11.2.2
Součinitel prostupu tepla
Základním a zřejmě nejznámějším kritériem, definujíc ím tepelně
izolační schopnost stavební konstrukce, byl po dlouhé období tepelný odpor
konstrukce. Po revizi ČSN 73 0540 byl v prosinci 2002 v rámci sjednocení
kritérií s Evropskou unií tepelný odpor v citované verzi normy nahrazen v
zahraničí běžně užívaným součinitelem prostupu tepla.
Tab. č. 1: Požadované a doporučené hodnoty součinitele prostupu
tepla
NahoruNORMOVÉ POŽADAVKY
Dlouhodobý vývoj normové hodnoty tepelného odporu jednotlivých
stavebních konstrukcí zobrazuje vliv požadavků, na jejichž základě byla normová
hodnota této veličiny stanovována. V šedesátých a sedmdesátých letech se (ze
současného pohledu při velmi nízkých hodnotách tepelného odporu) uplatňovalo
především hledisko hygienické a hledisko vnitřní tepelné pohody. Ty vyžadovaly
takovou hodnotu tepelného odporu, která by prostřednictvím dosažené vnitřní
povrchové teploty obvodové konstrukce jednak garantovala potřebnou bezpečnost
konstrukce proti vzniku vnitřní povrchové kondenzace vodní páry, a současně i
příznivou hodnotou vnitřní povrchové teploty konstrukcí, a tím kladně
přispívala k vytvoření požadovaného vnitřního mikroklimatu. V současné době
jsou normové hodnoty tepelného odporu stanovovány pouze a jednoznačně s ohledem
na minimalizaci energetické náročnosti budovy.
NahoruSoučinitel prostupu tepla
Norma ČSN 73 0540 (2) tabelárně udává požadované a doporučené
hodnoty součinitele prostupu tepla pro budovy s převažující návrhovou vnitřní
teplotou θ im v rozmezí 18 až 22 °C – viz tab. č. 1. Za budovy s
vnitřní teplotou v uvedeném intervalu se považují všechny budovy obytné,
občanské s převážně dlouhodobým pobytem lidí (například školské,
administrativní, ubytovací, veřejně správní, stravovací a většina
zdravotnických) i jiné budovy, jejichž převažující návrhová vnitřní teplota se
pohybuje v daném intervalu.
V tabulce jsou kromě požadovaných a doporučených hodnot součinitele
prostupu tepla (doporučené hodnoty by se měly používat všude tam, kde tomu
nebrání technické, legislativní nebo ekonomické překážky) uvedeny i doporučené
hodnoty tohoto součinitele, platné pro pasivní budovy – tyto hodnoty jsou
vhodné především pro předběžný návrh jednotlivých konstrukcí pasivních budov.
Nižší hodnoty z uvedeného intervalu v tabulce se používají především pro návrh
menších budov (např. rodinných domů), vyšší hodnoty pak pro návrh větších
objektů.
Norma rozlišuje konstrukce lehké, to znamená konstrukce s nízkou
tepelnou setrvačností, za které se považují konstrukce s plošnou hmotností
vrstev, od vnitřního líce k tepelně izolační vrstvě s rozhodujícím účinkem na
tepelnou ochranu včetně, nižší než 100 kg/m2. Všechny ostatní
konstrukce jsou klasifikovány jako konstrukce těžké. Norma neuvažuje s
…