Podlahy betonové a plastové

8.4.2

Podlahy betonové a plastové

 NahoruBetonové podlahy

Betonové podlahy

Klasické podlahy s betonovou nášlapnou vrstvou převládaly v provozních a vedlejších místnostech objektů. Jsou relativně levné a lze je snadno (i když ne vždy kvalitně) realizovat. Mají řadu provozních nedostatků, mezi něž patří prašnost, malá únosnost a vznik trhlin. Zhotovují se z betonové mazaniny jako jednovrstvé (sloučená funkce nášlapné a roznášecí vrstvy), nebo dvouvrstvé s nášlapnou vrstvou z cementového potěru. Významnější zastoupení mají jako roznášení vrstvy jiných konstrukcí podlah.

 NahoruPodkladní mazaniny

Podkladní mazaniny se zhotovují obvykle z betonové směsi nižší pevnosti (B12,5–20), někdy lehčené (provzdušnění, kamenivo). Minimální tloušťka vrstvy má být alespoň 40–50 mm a závisí na druhu podkladu. Při klasickém způsobu betonování po úzkých dlouhých pásech se tloušťka a rovinatost zajišťuje vloženými vodícími prvky, které se po zhutnění vytáhnou. Při větším rozsahu prací je stále více používáno pokládáním betonu v širokých pásech, často i v celé šířce haly. Tento způsob ale vyžaduje mechanizované ukládání a hutnění betonové směsi (speciální latě s překlápěcí hranou pro rozhrnování směsi, hutnicí desky, rotační hladičky povrchu apod.) při současné kontrole rovinatosti betonové desky rotačním laserovým přístrojem.

Aby nedošlo k popraskání betonové vrstvy vlivem napětí od objemových změn vznikajících zejména při tuhnutí směsi a tepelných změnách, je nutné tyto změny omezit, respektive vytvořit pro ně podmínky, počínaje správnou volbou směsi a konče provedením kontrakčních a dilatačních spár.

U velkoplošných betonových podlah je značné riziko tvorby trhlin vlivem smršťování, zejména tam, kde proudí vzduch, dále v místech s náhlou změnou tloušťky desky, v místech otvorů nebo prostupů apod. Z toho důvodu je nezbytné čerstvou betonovou vrstvu chránit jak proti vysychání, tak proti náhlým změnám teploty, a to hlavně ve stadiu tuhnutí (tj. v době mezi 7 až 12 hodinami po skončení betonáže).

Dalším faktorem majícím vliv na smršťování betonu je složení betonové směsi a vyztužení desky hustou výztuží nebo rozptýlenou mikrovýztuží. Nízký stupeň vyztužení v podstatě nemá vliv na pevnost betonu v tahu při vzniku trhlin. Naopak, při vysokém stupni vyztužení se zase zhoršuje zpracovatelnost betonové směsi. Proto je nejvhodnější, kromě určitého optimálního stupně vyztužení, dbát na zpracování betonové směsi, poněvadž při nedbalém provedení může dojít k rozmísení směsi a koncentraci výztuže, zejména drátků jen v určitých částech betonové desky.

Pokud jde o provádění spár, je nutno rozlišovat spáry dilatační, kontrakční (smršťovací) a oddělovací. Na rozdíl od dilatačních spár, které rozdělují betonovou desku v celé její tloušťce, kontrakční spáry se obvykle prořezávají do hloubky max. 1/3 tloušťky desky. Zatímco dilatační spáry jsou běžně široké cca 20 mm a navrhují se většinou jako podélné kontrakční spáry bývají široké cca 3 mm a jsou orientovány převážně ve směru příčném. Maximální vzdálenost dilatačních spár je 25 m (u povrchově nekrytých podlah), u kontrakčních spár 7 m, je-li povrch bez krycí vrstvy a 8,5 m pro desku povrchově upravenou. Oddělovací spáry separují betonovou desku od přiléhajících konstrukčních prvků. Velikost rozdělení desky kontrakčními spárami na dílčí pole lze ovlivnit i vložením kluzné spáry (např. plastovou fólií) mezi podkladní vrstvu a betonovou desku, ale za předpokladu, že bude zabráněno odpařování vody z vrchního povrchu desky. V provozním stavu vznikají trhliny hlavně v důsledku namáhání od přímého zatížení a dlouhodobé účinky objemových změn betonu mohou vnitřní napjatost desky zhoršovat. Pro vznik trhlin jsou nebezpečná zejména soustředěná zatížení i vlivem dynamických účinků pojezdu vozidel.

Uvedené vzdálenosti spár jsou informativní a v praxi musíme obvykle volit vzdálenosti menší, odpovídající velikosti očekávaných změn. Často udávaná vzdálenost 2–6 m nejlépe naznačuje svým rozptylem, že je ovlivňovaná nejen teplotními výkyvy, ale kvalitou použité betonové směsi, jejím zpracováním i podmínkami ošetřování. Obdobně je tomu i s šířkou spár, která se pohybuje od 5 do 20 mm. Spáry se vytvářejí buď v místech vložených vodicích profilů, nebo se prořezávají diamantovými nástroji v zatuhlé konstrukci. Dilatační spáry je také třeba volit v místech očekávaného posunu ve vazbě na statiku celého objektu. Dilatace je třeba řešit pro celou konstrukci podlahy. Po zatvrdnutí mazaniny se spáry upraví tak, aby byla trvale zajištěna jejich funkce (vyplnění pružnou hmotou, překrytí přeloženou lepenkou apod.).

Tam, kde výztuž není konstrukčně ani technicky potřebná, tvoří betonové mazaniny ze statického hlediska desky z prostého betonu. Pro zvýšení únosnosti vrstvy na pružném podkladu a roznášení napětí z objemových změn se betonová mazanina vyztužuje. Klasickou variantu představuje vyztužení jednou nebo dvěma vrstvami svařovaných sítí (např. 100 x 100 x 5,5 mm, 150 x 150 x 6 mm) nebo klasickou vázanou výztuží, popřípadě jejich kombinací. Méně často se setkáváme s prostorovou výztuží, např. s ocelovými vlákny vyrobenými z vysokopevnostního taženého drátu nebo se skelnými vlákny. Oproti klasické výztuži je výhodou zvýšená tuhost, houževnatost a pevnost betonu. Významným způsobem je tak možné eliminovat vznik smršťovacích trhlin na povrchu a současně zmenšit tloušťku nosné betonové desky. Pozor je třeba dát na dodržení technologické kázně při provádění. Vyztužení betonových desek rozptýlenou výztuží z polypropylenových vláken je určeno pro nižší zatížení. Drátkobeton se používá do průmyslových podlahových konstrukcí. Množství vláken se pohybuje od 20 kg/m³ až do 50 kg/m³.

 NahoruCementové potěry

Cementové potěry se kladou na očištěný (pozor na zbytky sádry) a upravený podklad z betonové mazaniny, nadimenzovaný podle statického posouzení. Obvyklá tloušťka nášlapné a roznášecí vrstvy podlahy bývá 100 mm, z toho na cementový potěr připadá 20–30 mm. Povrch se hladí obvykle ocelovým hladítkem a je ho třeba v průběhu tvrdnutí vlhčit (alespoň první tři dny). Povrch lze také poprášit cementem a vypálit jako cementovou omítku. Styky se svislými konstrukcemi musí být dilatované. Dilatace v ploše řešíme s vazbou na podklad (cca po 3 m při provádění nebo dodatečným prořezáním). Vlastnosti nášlapné vrstvy se vylepšují aplikací polymercementového potěru (latexocementová směs malty zhutněná a hlazená dřevěným hladítkem). Na zvýšení vodotěsnosti se do směsi přidávají vodotěsné přísady.

 NahoruJednovrstvé betonové mazaniny

Jednovrstvé betonové mazaniny s klasicky upraveným povrchem (poprášení cementem a zatřením) se používají jen pro vedlejší prostory objektů (sklepy, garážová stání apod.). Zhotovuje se bez cementového potěru na upravený podklad z násypu, na vrstvu podkladního betonu s hydroizolací nebo přímo na stropní konstrukce.

U větších prostorů se povrch betonových mazanin upravuje strojně, hlazením, s případným zapracováním jemných kamenných frakcí do zavadlého povrchu. V tom případě vyhoví nášlapná vrstva i velkému…