, aby srážková voda či sníh dopadající na novou stavbu nestékala na sousední pozemek.

Požadavky jiných právních předpisů tím nejsou nijak dotčeny, například omezení výstavby oplocení v záplavových územích apod.

Z ustanovení odst. 2 lze povolit výjimku.

K odst. 3 – Jak je uvedeno v odst. 1, stavby musí být umisťovány v souladu se stavební čarou. V některých případech je však důvodné možnost překročení stavební čáry částí stavby, jako např. balkóny, vstupy do objektů, podzemní části stavby, zateplení apod. Ustanovení odst. 3 tedy umožňuje překročení stavební čáry, avšak za předpokladu řádného odůvodnění, a to právě s ohledem na charakter území a kvalitu vystavěného prostředí.

Z ustanovení odst. 3 lze povolit výjimku.

K odst. 4 – Ustanovení stanoví požadavky pro předsazené části staveb ve vazbě k veřejnému prostranství z hlediska bezpečnosti. Předsazené části (např. balkóny, reklamní zařízení) sice mohou stavební čáru překročit dle odstavce 3, mohou tedy zasáhnout do veřejného prostranství, ale ani tyto části nesmí ohrozit provoz na veřejném prostranství. Přitom je stanovena minimální výška jejich umístění nad vozovkou a nad částí chodníku.

Z ustanovení odst. 4 lze povolit výjimku ve velkých sídlech dle § 99 této vyhlášky.

§ 14

 NahoruTechnická infrastruktura

(1) Sítě technické infrastruktury se v zastavěném území umisťují pod terénem.

(2) Odstavec 1 se nepoužije při umístění elektroenergetického vedení o napěťové hladině od 110 kV.

(3) Sítě technické infrastruktury pro potřeby dočasných staveb zařízení staveniště a náhradní energetické sítě lze umístit nad terén jako stavby dočasné.

(4) Prostorové uspořádání sítí technické infrastruktury musí splňovat minimální vodorovné vzdálenosti při souběhu, minimální svislé vzdálenosti při křížení a minimální krytí v souladu s požadavky určené normy.

Ustanovení § 14 stanoví požadavky pro umístění technické infrastruktury a provádí ustanovení § 143 stavebního zákona. Sítě technické infrastruktury jsou součástí veřejné infrastruktury, která je definována v ustanovení § 10 stavebního zákona.

Podle § 10 odst. 2 stavebního zákona se sítí technické infrastruktury "rozumí liniové nebo prostorové vedení inženýrské sítě, včetně armatur, zařízení a konstrukcí na vedení a jeho koncových prvků, zabezpečující napojení na jednotlivé druhy využívaných médií.". A podle § 10 odst. 3 stavebního zákona jsou "sítě technické infrastruktury podle účelu zejména energetické, vodovodní a kanalizační, elektronických komunikací a produktovody".

K odst. 1 – V jsou stanoveny požadavky na umístění sítí technické infrastruktury v zastavěném území pod terénem. S tím, že zastavěným územím je dle § 12 písm. h) stavebního zákona "území vymezené samostatným postupem podle tohoto zákona (dále jen “vymezení zastavěného území“) nebo územním plánem". Požadavek vyplývá z dnešní právní úpravy § 24 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Jiné právní předpisy nejsou tímto ustanovením dotčeny, tedy např. požadavek na umístění elektroenergetického vedení o napěťové hladině 400 kV a větší nad zem i v zastavěném území, který je obsažen v ustanovení § 2b odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů, zůstává zachován.

Z ustanovení odst. 1 lze povolit výjimku.

K odst. 2 a 3 – Ustanovení těchto odstavců pak stanoví úlevy od obecného požadavku uvedeného v odst. 1, tedy, že je možné umístit i v zastavěném území elektroenergetické vedení nad zem, a to od napěťové hladiny 110 kV a vyšší, a stejně pak lze nad terénem umístit sítě technické infrastruktury pro potřeby zařízení staveniště, a to jako stavby dočasné, nebo lze nad terénem umístit také náhradní energetické sítě, a to také jako stavby dočasné.

K odst. 4 – Ustanovení stanoví požadavky na prostorové uspořádání sítí, a to jak pod terénem, tak nad terénem, a sice odkazem na příslušnou určenou normu, v tomto případě normu ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání vedení technického vybavení.

§ 15

 NahoruOplocení nebo jiné ohrazení pozemku

(1) Oplocení nebo jiné ohrazení vyžaduje pozemek se stavbou,

a) která může působit nepříznivě na životní prostředí ), zejména stavba pro výrobu s nečistým provozem, čistírna odpadních vod nebo asanační podnik,

b) kde je nutno zamezit volnému pohybu osob nebo zvířat,

c) kterou je třeba chránit před okolními vlivy, zejména stavba pro výrobu potravin,

d) kterou je třeba chránit před vstupem neoprávněných osob.

(2) Oplocení nebo jiné ohrazení pozemku nesmí

a) svými parametry, tvarem a použitým materiálem narušit charakter stavby na oploceném nebo jinak ohrazeném pozemku,

b) omezovat rozhled sjezdu připojujícího stavbu na pozemní komunikaci včetně křižovatek,

c) ohrožovat bezpečnost osob, účastníků silničního provozu a zvířat.

(3) V záplavových územích nesmí typ oplocení nebo ohrazení pozemku a použitý materiál zhoršovat průběh povodně, části oplocení pozemku musí být snadno demontovatelné, bez pevné podezdívky a musí umožnit snadný průchod povodňových průtoků.

Ustanovení § 15 provádí § 143 stavebního zákona.

K odst. 1 – Toto ustanovení upravuje, pro jaké případy musí být pozemky oploceny či jinak ohrazeny. Kromě oplocení se připouští i jiný způsob řešení, kterým je ohrazení. Pro příklad lze uvést ohradníky, výsadbu nebo jiná opatření pro zabránění vniknutí nebo naopak úniku zvěře na sousední pozemek. Oplocení začíná nad úrovní terénu, pod úrovní terénu je jeho součástí základ nebo opěrná stěna.

K odst. 2 – Pokud má být zřízeno oplocení nebo jiné ohrazení, pak musí splňovat parametry uvedené v odst. 2, tedy nesmí tvarem a použitým materiálem narušit charakter stavby na oplocovaném pozemku, nesmí omezit rozhled na komunikaci, ani rozhledové poměry křižovatky v okolí pozemku a nesmí ohrožovat bezpečnost. Zároveň musí respektovat charakter území, včetně charakteru okolního oplocení – ohrazení, což vyplývá z ustanovení § 143 odst. 1 stavebního zákona. Stejně tak musí oplocení – ohrazení respektovat požadavky vyplývající z jiných právních předpisů, např. ze zákona o památkové péči či ze zákona č. 114/1992 Sb.

K odst. 3 – Ustanovení stanoví požadavky týkající se oplocení a ohrazení v konkrétním území, a to v záplavovém území, kdy nesmí oplocení zhoršovat průběh povodně, průtok vody apod.

§ 16

 NahoruStaveniště

(1) Staveniště se navrhuje tak, aby

a) neohrožovalo život a zdraví osob nebo zvířat,

b) neobtěžovalo okolí nad limitní hodnoty stanovené jinými právními předpisy ),

c) neohrožovalo bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,

d) neznečišťovalo pozemní komunikace, ovzduší a vody a

e) neomezovalo přístup k přilehlým stavbám nebo pozemkům, k sítím technického vybavení a požárním zařízením.

(2) Staveniště, popřípadě jeho oddělené pracoviště, musí být vhodně odděleno od přilehlých pozemků a staveb. Na pozemku stavby, která je kulturní památkou, v památkových rezervacích nebo v památkových zónách, v přírodních parcích nebo zvláště chráněných územích, včetně jejich ochranných pásem, lze zřizovat pouze takovou stavbu zařízení staveniště, která není spojena se zemí pevným základem.

(3) Lávky přes výkopy přiléhající ke komunikacím pro chodce a veřejným prostranstvím a bezbariérové obchozí trasy se navrhují v souladu s požadavky určené normy.

Důležitým hlediskem staveniště je jeho bezpečná a účelná funkce, a to jak z hlediska vybavení, tak z hlediska všech bezpečnostních požadavků jako je ochrana zdraví, životního prostředí, ochrana provozu na komunikací i vztah k sousedním pozemkům a stavbám na nich apod.

Staveniště je definováno v ustanovení § 9 stavebního zákona jako "místo, na kterém se provádí stavba, zařízení, terénní úprava nebo udržovací práce anebo na kterém se stavba, zařízení nebo terénní úprava odstraňuje". Pokud se tedy hovoří o staveništi, pak tento pojem zahrnuje nejen provádění stavby, ale i odstraňování stavby.

Bezpečnost práce na staveništi se řídí předpisy jiných právních předpisů, zejména Nařízením vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, které tímto předpisem nejsou dotčeny, stejně jako výkon činností koordinátora BOZP (tedy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) na staveništi při přípravě i realizaci stavby vychází z podmínek zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů.

K odst. 1 – Ustanovení v obecné rovině stanoví, že provoz staveniště, včetně staveniště pro odstranění stavby, nesmí ohrožovat život a zdraví osob nebo zvířat a obtěžovat okolí nad limitní hodnoty stanovené právními předpisy, tedy nesmí ohrožovat okolí nepřiměřeně. Do tohoto rozsahu posuzování patří také pohyb na přilehlých komunikacích pro chodce z hlediska přístupnosti pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace, který musí být pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace zachován.

Stejně tak platí nutnost na staveništi konat taková opatření k předcházení vzniku prašnosti a k omezování jejímu šíření při provádění staveb, terénních úprav nebo jejich odstraňování za účelem ochrany ovzduší podle předpisů v gesci Ministerstva životního prostředí a případně jiných opatření k ochraně podle jiných právních předpisů, jejichž specifikace může být předmětem vyjádření nebo závazných stanovisek vydaných dotčenými orgány, kterým je konkrétní veřejný zájem svěřen.

K odst. 2 – Ustanovení stanoví povinnost zabezpečit rozsah staveniště, případně jeho jednotlivé části, proti vniknutí zejména osob, s cílem ochrany jejich zdraví, majetku a bezpečnosti. Záměrně není použita povinnost zamezení formou oplocení, neboť i prostor staveniště a jeho uspořádání se řídí základním požadavkem, tedy uzpůsobení místu staveniště. Pokud je například výstavba mimo zastavěné území, není potřebné její úplné oplocení proti zamezení vniknutí osob, nebo naopak probíhá-li výstavba v rámci již jiné stavby (například uvnitř budovy). Zvláštní požadavky je třeba stanovit pro území s ohledem ochrany památkové péče nebo orgánů ochrany krajiny. Přiléhajícími pozemky a stavbami se rozumí pouze stavby a pozemky se staveništěm bezprostředně sousedícími nebo na staveniště navazujícími.

K odst. 3 – Ustanovení rozvíjí § 149 písm. b) bod 1 stavebního zákona, dle kterého zohledňuje přístupnost pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace u staveb pozemních komunikací a veřejných prostranství. Přičemž u staveb pozemních komunikací se může jednat pouze o komunikaci pro chodce (chodník). Dále ustanovení odkazuje na požadavky uvedené v určené normě o přístupnosti.

§ 17

 NahoruReklamní zařízení

(1) Reklamní zařízení umisťované na

a) budovách musí odpovídat jejich architektonickému charakteru a nesmí narušovat základní členění budovy a její významné detaily,

b) střechách budov nesmí přesahovat nejvyšší úroveň střechy a jeho celková výška nesmí přesahovat 2 m,

c) oplocení nebo ve vzdálenosti od oplocení rovnající se výšce reklamního zařízení nesmí přesahovat výšku oplocení o více než 20 %.

(2) Reklamní zařízení podle odstavce 1 nesmí snižovat limity denního osvětlení v souladu s požadavky určené normy.

Ustanovení § 17 stanoví požadavky na reklamní zařízení a provádí ustanovení § 143 stavebního zákona. Reklamní zařízení je definováno v ustanovení § 7 odst. 2 stavebního zákona takto: "reklamním zařízením se v tomto zákoně rozumí panel, tabule, deska nebo konstrukce, které slouží k šíření reklamy nebo jiných informací. Reklamní zařízení o celkové ploše větší než 8 m2 se považuje za stavbu.“.

Dále ustanovení stanoví požadavky ve vazbě na architektonický charakter stavby, stanoví parametry maximálního přesahu nad úrovní střechy – ať už atiky u ploché střechy, nebo hřebene, kdy celková výška této stavby musí být včetně podpěrných či nosných konstrukcí a rámů či přesahu výšky oplocení, pokud jsou umisťovány na oplocení.

K odst. 2 – stanoví požadavek na zachování limitů denního osvětlení podle určené normy např. ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov Část 1: Základní požadavky, ČSN 73 0580 – 2 Denní osvětlení budov Část 2: Denní osvětlení obytných budov, a to pro případ, kdy reklamní zařízení může mít vliv na denní osvětlení v bytech i přesto, že budou dodrženy všechny požadavky uvedené v odst. 1.

Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení z reklamního zařízení je řešeno ustanovením § 28 této vyhlášky.

Obecně musí každé reklamní zařízení splnit požadavky ve vazbě na charakter území, stejně jako požadavky na jeho umístění ve veřejném prostranství, jak je upraveno v ustanovení § 11 této vyhlášky.

Z celého ustanovení § 17 lze povolit výjimku ve velkých sídlech dle § 99 této vyhlášky.

ČÁST ČTVRTÁ

TECHNICKÉ POŽADAVKY NA STAVBY

Stavební zákon v ustanovení § 145 stanoví sedm základních požadavků na stavby, přičemž úprava technických požadavků na stavby vychází z prováděcích právních předpisů tj. vyhlášky č. 268/2009 Sb. a vyhlášky č. 398/2009 Sb.

Základní požadavky na stavby, které musí stavba splňovat po celou dobu svého trvání, aby byla vhodná pro určené využití, jsou formulovány v souladu s cíli nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh, resp. s přílohou I k tomuto nařízení. Uvedené nařízení formuluje požadavky na vlastnosti staveb, které ale přímo souvisí s vlastnostmi výrobků, jejichž použití vyplývá z plnění jejich účelu a funkce ve stavbě.

Problematika stanovení požadavků na vlastnosti stavebních výrobků, je upravena zákonem o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, a jeho prováděcím předpisem, nařízením vlády, kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky.

Základními požadavky na stavby dle § 145 stavebního zákona jsou požadavky na

- mechanickou odolnost a stabilitu,

- požární bezpečnost,

- ochranu zdraví,

- ochranu životního prostředí,

- bezpečnost a přístupnost při užívání, provozu a údržbě,

- úsporu energie a

- udržitelné využívání přírodních zdrojů.

Těchto sedm základních požadavků je podrobněji rozvedeno v § 146 až 151 stavebního zákona.

Stavby musí být navrhovány a prováděny tak, aby byly vhodné pro určené využití a aby plnily základní požadavky na stavby při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů na stavby po celou dobu své životnosti.

Zároveň dle § 153 odst.1 a 2 stavebního zákona pro stavby mohou být navrženy a použity jen takové výrobky, materiály a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splní základní požadavky na stavby. Výrobky pro stavby, které mají rozhodující význam pro výslednou kvalitu stavby a které by mohly ve zvýšené míře ohrozit život nebo zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem, jsou stanoveny a posuzovány podle jiných právních předpisů.

S ohledem na rozsáhlost problematiky stavebního práva se na stavby mohou podle jejich druhu a účelu vztahovat i další technické požadavky, vyplývající z dalších právních předpisů, např. ze zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, zákona č. 114/1992 Sb., zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu nebo zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.

Tato vyhláška proto stanovuje ve vazbě na § 145 stavebního zákona základní technické požadavky na stavby, které při splnění zaručují, že stavba bude navržena a provedena bezpečně z hlediska provozu, a to jak pro uživatele stavby, tak pro její okolí, a to nejen z hlediska krátkodobých provozních vlastností, ale především z hlediska dlouhodobé životnosti a trvanlivosti stavby v časovém horizontu návrhové životnosti v trvání 50 až 100 a více let, stejně i z hlediska potřeb provozní údržby a běžných oprav.

HLAVA I

 NahoruTechnické požadavky na stavby

Díl 1

Požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu stavby

§ 18

 NahoruMechanická odolnost a stabilita

Stavba musí být navržena tak, aby její stavební konstrukce odolaly předvídatelným vlivům. Požadavky na stavební konstrukce musí být v souladu s požadavky určené normy.

Ustanovení § 18 provádí ustanovení § 146 stavebního zákona, kterým se stanoví požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu stavby. Dle § 146 odst. 1 stavebního zákona stavba musí být navržena a provedena tak, aby účinky zatížení a nepříznivé vlivy prostředí, kterým je vystavena během výstavby a užívání, neměly za následek

• náhlé nebo postupné zřícení stavby nebo její části,

• nepřípustné deformace, které mohou narušit stabilitu stavby, mechanickou odolnost a funkční způsobilost stavby nebo její části,

• poškození částí stavby nebo technických zařízení anebo instalovaného vybavení v důsledku deformace nosné konstrukce,

• poškození stavby v míře nepřiměřené původní příčině,

• ohrožení provozuschopnosti dopravní a technické infrastruktury v dosahu stavby nebo staveniště,

• poškození stavby vlivem nepříznivých účinků podzemních vod nebo dynamickými účinky povodňových průtoků, popřípadě hydrostatickým vztlakem při zaplavení,

• ohrožení průtočnosti koryt vodních toků, popřípadě údolních profilů mostů a propustků.

Dále podle § 146 odst. 2 stavebního zákona stavby umístěné v dosahu účinků hlubinného dobývání nebo v dosahu seizmických účinků se navrhují též s ohledem na předpokládané deformace základové půdy, způsobené projevy důlní nebo seizmické činnosti na povrchu.

Ustanovení stanoví požadavky pro provedení stavby tak, aby její konstrukce odolaly předvídatelným vlivům. Konkrétní požadavky jsou stanoveny řadou určených norem ČSN EN 199X, které budou určenými technické normami ve stavebnictví ve smyslu ustanovení § 32 stavebního zákona, a tedy budou normami závaznými, včetně jejich národních příloh a navazujících národních norem ČSN, které je doplňují.

První věta ustanovení je současně transpozičním ustanovením směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením.

§ 19

 NahoruZakládání stavby a spodní stavba

(1) Založení stavby musí být navrženo způsobem odpovídajícím základovým poměrům zjištěným průzkumem základových poměrů v místě stavby, včetně negativních místních vlivů, kterými jsou zejména podzemní vody, a nebezpečné látky v podloží nebo vliv bludných proudů apod. Požadavky na založení stavby musí být v souladu s požadavky určené normy.

(2) Stavby se zakládají s ohledem na základové poměry, klimatické poměry a sousední pozemky a stavby, které nesmí být stavbou nepříznivě ovlivněny.

(3) Podzemní stavební konstrukce oddělující vnitřní prostory stavby od okolního prostředí nebo od základů, včetně prostupů, musí být chráněny před negativními účinky podzemní vody, popřípadě vlhkosti, s ohledem na návrhové parametry vnitřního prostředí.

(4) Stavby umístěné v nestabilním území se zakládají tak, aby nebyla ohrožena stabilita stavby a nebyly ohroženy okolní pozemky a stavby.

Ustanovení § 19 provádí ustanovení § 146 stavebního zákona.

K odst. 1 -V ustanovení jsou stanoveny principy zakládání staveb a určující vazby spodní stavby na základové poměry, ze kterých musí návrh této části staveb vycházet, včetně uvedení požadavku na provedení průzkumu základových poměrů v místě stavby. Bude se jednat např. o stavebně technické, geotechnické nebo inženýrské průzkumy. Požadavek na zajištění různých průzkumů je v obecné rovině zakotven ve stavebním zákoně s tím, že rozsah povinných průzkumů včetně druhu staveb, k jejichž projektové dokumentaci se závěry povinných průzkumů přikládají stanoví prováděcí právní předpis, tj. vyhláška o dokumentaci staveb.

K odst. 2 - Ustanovení stanovuje požadavek na dostatečnou hloubku založení pro zohlednění základových poměrů, místa stavby ve vazbě na klimatické podmínky a také v souvislostech vlivu založení nové stavby na sousední pozemky a stavby.

K odst. 3 - Ustanovení stanovuje požadavek na oddělení konstrukcí stavby od okolního prostředí s důrazem na podzemní vodu a vlhkost. Především je zde kladen důraz na vazbu mezi návrhem ochrany a účelu užívání a s tím související vnitřní prostředí. Z tohoto ustanovení tak nepřímo vyplývá, že není doporučeno např. v podzemních částech budov pod hladinou podzemní vody nebo v nepropustném horninovém prostředí bez adekvátního hydroizolačního řešení a bez odvodnění umisťovat pobytové prostory u obvodu stavby.

K odst. 4 - Ustanovení stanovuje požadavek v případě nestabilního území, kdy je nutné, aby stavby byly založeny tak, že nebudou ohroženy okolní pozemky a stavby na nich.

Ustanovení je současně transpozičním ustanovením směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením.

§ 20

Úroveň podlahy obytné místnosti nad přiléhajícím terénem a nad nejvyšší hladinou podzemní vody musí být navržena v souladu s požadavky určené normy.

Ustanovení § 20 stanovuje požadavek na úroveň podlahy obytné místnosti ve vazbě k přiléhajícími terénu a k nejvyšší hladině podzemní vody s tím, že přesná hodnota je stanovena určenou normou ČSN 73 4301 Obytné budovy. Určené normě současně umožňuje navrhnout taková konkrétní opatření, při kterých není nutné konkrétní hodnotu úrovně podlahy obytné místnosti dodržet.

Díl 2

Požadavky na ochranu zdraví a životního prostředí

Ustanovení provádí ustanovení § 148 stavebního zákona, tzn. že stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby neohrožovala bezpečnost, život nebo zdraví osob nebo zvířat, aby byl hluk v chráněném prostoru stavby udržován na úrovni, která neohrozí zdraví jejích uživatelů, zaručí noční klid a je vyhovující pro prostředí s pobytem osob nebo zvířat, a to i na sousedních pozemcích a stavbách, ani neměla nepřípustný negativní vliv na kvalitu životního prostředí nebo na klima, a to během realizace výstavby, užívání i odstraňování.

Požadavky na zajištění zdravého vnitřního prostředí pro obyvatele a uživatele staveb jsou charakterizovány tepelnou pohodou prostředí, osvětlením, prosluněním, větráním, kvalitou ovzduší, vlhkostí prostředí, hlukem atd. Dále je kladen důraz na to, aby nedocházelo k uvolňování toxických plynů, nebezpečných látek, těkavých organických sloučenin, skleníkových plynů nebo nebezpečných částic do vnitřního nebo venkovního prostředí, výskytu vlhkosti ve stavebních konstrukcích nebo na povrchu stavebních konstrukcí uvnitř staveb, emisím nebezpečného záření, uvolňování nebezpečných látek do vody nebo půdy, nesprávnému vypouštění odpadních vod, emisím odpadních plynů nebo nesprávné likvidaci pevného nebo kapalného odpadu atd.

Další požadavky na ochranu zdraví a životního prostředí vyplývají ze zákona č. 258/2000 Sb., nařízení vlády č. 272/2011 Sb., zákona č. 114/1992 Sb. a zákona č. 334/1992 Sb. nebo zákona č. 201/2012 Sb.

§ 21

 NahoruVětrání

(1) Obytné a pobytové místnosti musí mít zajištěno dostatečné přirozené, nucené nebo kombinované větrání v souladu s požadavky podle určené normy.

(2) Obytné a pobytové místnosti musí mít zajištěnu kvalitu vnitřního vzduchu s možností regulace v souladu s požadavky podle určené normy.

(3) V pobytových místnostech škol musí být navrženo zařízení měřící kvalitu vnitřního vzduchu podle limitů stanovených vyhláškou řešící hygienické požadavky na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých.

(4) Množství větracího vzduchu pomocí měrných návrhových hodnot se stanoví podle přílohy č. 2 k této vyhlášce.

Ustanovení § 21 provádí ustanovení § 148 stavebního zákona.

Pro zajištění kvality vnitřního vzduchu musí být jednotlivé prostory dostatečně větrány. Větrání je výměna vnitřního vzduchu venkovním vzduchem snižující obsah látek a faktorů s negativním účinkem na osoby a ostatní organismy ve vnitřním prostředí posuzovaného prostoru z hlediska zdraví uživatelů stavby nebo prostoru, konstrukce stavby a jejích vlastností a z hlediska technologií stavby a instalovaných technologií a zařízení.

K odst. 1 – Ustanovení navrhuje zajištění výměny znečištěného vzduchu ve vnitřním prostředí obytných a pobytových místností, pro zajištění zdraví nezávadného prostředí, a to jak pro obytné, tak pro pobytové místnosti. Tento požadavek má být naplněn buď přirozeným větráním pomocí otevřením otvorových výplní nebo otevřením větracích průduchů, a to buď na základě rozdílu hustot vzduchu při různých teplotách vnitřního a vnějšího prostředí nebo pomocí proudění vzduchu ve venkovním prostoru (vítr). Požadavek má být naplněn buď nuceným větráním pomocí ventilátorů poháněných elektrickou energií (vzduchotechnického systému), popřípadě kombinací těchto dvou způsobů, přičemž parametry požadavku jsou stanoveny určenými normami. Pobytové místnosti mohou být i ve stavbách pro bydlení. Takovou místností může být místnost, která nesplní parametry obytné místnosti podle stavebního zákona např. pracovna, ložnice s výměrou menší než 8 m2.

K odst. 2 – Ustanovení vyžaduje u pobytových místností zajistit návrh a provedení stavby tak, aby dimenze minimálního množství větracího vzduchu a regulace zajistila splnění kvalitního vnitřního vzduchu, tj. zajistit splnění maximálního množství chemických látek a sloučenin nejen podle určené normy.

K odst. 3 – Ustanovení nad rámec odstavce 2 tohoto § vyžaduje u staveb pro výchovu a vzdělávání zajistit, aby u pobytových místností těchto staveb bylo navrženo měřící zařízení měřící splnění chemických látek a sloučenin podle limitů stanovených vyhláškou.

K odst. 4 – Ustanovení stanovuje množství větracího vzduchu dle parametrů přílohy č. 2, která obsahuje měrné návrhové hodnoty větraného vzduchu, podle nichž se toto návrhové množství větraného vzduchu stanovuje. Příloha uvádí dle účelu užívání pobytové místnosti minimální množství přiváděného venkovního vzduchu. Jednotlivé kategorie se odvíjí dle tělesné aktivity v daném prostoru. Nejnižší požadavek odpovídá běžným aktivitám, které odpovídají místnostem jako je zasedací místnost, učebny, divadla, komerční prostory bez konzumace teplých jídel apod. Přísnější požadavek při stejné aktivitě odpovídá místnostem jako jsou kanceláře, dozorny, velíny, prostory s konzumací teplých jídel apod. Další dva požadavky reagují na prostory, kde se vykonává obchodní činnost, či služby, kde nižší platí pro pokladní, prodavačky a lehkou práci a montáž na páse, přísnější pro montáž na linkách větších dílů, práce prodavačů ve velkých prodejnách s velkou výměnou zboží nebo velkých dílů. Poslední požadavek váže na vnitřní prostory, kde se vykonává fyzická aktivita osob, tj. fitness a tělocvičny všeho druhu.

Ustanovení je současně transpozičním ustanovením směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením.

 NahoruOsvětlení, proslunění, stínění

§ 22

(1) Obytná místnost musí splňovat požadavky na denní osvětlení v obytném prostoru podle přílohy č. 3 k této vyhlášce, případně přiměřeně v souladu s požadavky určené normy. Požadavky platí také pro pobytové místnosti ve stavbách pro výchovu a vzdělávání, stavbách pro sociální služby podle zákona o sociálních službách, stavbách ubytovacího zařízení, stavbách pro účely vězeňské služby a pro prostor lůžek ve zdravotnických zařízeních.

(2) Umělé osvětlení obytných místností v bytech, pobytových místností ve stavbách pro sociální služby podle zákona o sociálních službách, stavbách ubytovacího zařízení a stavbách pro účely vězeňské služby musí být navrženo v souladu s požadavky určené normy.

(3) Umělé a sdružené osvětlení prostoru lůžek ve zdravotnických zařízeních musí být navrženo v souladu s požadavky určené normy.

(4) Při výpočtu denního a sdruženého osvětlení se posuzuje stínění podle současného stavu okolí a podle změn v území, zejména podle podmínek rozhodnutí nebo jiných opatření vydaných podle stavebního zákona nebo jiných právních předpisů, anebo podle regulačního plánu nebo územního plánu s prvky regulačního plánu, jsou-li pro dané území vydány.

Ustanovení § 22 provádí ustanovení § 148 stavebního zákona.

Návrh denního osvětlení podle vyhlášky je navržen s odkazem na určené normy ČSN EN 17037 Denní osvětlení budov, ČSN 734301 Obytné budovy, ČSN 730580-1 Denní osvětlení budov Část 1: Základní požadavky (s výjimkou metodiky posuzování v ČSN 730580 - 2 Denní osvětlení obytných budov – pro rozpor s EN a dosud chybějící zpracování ČSN 730582).

Požadavky na sdružené osvětlení pobytových místností jsou stanoveny pouze pro prostory lůžek ve zdravotnictví, neboť pro ostatní stavby jsou požadavky stanoveny v nařízení č. 361/2007 Sb. (pracoviště) a vyhlášce č. 410/2005 Sb. (zařízení pro výchovu a vzdělávání a provozovny pro výchovu a vzdělávání).

Podrobnější požadavky na denní osvětlení stanoví příloha č. 3 této vyhlášky.

K odst. 1 – Stanoveny jsou požadavky na denní osvětlení obytného prostoru, tedy prostoru obytné místnosti. Obytný prostor je definován jako část obytné místnosti (zejména obývací pokoj, ložnice, jídelna), kde se předpokládá převažující pobyt osob, a který splňuje požadavky na trvalé bydlení (zejména z hlediska velikosti, osvětlení, větrání, vytápění a ochrany proti hluku); minimální plocha obytného prostoru je 8 m2. Z toho vyplývá, že musí být zajištěno denní osvětlení "obytného prostoru“ a pokud má obytná místnost plochu pouze 8 m2, pak musí být zajištěn požadavek denního osvětlení v ploše celé místnosti, neboť velikost obytného prostoru musí být minimálně 8 m2.

Požadavek na denní osvětlení je stanoven také pro pobytové místnosti ve stavbách pro výchovu a vzdělávání, stavbách pro sociální služby, ve stavbách ubytovacího zařízení, ve stavbách vězeňské služby. Zde se uplatní požadavky obdobně jako u obytného prostoru, a to z důvodu zajištění kvality vnitřního prostření v souvislosti s účelem užívání určených pobytových místností.

Touto vyhláškou bylo nutné stanovit požadavky na denní a umělé osvětlení pro zdravotnická zařízení, neboť neexistuje předpis, který by řešil denní osvětlení ve zdravotnických zařízeních.

Z uvedeného ustanovení lze povolit výjimku.

K odst. 2 a 3 – Ustanovení uvádějí požadavky na umělé osvětlení obytných i pobytových místností a na umělé a sdružené osvětlení prostor lůžek ve zdravotnických zařízeních s tím, že jsou stanoveny odkazem na určenou normu ČSN 73 4301 Obytné budovy a ČSN EN 12464-1 - Světlo a osvětlení - Osvětlení pracovišť - Část 1: Vnitřní pracoviště.

K odst. 4 – Ustanovení definuje pravidlo, které musí být respektováno při výpočtu denního osvětlení, kdy je nutné uvažovat vlivy nejen stávajícího stavu okolí (existující stavby), ale i vlivy podle podmínek vydaných rozhodnutí nebo jiných opatření dle stavebního zákona, tedy např. územního rozhodnutí, stavebního povolení, společného povolení či povolení stavby, územního souhlasu, souhlasu s ohlášením, veřejnoprávní smlouvy, apod. Zároveň je nutné uvažovat také vlivy dle podmínek regulačního plánu nebo územního plánu s prvky regulačního plánu, aby případně navrženým záměrem nebyla znemožněna zástavba, kterou výše uvedené dokumenty umožňují.

Ustanovení odst. 1 až 3 jsou současně transpozičními ustanoveními Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením.

§ 23

(1) Stavba s byty musí mít všechny byty prosluněny s výjimkou bytů

a) o jedné obytné místnosti,

b) v podzemním podlaží a

c) v bytových domech, pokud se nachází v podzemním podlaží nebo v prvních dvou navazujících nadzemních podlažích.

(2) Byt je prosluněn, pokud je prosluněn alespoň jeden obytný prostor. Požadavky na proslunění bytů jsou stanoveny v příloze č. 4 k této vyhlášce.

(3) Požadavek na proslunění se použije i pro pobytové místnosti ve stavbách pro sociální služby podle zákona o sociálních službách a herny mateřských škol.

(4) Při výpočtu proslunění se posuzuje stínění podle současného stavu okolí a podle změn v území, zejména podle podmínek rozhodnutí nebo jiných opatření vydaných podle stavebního zákona nebo jiných právních předpisů, anebo podle regulačního plánu nebo podle územního plánu s prvky regulačního plánu, jsou-li pro dané území vydány.

Ustanovení § 23 provádí ustanovení § 148 stavebního zákona.

Navržený parametr proslunění bytu je jedním ze světelně technických vlastností staveb. Požadavek je nezbytné stanovit také ve vazbě ke stávající zástavbě, kdy je nutné vyhodnotit při navrhování staveb vliv na okolní zástavbu a šetrnost navržené stavby ve vztahu ke stávající zástavbě.

Návrh ustanovení se pohybuje nově v rámci mantinelů, které poskytuje evropská norma – ČSN EN 17037 - Denní osvětlení budov. Návrh představuje významné zmírnění požadavků na proslunění oproti požadavku obsaženému ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., a cílem je minimalizovat vznik nebytových prostorů dnes nejčastěji označovaných např. jako ateliéry apod. Předložený návrh respektuje různorodost výstavby a zejména v případě blokové zástavby nemusí být požadavek u všech bytů uplatněn. V žádném případě plnění těchto požadavků neznemožní výstavbu.

Požadavek na zachování proslunění bytů je také v souladu s evropskou legislativou, tj. není to ojedinělý požadavek ČR, neboť je součástí evropské normy EN 17037 Denní osvětlení budov, která byla přijata do soustavy českých norem, a proto je platnou technickou normou označenou jako ČSN EN 17037, která předepisuje požadavky na proslunění bytů. Evropská norma EN 17037 stanoví požadavek proslunění alespoň jedné obytné místnosti bytu ve své normativní (tedy k závaznosti určené) části a tento požadavek je nyní vztažen k bytovému prostoru, bez ohledu na to, zda se jedná o bytový či rodinný dům. Datem posuzování může být jakýkoliv den z intervalu 1. března až 21. března. Tuto možnost už převzaly okolní státy jako Slovensko v STN 734301 Bytové budovy, Polsko v Nařízení Ministerstva infrastruktury a Německo v DIN 5034-1. Tato navrhovaná vyhláška umožňuje v souladu s ČSN EN 17037 výběr data z intervalu od 1. března až do 21. března, oproti stávajícímu jednomu datu, tj. 1. březnu, kdy je nesporné, že dne 21. března slunce svítí déle a vyskytuje se výše nad obzorem, takže sluneční záření je v tento den podstatně dostupnější než dnešního 1. března. Ačkoli správné by bylo proslunění hodnotit v době, kdy je slunečního záření největší nedostatek, tj. okolo Vánoc a začátkem roku, ale velmi nepříznivé podmínky v naší zeměpisné šířce v tomto období (maximální výška slunce nad obzorem jen 32,5°, délka slunečního svitu necelých 8 hodin denně) toto hodnocení neumožňují. Požadavky se proto snaží zajistit bytům slunce až v jarním období, tedy v období 1. března až do 21. března. Pro splnění je třeba jen prokázat vyhovující dobu proslunění v jakémkoli dni v uvedeném rozmezí. Ani stavební úřad, ani žádná jiná instituce nebude stanovovat konkrétní den a vyžadovat splnění požadavku právě v tomto dni. Kompaktní výstavbě nebude požadavkem na proslunění bráněno.

K odst. 1 – Navržené ustanovení stanovuje jeden z požadavků světelně technických vlastností, a to požadavek proslunění bytu.

Požadavek je stanoven pro všechny byty. Neuplatní se však na byt o jedné obytné místnosti, byt v podzemním podlaží, a to v obou případech ať se takové byty nacházejí v jakýchkoli stavbách. A dále se tento požadavek oslunění neuplatní na byty ve stavbách bytových domů, tedy stavbách, v nichž je více než polovina podlahové plochy určena k bydlení, a to pouze za splnění dvou podmínek. S podmínkou, že byt se nachází v podzemním podlaží nebo v prvních dvou navazujících nadzemních podlažích. Z uvedeného vyplývá, že byty výše popsaných specifik se z hlediska proslunění neposuzují. V mnoha případech nejsou malé byty o jedné obytné místnosti dlouhodobě užívány, a proto splnění požadavku na jeho proslunění není požadováno. Obdobně na problematiku nahlíží také legislativa v sousedních zemích např. v Polsku. Požadavek upustit od proslunění jednopokojových bytů pak vychází z Nařízení Ministerstva infrastruktury Polské republiky z 12.4.2022, o technických podmínkách, které musí splňovat budovy a jejich umístění. Požadavek výjimky oslunění se tak netýká rodinných domů, pokud však nemají byty v podzemí nebo v nich nejsou byty pouze o jedné obytné místnosti.

K odst. 2 – Ustanovení uvádí požadavek, kdy je byt prosluněn. Pro zajištění toho, aby byl byt prosluněn, postačí, aby byl prosluněn jeden obytný prostor obytné místnosti. Byt i obytná místnost jsou definovány v ustanovení § 13 stavebního zákona. V příloze č. 4 k této vyhlášce jsou uvedeny požadavky na výpočet proslunění bytů. Jsou stanoveny přímo v příloze k této vyhlášce bez odkazu na určenou normu a bude tak zajištěna kontinuita při případné změně pravidel v normě.

K odst. 3 – Ustanovení stanovuje požadavek na proslunění pro pobytové místnosti ve stavbách pro sociální služby a pro herny mateřských škol, a tím reaguje na požadavek ČSN EN 17037, dle které je požadováno proslunění heren mateřských škol a pokojů ve zdravotnických zařízeních. Při navrhování mateřských škol je vhodné také zvážit zajištění proslunění dětských venkovních hřišť, a to z důvodu hygienických parametrů. Nejedná se však o závazný požadavek, ale o požadavek doporučující.

K odst. 4 – Je zde uvedeno pravidlo, které je nutné dodržovat při výpočtu proslunění, a to uvažování vlivů nejen stávajícího stavu okolí (existující stavby), ale i vlivů podle podmínek vydaných rozhodnutí nebo jiných opatření dle stavebního zákona, tedy např. územního rozhodnutí, stavebního povolení, společného povolení či povolení stavby, územního souhlasu, souhlasu s ohlášením, veřejnoprávní smlouvy, apod. Zároveň je nutné uvažovat také vlivy dle podmínek regulačního plánu nebo územního plánu s prvky regulačního plánu, aby případně navrženým záměrem nebyla znemožněna zástavba, kterou výše uvedené dokumenty umožňují.

Ustanovení odst. 1 až 3 jsou současně transpozičními ustanoveními Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením.

§ 24

(1) V obytných prostorech a pobytových místnostech stávajících budov, vyjma pobytových místností ve stavbách pro bydlení, ovlivněných navrženou stavbou musí být splněna

a) úroveň denního osvětlení podle přílohy č. 3 k této vyhlášce, nebo

b) minimální hodnota činitele denní osvětlenosti roviny vnějšího líce obvodového pláště budovy v místě středu okna Dw = 29 %.

(2) Nevyhovuje-li obytný prostor podmínkám podle odstavce 1 ani před zastíněním navrženou stavbou, bude stínění považováno za vyhovující, jestliže nebude snížena

a) stávající hodnota činitele denní osvětlenosti roviny vnějšího líce obvodového pláště budovy v místě středu okna Dw (%), nebo

b) stávající úroveň denního osvětlení podle přílohy č. 3 k této vyhlášce.

(3) V jednom obytném prostoru stavby pro bydlení a v pobytových místnostech ve stavbě pro sociální služby podle zákona o sociálních službách a hernách mateřské školy ovlivněných navrženou stavbou musí být splněna

a) doba proslunění podle přílohy č. 4 k této vyhlášce, nebo

b) doba proslunění podle přílohy č. 4 k této vyhlášce, kde se kritický bod umístí do roviny vnějšího líce obvodové stěny ve výšce 300 mm nad středem spodní hrany osvětlovacího otvoru, ale nejméně 1,2 m nad úrovní podlahy místnosti; do proslunění se v takovém případě nezapočítává doba, kdy svislý průmět slunečního paprsku do vodorovné roviny se odchyluje od směru průčelí (fasády) o méně než β = 25°.

Požadavek neplatí pro byty o jedné obytné místnosti a pro byty v podzemním podlaží a prvních dvou navazujících nadzemních podlažích.

(4) Při výpočtu zastínění se posuzuje stínění podle současného stavu okolí a podle změn v území, zejména podle podmínek rozhodnutí nebo jiných opatření vydaných podle stavebního zákona nebo jiných právních předpisů, anebo podle regulačního plánu nebo podle územního plánu s prvky regulačního plánu, jsou-li pro dané území vydány.

(5) U staveb ve stavebních prolukách se požadavky podle odstavce 1 až 3 nepoužijí. Požadavky podle odstavce 5 neplatí, jedná-li se o stavbu, jejíž parametry odpovídají úplné souvislé zástavbě stejné výškové úrovně a stejného půdorysného rozsahu a případně dalším kritériím, s ohledem na stavební čáru.

Ustanovení § 24 stanovuje požadavky pro posouzení vlivu navrhované zástavby na okolí, je hodnocena míra zastínění, a to posouzením denního osvětlení (odst. 1) a posouzením proslunění (odst. 2). Provádí tak ustanovení § 148 stavebního zákona ve vztahu k posouzení vlivu na okolí.

K odst. 1 – Denní osvětlení obytných prostor či pobytových místností stávajících budov je hodnoceno buď stejným způsobem jako u nových staveb (viz příloha č. 3 k této vyhlášce) nebo je hodnocen činitel denní osvětlenosti roviny vnějšího líce obvodového pláště budovy v místě středu okna Dw, jehož hodnota musí být minimálně 29 %.

Z ustanovení odst. 1 lze povolit výjimku.

K odst. 2 - Dále je upraven stav, kdy není u stávajících budov splněn požadavek na denní osvětlení v současném stavu, pak se stínění navrženou stavbou považuje za vyhovující, pokud nebude snížena hodnota činitele denní osvětlenosti roviny vnějšího líce obvodového pláště budovy v místě středu okna Dw nebo nebude snížena stávající úroveň denního osvětlení dle přílohy č. 3 k této vyhlášce.

U stínění je tedy ve všech případech umožněno hodnotit denní osvětlení stávajících místností či prostor na fasádě nebo uvnitř místnosti. Ke splnění požadavků postačí prokázání jedné z hodnot.

Z ustanovení odst. 2 lze povolit výjimku.

K odst. 3 – Při navrhování výstavby se hodnotí také vliv na proslunění stávajících obytných prostorů ve stávajících bytech ve stavbě pro bydlení a pobytových místnostech ve stavbě pro sociální služby podle zákona o sociálních službách a hernách mateřské školy, které budou navrženým záměrem ovlivněny.

Požadavek je nastaven tak, že byty o více než jedné obytné místnosti ovlivněné navrženou stavbou musí obsahovat minimálně jednu obytnou místnost, která splní požadavky na proslunění dle přílohy č. 4 k této vyhlášce nebo dobu proslunění dle přílohy č. 4 k této vyhlášce, přičemž umístění kritického bodu je přesně popsáno v ustanovení a graficky je znázorněno níže:

Toto se uplatní i pro pobytové místnosti staveb pro sociální služby a pro herny v mateřských školách. Pokud již ve stávajícím stavu byty nemají žádnou prosluněnou obytnou místnost, případně pobytovou místnost ve stavbách pro sociální služby a hernách mateřských škol, nejsou i bez realizace nové stavby prosluněny, pak by neměly být jejich parametry pod stávající hodnoty sníženy. Pokud je již stávající stav takový, že v žádný den nebude zajištěna potřebná doba proslunění, pak nemůže být nejhorší stav snížen. Odstavec dále stanoví, že pro byty o jedné obytné místnosti a pro byty v podzemním podlaží a prvních dvou navazujících se požadavek neuplatní.

Z ustanovení odst. 3 lze povolit výjimku.

K odst. 4 – V ustanovení je stanoveno pravidlo, které je nutné dodržovat při výpočtu vlivu na okolní zástavbu, a to uvažování vlivů nejen stávajícího stavu okolí (existující stavby), ale i vlivů podle podmínek vydaných rozhodnutí nebo jiných opatření dle stavebního zákona, tedy např. územního rozhodnutí, stavebního povolení, společného povolení či povolení stavby, územního souhlasu, souhlasu s ohlášením, veřejnoprávní smlouvy, apod. Zároveň je nutné uvažovat také vlivy dle podmínek regulačního plánu nebo územního plánu s prvky regulačního plánu, aby případně navrženým záměrem nebyla znemožněna zástavba, kterou výše uvedené dokumenty umožňují.

K odst. 5 - V ustanovení jsou stanoveny situace, při nichž se požadavky na zastínění neuplatní, jedná-li se o doplnění zástavby výstavbou ve stavebních prolukách, výstavbou ve stavebních prolukách formou nástaveb a přístaveb. V těchto případech se posouzení vlivu nové zástavby na okolí hodnotí s porovnáním stavu, který by odpovídal zastavění proluky formou úplného souvislého zastavění. Úplná souvislá zástavba znamená vyplnění prostoru budovou, která navazuje na zdi sousedních staveb (úplná zástavba) a souvislá se vztahuje nejenom k celému vyplněné stavební proluky, ale i k navázání na stavební čáru okolních staveb, a to jak do ulice, tak do případného vnitrobloku.

Ustanovení odst. 1 až 3 jsou současně transpozičními ustanoveními Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením.

§ 25

 NahoruOchrana proti hluku a vibracím

(1) Stavba musí být navržena tak, aby byly splněny hygienické limity hluku a vibrací stanovené jinými právními předpisy ).

(2) Zabudovaná technická zařízení a jejich rozvody působící hluk a vibrace musí být v budově s obytnými místnostmi navržena tak, aby byl omezen přenos hluku a vibrací do stavební konstrukce, zejména do chráněného vnitřního prostoru stavby. Požadavky na maximální přípustné hladiny hluku v obytných místnostech musí být v souladu s požadavky určené normy. U stavby pro sociální služby podle zákona o sociálních službách se postupuje obdobně.

(3) Zvuková izolace mezi místnostmi vnitřních konstrukcí budov a zvuková izolace obvodového pláště včetně výplní otvorů musí být navrženy v souladu s požadavky určené normy.

Ustanovení § 25 provádí ustanovení § 148 stavebního zákona a stanovuje požadavky na ochranu proti hluku, a to primárně odkazem na zákon o ochraně veřejného zdraví, a na nařízení vlády č. 272/2011 Sb. Zároveň ustanovení v odst. 2 a 3 odkazuje na určené normy, které stanovují požadavky na hodnoty akustického tlaku v obytných místnostech ve vztahu k zabudovaným technickým zařízením, např. výtahům (viz odst. 2), a dále odkazuje na určené normy, které stanovují požadavky na zvukovou izolaci obvodového pláště a zvukovou izolaci mezi místnostmi (viz odst. 3). Jedná se zejména o normy ČSN 73 0532 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních výrobků – Požadavky, ČSN EN ISO 717-1 Akustika. Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách, ČSN EN ISO 717-1 Akustika. Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách Část 1: Vzduchová neprůzvučnost, ČSN EN ISO 717-2 Akustika. Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách Část 2: Kročejová neprůzvučnost. Konkrétní seznam určených norem stanoví věstník Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

Ustanovení jsou současně transpozičními ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/10/ES ze dne 6. února 2003 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (hlukem) (sedmnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (32003L0010), která byla dosud zajištěna vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu je tímto zachována povinnost ČR splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením.

§ 26

 NahoruTepelná ochrana budov

(1) Budova s požadovaným stavem vnitřního prostředí musí být navržena tak, aby byly zajištěny požadavky na

a) její tepelnou ochranu,

b) nejnižší vnitřní povrchovou teplotu,

c) zamezení šíření vlhkosti konstrukcí,

d) celkovou průvzdušnost obálky budovy a

e) tepelnou stabilitu místností v letním období.

(2) Požadavky uvedené v odstavci 1 musí být v souladu s požadavky určené normy.

Ustanovení § 26 provádí ustanovení § 148 stavebního zákona.

Ustanovení stanovuje požadavky, které zajistí tepelnou ochranu staveb splňující hygienu vnitřního prostředí (omezení růstu plísní a kondenzaci na povrchu konstrukce), tepelnou pohodu uživatelů, tepelně-technické vlastnosti konstrukcí a budov, tepelně-vlhkostní podmínky konstrukcí a zajištění jejich spolehlivosti. Jednotlivé body jsou formulovány shodně s konkrétními částmi určené technické normy, které jsou odstavcem 2 zezávazněny, zejména se jedná o ČSN 73 0540 (Část 1-3) Tepelná ochrana budov. Konkrétní seznam určených norem stanoví věstník Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

Požadavky jsou formulovány tak, aby budova již ve svém návrhu zajistila kvalitní vnitřní prostředí a současně tak, aby minimalizovala energetickou náročnost budovy. Například požadavek na letní tepelnou stabilitu je dán tak, aby v nechlazených budovách nemuselo být později instalováno aktivní chlazení.

Uvedené ustanovení naplňuje opatření vyplývající z Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu dle usnesení vlády ČR č. 34 ze 16. ledna 2017. Konkrétně pak Specifický cíl SC_4 úkol 4_20.2, dle kterého je MMR uloženo prověřit potřebu změny legislativy, aby byla zajištěna adaptace budov na projevy změny klimatu, zejména pak s ohledem na potřebu omezení letního přehřívání, zajištění dostatečného větrání, ochranu technologických celků budovy před zatopením vodou a zefektivnění kontroly plnění stávajících požadavků zákona o hospodaření energií na energetickou náročnost. Přitom zohledňovat opatření, která jsou zároveň mitigační (např. pevné i mobilní vnější stínící prvky).

Ustanovení odst. 1 a 2 jsou současně transpozičními ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením.

§ 27

 NahoruUvolňování nebezpečných látek do vody nebo půdy

V prostoru stavby, kde se předpokládá pravidelná manipulace s látkami ohrožujícími jakost půdy a povrchových nebo podzemních vod, musí být podlahové konstrukce zajištěny proti průniku těchto látek.

Ustanovení § 27 provádí ustanovení § 148 odst. 1 písm. e) stavebního zákona.

Konkrétně stanovuje požadavky na podlahové konstrukce ve vazbě k omezování nežádoucích účinků látek průsaky konstrukcemi ve vztahu k minimalizaci rizik ohrožující jakost půdy nebo vlivu těchto látek na vody, a to jak vod podzemních, tak vod povrchových.

Pojmy povrchové a podzemní vody se rozumí pojmy stanovené zákonem č. 254/2001 Sb. Povrchovými vodami jsou vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu; tento charakter neztrácejí, protékají-li přechodně zakrytými úseky, přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo v nadzemních vedeních. A podzemními vodami jsou vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami; za podzemní vody se považují též vody protékající podzemními drenážními systémy a vody ve studních.

§ 28

Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení

Stavba venkovního pracoviště, venkovního sportoviště a trvalého reklamního zařízení o celkové ploše větší než 8 m2 se navrhuje tak, aby návrh řešení přiměřeně plnil požadavky na omezení nežádoucích účinků venkovního osvětlení stanovené určenou normou.

Ustanovení § 28 provádí ustanovení § 148 odst. 1. písm. d) stavebního zákona, a to v rozsahu požadavků na omezení nežádoucích účinků z venkovního osvětlení pro konkrétní aplikační případy, které vychází určené normy ČSN 36 0459 Omezování nežádoucích účinků z venkovního osvětlení. Z pohledu této vyhlášky se jedná výlučně o omezování nežádoucích účinků z venkovního osvětlení u stavby neveřejné účelové komunikace, stavby venkovního pracoviště, stavby venkovního sportoviště a u stavby trvalého reklamního zařízení o celkové ploše větší než 8 m2. Jedná se tedy vždy o stavby trvalé.

Požadavky na omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení se neuplatní u staveb pro bydlení a rodinnou rekreaci, věznic a venkovních pracovišť určených pro práci základních složek integrovaného záchranného systému (IZS). Tyto požadavky se také dále neuplatní u dočasného venkovního osvětlení, kde se jedná např. o vánoční dekorační osvětlení, osvětlení krátkodobých kulturních, společenských a sportovních akcí, architektonického osvětlení a na parametry svítidel a světlometů u dopravních prostředků v silniční, železniční, letecké a lodní dopravě a u světelných návěstidel v dopravě.

Tato vyhláška také neřeší omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení u dopravních staveb vyjma staveb neveřejné účelové komunikace, neboť obecné požadavky na výstavbu staveb dopravní infrastruktury nenáleží do kompetence Ministerstva pro místní rozvoj. K návrhu těchto požadavků je zmocněno Ministerstvo dopravy.

Z tohoto ustanovení lze povolit výjimku ve velkých sídlech dle § 99 této vyhlášky.

§ 29

 NahoruKomunální odpady

(1) Stavba musí být vybavena místností pro odkládání komunálního odpadu nebo místem pro umístění odpadních nádob situovaným na pozemku vlastníka nebo na přilehlém pozemku stejného vlastníka. Místnost pro odkládání komunálního odpadu nebo místo pro umístění odpadních nádob musí z hlediska kapacity odpovídat účelu stavby.

(2) V případě souboru staveb lze vymezit společná stanoviště pro umístění odpadních nádob na komunální odpad v docházkové vzdálenosti mimo stavební pozemek.

(3) Místnost pro ukládání komunálního odpadu nebo místo pro umístění odpadních nádob musí být přístupné pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace. To neplatí pro stavbu rodinného domu a pro stavbu pro rodinnou rekreaci.

Ustanovení § 29 provádí ustanovení § 148 stavebního zákona, a to z pohledu ukládání odpadů v souvislosti s ochranou životního prostředí.

K odst. 1 - Ustanovení stanovuje požadavky na zajištění místa pro skladování odpadních nádob, a to pro všechny druhy staveb. Požadavek je nastaven tak, že ve stavbě se musí nacházet místnost pro odkládání komunálního odpadu, nebo musí být toto místo situováno na pozemku vlastníka. Je tedy možné vybrat jedno z uvedených řešení, a to ve vazbě na konkrétní stavební záměr.

K odst. 2 - Pokud je předmětem záměru soubor staveb, pak je možné navrhnout společné stanoviště pro odpad v docházkové vzdálenosti i mimo stavební pozemek, přičemž toto místo musí být povoleno společně se záměrem. Docházková vzdálenost je obdobou "docházkové vzdálenosti" v případě dopravy v klidu upravené v ustanovení § 9 této vyhlášky a lze na tento pojem tedy odkázat. Případně je na zdůvodnění projektanta na jím zvolené vzdálenosti, proč toto řešení volí jako nejvhodnější.

K odst. 3 – Ustanovení řeší přístupnost stanovišť pro skladování odpadních nádob pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace, přičemž požadavek neplatí pro stavbu rodinného domu a pro stavbu pro rodinnou rekreaci.

Díl 3

Požadavky na bezpečnost a přístupnost

Díl 3 provádí ustanovení § 149 stavebního zákona, které stanoví požadavky na bezpečnost a přístupnost při užívání, provozu a údržbě.

Tato vyhláška stanovuje požadavky na bezpečnost a přístupnost tak, aby byla zajištěna bezpečnost při užívání stavby jako celku, aby stavba odolala okolním vlivům prostředí. Dále aby do stavby byl zajištěn bezpečný přístup a v neposlední řadě tato vyhláška stanovuje požadavky pro bezpečné řešení vnitřních částí stavby.

Pro zajištění bezpečného a přístupného užívání i provozu je nutné zajistit přístup do stavby pro všechny osoby, tedy i pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace. Přístup a přístupnost jsou upraveny v ustanovení § 33 této vyhlášky, kde jsou staveny podmínky pro zajištění přístupu po vnějších komunikacích, podmínky pro vstup do budovy a pak konkrétní požadavky pro zajištění přístupu a přístupnosti uvnitř stavby.

Přístup a přístupnost v rámci vnitřních částí stavby je řešena samostatně ustanovením § 35 této vyhlášky, jehož obsahem jsou požadavky na schodiště a rampu a dále ustanovení § 36 této vyhlášky, které stanoví požadavky na výtahy a zdvihací plošiny.

Dále jsou nastaveny požadavky pro jednotlivé části stavby, a to tak, aby jejich užívání bylo bezpečné, jedná se o ustanovení § 38 a § 39, kde jsou upraveny požadavky na ochranu proti pádu, a to požadavky na zábradlí a protiskluznost podlah.

Posledním ustanovením tohoto dílu je ustanovení § 40 týkající se zachování bezpečnosti při samotné údržbě stavby.

§ 30

 NahoruOchrana před bleskem

(1) Ochrana před bleskem se musí zřizovat

a) u výrobny a skladu výbušných a hořlavých hmot, kapalin, plynů, výbušnin, a u muničních skladišť, včetně volných složišť, přístřešků a míst pro manipulaci s nimi ),

b) u nadzemních staveb nebo u nadzemních částí staveb vyhrazených plynových technických zařízení podle zákona o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení.

(2) V ostatních případech musí být potřeba ochrany před bleskem posouzena tam, kde by blesk mohl způsobit ohrožení života nebo zdraví osob či zvířat, zejména v případě staveb pro bydlení a staveb občanského vybavení, nebo značné škody.

(3) Pro uzemnění systému ochrany před bleskem se u staveb zřizuje přednostně základový zemnič.

(4) Pro případy uvedené v odstavci 1 písm. a) a v odstavci 2 musí být proveden výpočet řízení rizika v souladu s požadavky určené normy a navržena vhodná ochranná opatření.

(5) Při návrhu a provedení ochrany před bleskem se postupuje v souladu s požadavky určené normy.

Ustanovení § 30 provádí § 149 stavebního zákona, dle kterého stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby při jejím užívání, údržbě nebo provozu nevznikalo nebezpečí nehod nebo poškození zdraví osob nebo zvířat. Návrhu ustanovení vychází ze stávající právní úpravy, tj. z § 36 vyhlášky č. 258/2009 Sb.

K odst. 1 – Ochrana před bleskem je základním požadavkem pro zajištění bezpečnosti při užívání staveb. Ochrana před bleskem musí být zřízena u staveb, na které jsou kladeny požadavky vyplývající z jiných právních předpisů, např. z nařízení vlády č. 217/2017 Sb., o požadavcích na zabezpečení zbraní, střeliva, černého loveckého prachu, bezdýmného prachu a zápalek a o muničním skladišti, vyhlášky č. 99/1995 Sb., o skladování výbušnin, § 2 zákona č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů, které dávají ucelenou informaci tomu, kdo navrhuje a provádí, a kdy je nezbytné ochranu zřizovat.

K odst. 2 – Ustanovení doplňuje odstavec 1 o konkrétní požadavek pro zajištění ochrany před bleskem týkající se konkrétních staveb, zejména v případě staveb rodinných domů a staveb bytových domů, tedy obecně staveb pro bydlení a u staveb občanského vybavení, tj. zejména staveb pro vzdělávání, výchovu a sport, sociální a zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu a ochranu obyvatelstva, nebo tam, kde by hrozily značné škody. Oproti stávající právní úpravě, tj. oproti ustanovení § 36 vyhlášky č. 268/2009 Sb., došlo k rozšíření ustanovení o případ hrozby "značné škody". Důvodem je skutečnost, že mohou existovat stavby, kde ochrana před bleskem nadává příliš smysl (např. drobné stavby, stavby bez elektroinstalace atd.). Pojem "značná škoda" je obecně definován v ustanovení § 138 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jako "škoda dosahující částky nejméně 1 000 000 Kč".

K odst. 3 – Ustanovení dle stávající úpravy upřednostňuje pro funkčnost soustavy ochrany před bleskem použití základového zemniče. Definice základového zemniče vychází z normy ČSN 33 2000-5-54 ED. 3 Elektrické instalace nízkého napětí - Část 5-54: Výběr a stavba elektrických zařízení - Uzemnění a ochranné vodiče.

K odst. 4 – Pro konkrétní typy staveb se stanoví povinnost provést výpočet řízení rizika. Výpočet řízení rizika prokazatelně určí, zda na povolovaném záměru musí či nemusí být řešena ochrana před bleskem, v jakém rozsahu, a jakých parametrů. Požadavky na výpočet řízení rizika jsou řešeny odkazem na určenou normu ČSN 62305-2 ED. 2 Izolátory pro venkovní vedení se jmenovitým napětím nad 1 000 V - Keramické nebo skleněné závěsné izolátory pro sítě se střídavým napětím - Charakteristiky talířových izolátorů. Bude tedy nezbytnou součástí dokumentace pro povolení záměru, a bude za něj odpovídat projektant. U případů dle odstavce 1 s výjimkou písmene b) a odstavce 2 je výpočet řízení rizika dle určené normy závazným dokumentem, určujícím potřebu ochrany před bleskem.

K odst. 5 – Konkrétní požadavky na návrh ochrany před bleskem jsou stanoveny v určených normách (např. ČSN EN 62305 ED. 2 Ochrana před bleskem (Část 1 – 4), soubor ČSN EN 61663-2 Ochrana před bleskem - Telekomunikační vedení - Část 2: Vedení s kovovými vodiči, ČSN EN IEC 61400-24 ED. 2 Větrné elektrárny - Část 24: Ochrana před bleskem, ČSN EN 50124-2 ED. 2 Drážní zařízení - Koordinace izolace - Část 2: Přepětí a ochrana před přepětím, ČSN EN IEC 60099-5 ED. 3 Svodiče přepětí - Část 5: Doporučení pro volbu a použití, ČSN 33 4010 Elektrotechnické předpisy. Ochrana sdělovacích vedení a zařízení proti přepětí a nadproudu atmosférického původu, ČSN 38 0810 Použití ochran před přepětím v silových zařízeních). Konkrétní seznam určených norem stanoví věstník Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

§ 31

 NahoruOchrana před spadem ledu, sněhu a stékáním vody

Stavba musí být navržena a udržována tak, aby neohrožovala přilehlé komunikace a pochozí plochy určené k přístupu do stavby stékáním vody a pádem sněhu a ledu.

Ustanovení § 31 provádí § 149 stavebního zákona, pro který platí, že stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby při jejím užívání, údržbě nebo provozu nevznikalo nebezpečí nehod nebo poškození zdraví osob nebo zvířat.

Ustanovení stanovuje požadavek, aby komunikace a pochozí plochy nebyly ohroženy pádem ledu a sněhu ze stavby, přičemž návrh opatření na zamezení spadu je stanoven pouze v obecné rovině, nikoliv konkrétně, a to s ohledem na různorodost stavebních záměrů. Konkrétní návrh opatření je tak na projektantovi, který jej musí provést s ohledem na účel užívání stavby, na použité návrhové konstrukce a materiály, na jejich uspořádání, sklon apod.

Ustanovení vychází ze stávající právní úpravy, tj. ze znění § 25 vyhlášky č. 268/2009 Sb., které stanoví požadavky na střechy.

§ 32

 NahoruOchrana před povodněmi a přívalovým deštěm

(1) V záplavovém území musí být

a) konstrukce stavby pod úrovní hladiny při povodni s dobou opakování 100 let podle vyhlášky řešící způsob a rozsah zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území a jejich dokumentaci navrženy tak, aby odolávaly účinkům vody a ledu při povodni a umožňovaly plynulé obtékání,

b) stavba odolná proti účinkům vod a ledu při povodni,

c) technické zařízení navrženo se zvýšenou odolností proti možným účinkům vod a ledu při povodních,

d) navrženo zařízení pro jednoduché odčerpávání vody z budov, pokud stavebně technické řešení staveb neumožňuje gravitační odtok vody z nejnižšího podlaží.

(2) V záplavovém území musí být nejméně 1 m nad návrhovou hladinou při povodni s dobou opakování 100 let podle vyhlášky řešící způsob a rozsah zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území a jejich dokumentaci umístěny

a) podlaha obytných místností,

b) provozní prostor transformačních a spínacích stanic,

c) provozní prostor přístupových bodů sítí elektronických komunikací a telefonních ústředen,

d) hlavní rozvaděč budovy,

e) náhradní a záložní zdroj elektrické energie,

f) zdroje a zařízení zajišťující vytápění, větrání budov a osvětlení,

g) strojovny a zdroje evakuačních výtahů,

h) uzávěry plynu a vody ovládané nad hladinou.

(3) V záplavovém území a tam, kde je třeba území či stavby chránit proti zpětnému vzdutí v kanalizaci pro veřejnou potřebu při povodni nebo při přívalovém dešti, musí být kanalizační přípojky, popřípadě vnitřní kanalizace, vybaveny zařízením proti zpětnému toku nebo uzávěrem.

(4) Nádrže na látky pod návrhovou hladinou při povodni s dobou opakování 100 let podle vyhlášky řešící způsob a rozsah zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území a jejich dokumentaci, které mohou ohrozit nezávadnost vod, je nutné zajistit proti úniku látek a musí být odolné proti účinkům vod.

(5) K ochraně před povodněmi s dobou opakování 100 let podle vyhlášky řešící způsob a rozsah zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území a jejich dokumentaci se navrhují stavby podle § 80 této vyhlášky.

Stavbu je třeba chránit před povodněmi a přívalovým deštěm. Jedná se o další ustanovení provádějící § 149 stavebního zákona.

K odst. 1 a 2 – Ustanovení stanovují požadavky na stavby nacházející se v záplavovém území. Jedná se o požadavky na konstrukce staveb, na jednotlivé místnosti, a to podle účelu jejich využití, a na případná zařízení, která se mohou v místnostech nacházet.

Záplavové území je definováno a popsáno ve vodním zákoně, přičemž jeho vymezení přísluší vodoprávnímu úřadu, případně je zapracováno i v územně plánovací dokumentaci.

Záplavová území jsou administrativně určené území, která mohou být při výskytu přirozené povodně zaplavena vodou – viz § 66 vodního zákona, které je vyhláškou č. 79/2018 Sb., o způsobu a rozsahu zpracování návrhu a stanovování záplavových území a jejich dokumentace, vymezené záplavovou čarou s dobou opakování povodně 100 let ("povodeň s dobou opakování 100 let"). Je navíc nezbytné řešit a zohledňovat také problematiku tzv. zimní povodně, tj. problematiku ledů a promítnout ji do návrhu záměru.

K odst. 3 – Ustanovení stanoví požadavek na ochranu kanalizace pro veřejnou potřebu při povodni nebo při přívalovém dešti. V takovém případě musí být kanalizační přípojky, popřípadě vnitřní kanalizace, vybaveny zařízením proti zpětnému toku nebo uzávěrem.

K odst. 4 – Ustanovení stanoví požadavek na ochranu nádrží na látky, které by mohly ohrozit nezávadnost vod, při povodni s dobou opakování 100 let. V takovém případě, je nutné tyto nádrže zajistit proti úniku těchto látek a nádrže musí být odolné proti účinkům vod.

K odst. 5 – K ochraně staveb před povodněmi s dobou opakování 100 let se zřizují stavby vodních děl uvedené v § 80 této vyhlášky, tj. ochranné hráze, popř. mobilní zábrany, spojené se zemí pevným základem. Požadavky na převýšení a parametry ochranné hráze jsou pak stanoveny přílohy č. 10 k této vyhlášce.

Požadavky na ochranu staveb umístěných v záplavových územích vychází ze stávající právní úpravy, tj. ze znění ustanovení § 9 odst. 5, 15 odst. 2, § 33 odst. 6 a § 35 odst. 5 vyhlášky č. 268/2009 Sb.

§ 33

 NahoruPřístup a přístupnost

(1) Komunikace pro pěší v zastavěném a zastavitelném území zajišťující bezbariérovou trasu musí umožňovat samostatný, bezpečný, snadný a plynulý pohyb osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace. Požadavky na technické řešení musí být v souladu s požadavky určené normy. Bezbariérová úprava se nemusí provádět v rámci průmyslových nebo skladových areálů, s výjimkou přístupu ke stavbě pro veřejnost a ke stavbě pro výkon práce více než 25 osobami, pokud charakter provozu v těchto stavbách umožňuje zaměstnávat osoby se zdravotním postižením.

(2) Přístup z veřejného prostranství do stavby pro veřejnost, stavby bytového domu a stavby pro výkon práce více než 25 osobami, pokud charakter provozu v této stavbě umožňuje zaměstnávat osoby se zdravotním postižením musí být vytyčen přirozenými nebo umělými vodícími liniemi a musí být navržen v souladu s požadavky určené normy.

(3) Přístup z veřejného prostranství do stavby pro veřejnost, stavby bytového domu a stavby pro výkon práce více než 25 osobami, pokud charakter provozu v této stavbě umožňuje zaměstnávat osoby se zdravotním postižením, se navrhuje bez schodů a vyrovnávacích stupňů. Výškový rozdíl lze řešit bezbariérovou rampou nebo výtahem dle technických požadavků, které jsou v souladu s požadavky určené normy.

(4) Přístup do stavby se specializovanými službami pro osoby se zrakovým postižením, nemocnice, polikliniky, krajského úřadu, magistrátu, úřadu městské části, kontaktního místa úřadu práce, pošty, veřejné části výpravní budovy, odbavovacího terminálu veřejné dopravy a stanice metra musí být signalizován akustickým zařízením. Požadavky na technické řešení musí být v souladu s požadavky určené normy.

(5) Prostory užívané osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace musí splňovat požadavky na přístupnost v souladu s požadavky určené normy.

(6) Ve stavbách pro sociální a zdravotní služby, ve školských ubytovacích zařízeních a v ubytovacích zařízeních pro cestovní ruch pro více než 20 osob musí nejméně 5 % pokojů splňovat požadavky bytu zvláštního určení pro osoby s těžkým pohybovým postižením. Výsledný počet pokojů se zaokrouhluje na celá čísla směrem nahoru.

(7) Ve stavbě pro veřejnost musí být vyhrazený prostor určený pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace označen příslušným symbolem a na viditelném místě musí být umístěna orientační tabule s označením o přístupu k němu. Požadavky na symbol musí být v souladu s požadavky určené normy.

(8) Pokud je součástí stavby základní informace pro orientaci veřejnosti, musí splňovat požadavky na akustické vedení stanovené v souladu s požadavky určené normy.

(9) Přístupnost podle této vyhlášky musí být zachována po celou dobu trvání stavby.

Ustanovení stanovuje požadavky na přístupnost ve smyslu ustanovení § 149 písm. b) stavebního zákona, a to z pohledu zajištění přístupu po neveřejných účelových komunikacích. Ostatní komunikace, a i ostatní dopravní stavby, nejsou předmětem této vyhlášky, nýbrž budou předmětem samostatného prováděcího právního předpisu v gesci Ministerstva dopravy. Dále ustanovení řeší přímou vazbu mezi vnějším prostředím a stavbou, požadavky na vstup do stavby, požadavky na užívání prostoru osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace, mezi které patří osoby s pohybovým, zrakovým nebo sluchovým postižením, osoby pokročilého věku, těhotné ženy a osoby doprovázející dítě v kočárku nebo dítě do 3 let (viz § 13 písm. d) stavebního zákona), požadavky na řádné vyznačení vyhrazených prostor, speciální akustické požadavky na informace pro orientaci veřejnosti, jsou-li součástí stavby a zachování parametrů přístupnosti po dobu trvání stavby.

Podrobné požadavky jsou dále stanoveny v určené normě, na kterou je v textu této vyhlášky odkazováno.

K odst. 1 – Navržený odstavec provádí ustanovení § 141 odst. 3 stavebního zákona, který stanoví požadavky na přístupnost ve veřejném prostranství. Současně však také provádí ustanovení § 149 písm. b) bod 1 až 5 stavebního zákona, které stanovují požadavky na bezpečnost při užívání, provozu a údržbě s důrazem na přístupnosti osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace, zejména u staveb pozemních komunikací a veřejných prostranství, staveb občanského vybavení v částech určených pro užívání veřejností, společných prostor a domovního vybavení bytového domu, bytu zvláštního určení, staveb pro výkon práce více než 25 osob, pokud charakter provozu v těchto stavbách umožňuje zaměstnávat osoby se zdravotním postižením.

Úprava této problematiky vychází ze stávajícího prováděcího právního předpisu – vyhlášky č. 398/2009 Sb.

Smyslem přístupnosti je pohyb ve venkovním prostředí a zajištění podmínek pro pohyb osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace. Zároveň je stanoveno, kdy nemusí být požadavek dodržen, přičemž pak je nutné, aby neuplatnění tohoto požadavku projektant řádně v rámci dokumentace záměru odůvodnil.

Regulace touto vyhláškou dopadá pouze na neveřejné komunikace, které nespadají do gesce Ministerstva dopravy, neboť požadavky na stavby komunikací podle zákona č. 13/1997 Sb., jsou stanoveny jinými právními předpisy, a to nejen nastavenými technickými požadavky na stavbu samotnou, ale také požadavky na jejich přístupnost.

Ustanovení stanovuje požadavky na komunikace pro pěší v zastavěném a zastavitelném území, pokud tyto komunikace zajišťují bezbariérovou trasu. V rámci navrženého záměru je tedy nutné jednak vymezit jaké komunikace budou bezbariérovou trasu zajišťovat a následně pak prokázat splnění zde stanovených parametrů. Není nezbytné, aby všechny komunikace pro chodce splňovaly všechny požadavky zde uvedené. např. v parcích se jako bezbariérové trasy uvažují alespoň páteřní komunikace, avšak vedlejší stezky, chodníčky nemusí bezbariérovému pohybu vyhovovat (např. nezpevněný povrch, nevyhovující příčné nebo podélné sklony).

Požadavky na konkrétní technické řešení jsou pak stanoveny určenou normou.

K odst. 2 – Předmětné ustanovení stanovuje požadavky na vytyčení přirozených či umělých vodicích linií vedených ke zde uvedeným druhům staveb. Jde tedy o interakci mezi budovou a jejím okolím. Z hlediska osob se zrakovým postižením jde zejména o hmatové vedení, tj. o návaznost vodicí linie až ke vstupu do budovy. Požadavky se nemusí uplatnit u rodinných domů a staveb pro rodinnou rekreaci. Konkrétní požadavky na technické provedení vytyčení vodicích linií jsou pak stanoveny určenou normou.

K odst. 3 – Ustanovení stanovuje požadavky na přístup do uvedených druhů staveb. Z hlediska osob s omezenou schopností pohybu jde o eliminaci výškových rozdílů mezi veřejným prostranstvím a vstupním prostorem budovy. Zajištění…