8.4.3.1
Provádění dřevěných podlah
NahoruTesařské (prkenné) podlahy
Tloušťka prken je obvykle od 22 do 27 mm, optimální šířka s
ohledem na kroucení a objemové změny je do 120 až 150 mm. Z estetických důvodů
se často volí šířky větší, což předpokládá zvýšené nároky na použitý materiál.
Hraněním prken se dosahuje přesnost při kladení s malými styčnými spárami tak,
aby byly podlahy těsné a nepoddajné. Délky prken volíme maximálně 6 000 mm,
lépe 3 000 mm.
Po položení podlahy je vhodné i v letním období v místnostech
občas zatopit. Je-li potřeba prkna nastavovat, děje se tak zásadně na polštáři.
Stykové spáry mezi čely prken se doporučuje střídat (záleží na požadovaném
vzhledu podlahy). Stykové spáry mezi podlahou a stěnami se překrývají lištami
30/15, resp. 40/25 mm. Lišty se kotví zásadně do stěny (obvykle pomocí
hmoždinek), aby pod nimi mohla podlaha dilatovat.
NahoruPolštáře
Prkna podlahy se obvykle kladou na dřevěné "polštáře“, což jsou
zpravidla hranoly nebo povaly (dvoustranně nebo trojstranně řezané) průřezu
80/50 až 100/80 mm. Pro osazení do betonu lze použít i kónicky řezané fošny,
jejichž tloušťka je minimálně 50 mm. Horní plocha polštářů musí být rovná,
nejlépe hoblovaná, minimální šířky 80 mm. Vzdálenost polštářů je třeba
přizpůsobit tloušťce prken a provozním podmínkám. Obvyklé vzdálenosti se
pohybují od 600 do 800 mm pro podlahy tloušťky 22 mm, výjimečně do 1 000 mm pro
podlahy tlustší.
Polštáře se kladou kolmo k nosným prvkům stropní konstrukce.
Výškově se osazují obvykle odměřováním horní plochy polštáře od vykresleného
váhorysu na stěně, použití jiných způsobů je otázka zvyku a vybavení. Ukládají
se vydutou stranou dolů (není-li tato strana opracovaná) a v čele se při
montáži klínují dřevěnými klíny proti zdivu, aby během práce nezměnily polohu.
Po přibití podlahy se klíny odstraní a čela polštářů se oddělí od zdiva
polopružnou izolační vložkou nebo izolačním pásem, aby nevytvářely zvukové
mosty. Krátké polštáře se nastavují a spojují na sraz s oboustrannými bočními
příložkami. Nastavení nemá být v jedné rovině, nýbrž vystřídané. Krajní
polštáře u obvodových stěn se ukládají nejméně 50 mm od zdi.
Podlahová prkna položená kolmo na polštáře by měla být uložena do
směru nejčastější chůze (aby se nechodilo přes prkna napříč). Roli hraje i tvar
místnosti, její vnitřní uspořádání a směr paprsků venkovního světla.
Proti vlhkosti je třeba dřevo polštářů dobře impregnovat, zvláště
polštáře kónické, vkládané do podkladních betonů. Zejména v místnostech
nepodsklepených nebo neobydlených musí být nejen polštáře, ale i spodní plochy
dřevěných podlah řádně ošetřeny proti všem nepříznivým vlivům (vlhnutí,
hnilobě, dřevokazným houbám apod.). Zvukově izolační pásy musí přesahovat
rozměry polštářů na obě strany nejméně 10 mm. Pro zlepšení vlastností podlahy
se prostor mezi podlahou a záklopem nebo stropní konstrukcí vyplňuje
násypem.
Obr. č. 1: Uložení polštáře u stěny
NahoruNásyp
Násyp pod dřevěnou podlahou chrání částečně dřevěnou konstrukci
stropu před ohněm a je dobrou tepelnou a zvukovou izolací. Materiál pro násyp
pod podlahu má být čistý, suchý, lehký, nehořlavý, dobře hutněný, bez zárodků
hub a zdravotně nezávadný. Dříve se téměř výhradně používala dobře vyleželá,
několikrát přehozená, suchá škvára. Škvárový násyp je však hydroskopický a i
když je při položení suchý, přijímá pozdější vlhkost, která se později přenáší
na podlahu.
Daleko vyšší izolační schopnosti mají nové materiály, které jsou
ovšem dražší. Jako násyp lze použít např. sypký expandovaný perlit, skleněná
vlákna, vlákna z plastů, keramzit, popílky a další. Vždy je třeba znát zdroj a
zejména v případě využívání průmyslových odpadů vyžadovat doložení předepsaných
certifikátů.
NahoruObsah radionuklidů
Popílek, škvára, struska jsou zařazeny mezi stavební výrobky, na
něž jsou kladeny požadavky z hlediska obsahu radionuklidů. Mezní hodnoty
hmotnostní aktivity, při jejichž překročení se nesmí stavební materiál uvádět
do oběhu, uvádí příloha č. 10 vyhlášky č. 307/2002 Sb., o radiační
ochraně, v platném znění:
Tab. č. 1: Mezní hodnoty aktivity pro vybrané materiály
Po dosednutí má násyp vyplňovat všechny mezery mezi polštářem,
nosnou konstrukcí a podlahou. Násyp mezi polštáři se proto mírně navyšuje asi o
10 až 20 mm, aby po položení podlahy tvořil souvislý podklad a nedocházelo k
prohýbání podlahy. Polštáře musí být násypem dobře podpěchovány. Dbáme na to,
aby mezi nosnou konstrukcí stropu a podlahou byla všude dodržena minimální
tloušťka 50 mm.
NahoruK JEDNOTLIVÝM VARIANTÁM PRKENNÝCH PODLAH
Hrubé podlahy "slepé“
Provádění vychází z účelu, ke kterému se tento druh podlahy
využívá. Prkna kladená se spárami do 10 až 15 mm se kladou střídavě pravou a
levou stranou k povrchu. K polštářům se přibíjejí nejméně jedním hřebíkem.
Široká prkna je třeba k vytvoření rovinného povrchu naštípávat nebo předem
rozřezat. Lze použít i nepoškozená prkna z bednění s tím, že vrchní strana
nebude znečištěná.
Jako konečná úprava se tento druh podlahy používá v provedení z
nehoblovaných prken nebo fošen v sýpkách, mlýnicích, skladech s ohledem na
jejich velké zatížení a příznivé ekonomické ukazatele.
NahoruHrubé podlahy obyčejné
Zhotovují se z hoblovaných, pro některá využití též nehoblovaných,
prken kladených na sraz a přibíjených k polštářům dvojicí hřebíků 2,5 až 3x
delších, než je tloušťka prkna. Viditelné hlavičky hřebíků mají probíhat v
přímce. Prkna se kladou obvykle na sraz (spára se požaduje menší než 1/65 šířky
desek) nebo i s mezerami (podle funkce podlahy).
Podlaha z nehoblovaných prken se navrhuje pro podřadnější prostory
(skladiště, kůlny) a pro stropní záklop. Používá se omítaných prken nebo fošen
zpravidla 150 až 250 mm širokých a nejméně 24 mm tlustých. Pro hoblovanou
podlahu se používají prkna nejméně 24 mm tlustá (před hoblováním) a 140 až 180
mm široká. Musí být řádně proschlá a na obou styčných bočních plochách řádně a
čistě kolmo do roviny ohoblovaná, aby k sobě co nejtěsněji v celé výšce
přiléhala.
NahoruKladení podlahy
Podlaha se klade od stěny s mezerou, která se vyklínuje. Každé
prkno se utáhne k přibitému prknu na dvou nebo třech místech (např. ob jeden
polštář) klíny, rozepřenými proti skobě zaražené do polštáře. Prkna lze
utahovat také panty se spínacími svorkami, resp. jiným přípravkem s podobnou
funkcí (obvykle je součástí nabídky výrobců). Hranu desky je třeba při
stahování chránit proti poškození (např. lištou).
Obr. č. 2: Schéma montáže podlahy
Do výklenků ve zdivu se vkládají pomocné polštáře. Každé prkno se
přibije shora nejméně dvěma, obvykle kolářskými hřebíky, zaraženými v jedné
přímce. Hřebíky se zatloukají šikmo k podélné ose prkna směrem ke středu, ve
vzdálenosti 30 až 40 mm od kraje. Hlavu hřebíku je třeba doražením zapustit,
aby po vyschnutí nebo sešlapání dřeva nevyčnívala přes líc prkna. Podobně jako
polštáře musí být i podlahová prkna dobře sypkým násypem podpěchována, aby
zplna ležela na násypu. Spáry mezi podlahou a obvodovými stěnami se zakrývají
podlahovou lištou o průřezu 28/18 nebo 30/9 mm.
Polštáře i samotné desky v nepodsklepených prostorách se opatří
před pokládkou impregnací proti hnilobě a mezi čela polštářů a stěnu se vloží
izolant. Podlaha ukládaná na podkladním betonu vyžaduje provést izolaci
(nejméně) proti zemní vlhkosti.
NahoruPalubové podlahy
Používají se ohoblovaná prkna I. jakostní třídy stejné šířky
(obvykle do 150 mm), stejné délky (zpravidla 4 až 6 m) a tloušťky obvykle 22
nebo 24 mm. Vybírat by se měla prkna ne příliš sukovitá a pokud se suky
vyskytují, musí se jednat o suky "vrostlé“ do dřeva. Šířka pera nemá být větší
než 1/3 tloušťky prkna. Část prkna nad drážkou má být
větší než spodní. Hloubka drážky musí být nejméně o 1 mm větší, než je šířka
péra. Obvyklá hloubka drážky je nejméně 9 mm. Méně obvyklé pro podlahové
palubky je provedení nepravidelných drážek.
Obr. č. 3: Drážkování na úplné a vložené pero
Prkna se srážejí k sobě obdobně jako u podlahy hrubé včetně
použití ochranné lišty, vytvarované podle tvaru drážky. Přibíjejí se na každý
polštář jedním hřebíkem vháněným do pera pod úhlem 45 až 50 °, takže hřebíky
není vidět. Aby hlava hřebíku nad perem nepřekážela, dorazí se průbojníkem. Po
přibití podlahy se stykové spáry přebrousí, okraje při stěnách přelištují.
Abychom odlišili podlahovou palubku od palubky používané pro
obklady stěn, používáme také označení podlahovka. Dříve bylo možné odlišit mezi
sebou tyto dva typy palubek také podle toho, že horní podélná hrana podlahové
palubky byla ostrá, zatímco horní hrana obkladové palubky byla provedena s
fázkou (zkosená hrana na nášlapné straně). To již dnes neplatí, protože některé
podlahové palubky jsou vyráběny s malou fázkou na horní hraně.
Dodávaná prkna pro podlahy jsou před opracováním uměle vysušena
(na 9 %, tolerance je ±2 %). Prkna z nejběžnějších evropských jehličnatých
dřevin: smrk/jedle, borovice, modřín, douglaska tisolistá a borovice přímořská
musí mít odpovídající vlastnosti dle ČSN EN 14519 (492111) Vnitřní a vnější
obklady z rostlého jehličnatého dřeva – Frézované profily s perem a
drážkou: 2006, resp. ČSN EN 13990 (492110) Dřevěné podlahoviny –
Podlahové palubky z jehličnatého dřeva: 2004.
NahoruUpozornění
Výrobce garantuje dodržení vlhkosti u jednotlivých výrobků v době
dodání, přičemž vlhkost výrobků z rostlého dřeva se může změnit v průběhu
distribuce a skladování.
Palubky jsou dodávány zpravidla bez povrchové úpravy, i když se
můžeme setkat také s palubkami, které jsou již při výrobě opatřeny vrstvou laku
nebo oleje. Speciální úpravou používanou u palubek je kartáčování.
Provádí se pomocí speciálních ocelových kartáčů, kterými se povrch palubky
zbaví měkké povrchové vrstvy dřeva. Výsledkem je vyšší tvrdost povrchu
zaručující lepší odolnost proti opotřebení a typický rustikální povrch. Další
speciální úpravou povrchu je vytloukání a patinování, které dodá palubkové
podlaze zajímavý vzhled opotřebované podlahy.
Zejména při modernizacích a rekonstrukcích je vhodným konstrukčním
řešením podlahy pomocný dřevěný rošt. Umožňuje vytvořit dostatečně nosnou
podlahu i z tenčích prken, která jsou cenově výrazně úspornější. Podlaha s
nosným roštem má navíc vhodné užitné vlastnosti. Prkna je možné ještě před
přibitím na rošt nalepit, rozhodně se však nesmějí jednotlivá prkna
lepit k sobě ve spoji perodrážka.
Sponkování podlah je méně vhodné, jelikož sponkovačka nezajistí
vždy citlivé přitažení dílců k podkladu (při dotahování vrutu či zatloukání
hřebíku lépe cítíme odpor palubky a podkladového materiálu).
NahoruPodlahy řemenové
Vybraná prkna řemenů stejně širokých a před ohoblováním nejméně 24
mm tlustých se nastavují na délku střídavě tak, že se střihy každého prkna
střídají pravidelně ob jeden polštář. Podlahové řemeny jsou široké obvykle
pouze 40 až 80 mm. Řemeny pro některé druhy mohou být i z tvrdého listnatého
dřeva. Potom jsou vhodné pro zvláštní provozní podmínky (např. v tělocvičnách,
kulturních a společenských sálech apod.), a to nejen pro dobré technické
vlastnosti, ale také pro pěkný vzhled. Prkna jsou stejně dlouhá a jejich délka
se rovná zpravidla vzdálenosti tří polštářů (1,6 až 1,8 m). Přibíjejí se
stejným způsobem jako podlahy palubové; ke každému polštáři se přibíjejí jedním
hřebíkem šikmo v boční hraně. V některých aplikacích je možno řemeny přibíjet i
shora přes desku.
NahoruPodlaha křížová (kapucínská)
Toto klasické provedení tesařské podlahy předchází pozdějším
podlahám parketovým. Půdorys místnosti byl rozdělen ve vzdálenostech 1,5 až 2 m
polštáři, položenými v obou směrech. Na ně se kladly buď měkké, ponejvíce ale
tvrdé, 100 až 120 mm široké vlysy, výšky jako podlahová prkna, opatřené
poloviční drážkou 13 až 20 mm širokou. Do drážek se kladly slepené tabule,
sestavené obyčejně z měkkých prken. Polštáře podpíraly i středy tabulí. Obvod
místnosti byl vždy ukončen vlysy.
Obr. č. 4: Konstrukce křížové podlahy
NahoruPodlahy loďové
Podlahy nazývané "loďové podlahy“ se prováděly tam, kde se
vyžadovalo, aby byly podlahy velmi těsné. Jsou ze smrkových prken až 40 mm
silných, širokých 100 až 160 mm a dlouhých maximálně 4 000 mm. Jejich
charakteristickým znakem je, že stýkající hrany prken jsou zhoblované pod
úhlem. Do vzniklé drážky se vtlačí konopný provazec máčený v asfaltu, který se
zaleje asfaltem nebo utěsní trvale plastickým tmelem. Styk se překrývá zkosenou
lištou, která se po 150 až 200 mm přichytí skobami dlouhými 60 až 70 mm do
přilehlých prken.
Obr. č. 5: Konstrukce loďové podlahy
Povrch položené palubové podlahy se upravuje podle druhu podlahy a
podmínek využívání. Obvykle se celý přebrousí a natře, případně napustí
prostředky k tomuto účelu doporučovanými (např. pololesklý, protiskluzový,
otěruvzdorný, bezbarvý vodou ředitelný nátěr s UV filtrem).
NahoruDOPORUČENÍ K POVRCHOVÝM ÚPRAVÁM
-
Nejvhodnější prostředky pro povrchovou úpravu tesařských
podlah, odpovídající charakteru použitého materiálu, jsou oleje a vosky;
-
laky na podlahy by se měly používat vysoce elastické, výslovně
určené pro ochranu a úpravu podlah z použitého (např. měkkého) druhu dřeva. Lak
nesmí jednotlivá prkna slepit (viz níže) – někteří výrobci za tím účelem
dodávají základní nátěr, který zateče do spár, neslepí je a vytvoří separační
vrstvu pro vrchní nátěr;
-
smrkové podlahy jsou měkké, a sebetvrdší povrchová úprava je
neochrání před případným hrubším poškozením. Použití tvrdých laků (např. tzv.
epoxidových) v tomto případě nelze doporučit;
-
jakékoli tmelení spár je naprosto nevhodné. Spáry u podlah je
nejlépe "přiznat“;
-
případné prasklé suky nebo drobné trhliny v ploše (které norma
povoluje) je možné zatmelit pružným tmelem.
NahoruVlysové podlahy
Pro parketové vlysy platí norma ČSN EN 13226 (492130) Dřevěné
podlahoviny - Parketové vlysy s perem a/nebo drážkou: 2010.
NahoruPožadavky normy
Podle této normy jsou parkety rozděleny do tří tříd (+ volná
třída) podle výskytu charakteristických prvků (běl, suky, zárosty, trhliny,
sklon vláken, barevné odlišnosti, dřeňové paprsky atd.). Třídy jsou označovány
kolečkem, trojúhelníčkem a čtverečkem. V této normě jsou obsaženy tabulky pro
každou dřevinu s výčtem parametrů a povolenými hodnotami (např. velikost suků).
Norma dále popisuje povolený obsah vlhkosti a geometrické parametry vlysů
(nominální hodnoty tloušťky, šířky a délky, povolené odchylky a vzájemné vztahy
mezi geometrickými parametry).
Při ukládání se používají nejčastěji následující vzory:
-
rybinovitý (stromeček, dvojitá rybina, diagonála apod.);
-
řemenový (pravidelný, nepravidelný – amerika);
-
šachovnicový (na koso, rovnoběžné, nepravidelné);
-
do kamínků (různé vzory s kostkou);
-
průpletový (vlysy různě skládané).
Obr. č. 6: Příklad vzorů vlysových parket
NahoruParketové vlysy
Základním prvkem jsou dřevěné laťky, parketové vlysy, vytvořené z
masivních prvků obvykle 30 až 80 mm širokých a 300 až 800 mm dlouhých, v
tloušťce od 18 do 23 mm. Jsou frézované na pero a drážku různých profilů,
výjimečně na vložené pero.
Obr. č. 7: Konstrukční tvar vlysu
Vlysy s perem a drážkou nejsou stejné – rozeznáváme vlys pravý a
levý. Pravý vlys (vykreslený v pohledu shora na předchozím obrázku) má při
podélném pohledu shora boční (krátké) pero obrácené k pozorovateli a čelní pero
na pravé straně. Levý vlys má při stejné poloze bočního péra čelní pero na
straně levé.
Pro výrobu vlysů mohou být použity všechny dřeviny odpovídající
tvrdosti. Při výběru druhu dřeviny hraje podstatnou roli otázka estetická a
samozřejmě i cenová. Používá se zejména dřevo bukové, dubové, brestové,
jasanové, javorové, třešňové, ale též dřeva cizokrajná (např. kavkazský ořech,
merbau apod.). Předepsaná je vlhkost vlysu v době první pokládky (mezi 8 až 13
%). Podle rozsahu dovolených vad dřeva a závad ve zpracování se dělí vlysy do
tří jakostních skupin.
NahoruVarování
Při použití bukových vlysů je třeba jistá opatrnost, protože tím,
že bývají uměle sušeny, jsou později náchylné k přijímání vlhkosti. Nesmějí se
klást v dosud nevyschlé stavbě. Vlhkem trpí hlavně bukové nepařené vlýsky.
Dubové vlýsky jsou při změně vlhkosti odolnější a objemově stálejší než
bukové.
Nepřípustné je používat pro vyrovnání podkladu tlustší vrstvu
tmelu. Nedoporučuje se také používat tmel rozpuštěný v benzolu, který rozpouští
asfalt a vystupuje mezi spárami i řidší strukturou dřeva nahoru na podlahu.
Podlahové topení v tomto případě situaci ještě zhoršuje.
NahoruKladení vlysů
Podle druhu podkladu se vlysy k podkladu přibíjejí (v místě pera
jako krytý spoj) nebo se lepí (dříve asfaltovými tmely, nyní obvykle tmely
akrylátovými – opět podle charakteru podkladu). Asfaltový tmel se nanáší na
podklad v tloušťce 5 mm, lepidlo v tloušťce 1 až 2 mm. Vlysy lepené do asfaltu
mají na spodní ploše podélnou rybinovitou drážku, širokou 10 až 15 mm a 2 až 3
mm hlubokou, která po vyplnění asfaltem zvyšuje adhezní vlastnosti spoje.
Podklady monolitické musí být suché a čisté, opatřené penetračním nátěrem,
který vyžaduje obvykle technologickou přestávku (zpravidla 8 hodin). Ostatní
podklady nevyžadují penetrační nátěr, není-li zvlášť předepsán. Podklady z
prefabrikovaných desek nesmějí mít ve stycích mezery větší než 10 mm, odpovídat
rovinatostí a musí být pevné, plnou plochou usazené na podkladní vrstvě.
NahoruVarování
U asfaltových přípravků je vždy nebezpečí prolínání hmoty
stykovými spárami, při nekvalitní parketě i jejím tělem, s následným
znehodnocením položené podlahy prakticky neodstranitelnými skvrnami. Při práci
s asfalty, lepidly a tmely je potřebná obezřetnost, aby se nepoškodily ostatní
dokončené práce.
Postup při kladení vlysů na podkladní dřevěnou
podlahu
Vlysy klademe nejčastěji rybinovým způsobem pod úhlem 45°. Můžeme
také vytvářet čtverce ze 4 až 8 kusů, klást vlysy do rámu, vytvářet různé
obrazce a dělení plochy (např. u stěn) apod. Při kladení na hrubou tesařskou
podlahu přibíjíme vlysy při rybinovitém kladení kolmo na desky tesařské
podlahy. U stěn ukončujeme podlahu seříznutými vlysy nebo dřevěným rámem (120
až 150 mm širokým), sledujícím obrys ukončení vlysové podlahy.
Obr. č. 8: Způsoby kladení vlysové podlahy
NahoruSestavení a lepení vlysů
Pro rybinový způsob kladení do lepícího tmelu se připraví část
vlysů seříznutím potřebného počtu pravých a levých vlysů pod úhlem 45°. Na
podlaze se sestaví na sucho asi z osmi až deseti seříznutých a celých vlysů
základní obrazec. Základní obrazec se uloží na podkladní podlahu v rohu
místnosti rovnoběžně se stěnou a vyrovná se. Na něj se naváže při kladení
prvních dvou řad vlysů. Mezi zdí a vlysy se dodrží mezera 10 až 15 mm, přeměří
se vzdálenosti ke středu obrazce ode zdi a od protější strany a na označené
místo se zatlučou kolmo do podkladní podlahy hřebíky. Nechají se vyčnívat asi
30 mm, upevní se na ně šňůra a podle ní se obrazec dorovná. Po celé délce stěny
se rozloží seříznuté a celé vlysy na sucho a první dvě řady se dočasně spojí
přibitím lišt do vlysů jednotlivých řad tak, aby se vlysy neuvolnily při
zvednutí. Odměří se délka vlysu na konci pásu před tzv. obrátkou, obrátka se
odřeže a připravený obrazec se osadí na požadované místo. Odříznuté vlysy se
použijí na obratu protějšího konce řady. K základním dvěma pásům se stejným
způsobem mohou na sucho položit další pásy, nejvýše do šířky 1 000 mm. Připraví
se potřebné množství lepícího tmelu, celá připravená plocha se zvedne a tmel se
nanese na podkladní vrstvu. Základní pás se položí na natřenou plochu, vlysy se
opatrně zaklepávají a při obvodu se přitáhnou pákou, aby spoje dobře přilehly.
Obdobně se postupuje u dalších řad. Při kladení předposlední řady se připravené
vlysy kladou na připravený podklad jednotlivě. Poslední řada se doměří a
zařízne.
Obr. č. 9: Kladení vlysové podlahy
NahoruPřibíjení vlysové podlahy
K přibíjení vlysů se používá hřebíků 22/50 a 45/50. U podkladů,
kde je nebezpečí koroze hřebíků, se použijí hřebíky pozinkované nebo
nekorodující. Vlysy se přibíjejí při počtu 30 ks/m2 – každý vlys, do
60 ks/ m2 každý druhý vlys a do 100 ks/m2 každý 3. až 4.
vlys.
Po obvodu stěn se podlaha ukončuje vynecháním dilatační spáry 15
až 20 mm široké. Tato spára se překryje podlahovou lištou nebo dřevěným
soklíkem. U dveří, pokud vlysová podlaha neprochází souvisle do vedlejší
místnosti, se podlaha také ukončí dilatační spárou 20 až 30 mm širokou, která
se překryje prahem.
Lišty se přibíjejí do podlahy hřebíky 16/20 mm ve vzdálenostech
nejvýše 500 mm. V rozích se musí seříznout podle úhlu stěn, obvykle 45°, aby na
sebe navazovaly s nejmenší spárou. Napojování lišt po délce je vhodnější čely
na pokos, ale je možné také napojení kolmé.
Sokly se připevňují vruty se zapuštěnou hlavou do zdi, dříve
prostřednictvím připravených špalíků ve zdi, nyní se používají plastové
hmoždinky. Největší vzájemná vzdálenost vrutů je asi 1,0 m.
Podlahové lišty jsou z tvrdých, případně i z kvalitních měkkých
dřev, o průřezu 30 až 35 x 9 mm, dlouhé 1,0 až 4,0 m. Třeba je uskladnit v
suchém a krytém prostředí, aby se nezkroutily a jinak neznehodnotily. Dřevěné
soklíky jsou zpravidla o průřezu 18 x 80 až 100 mm. Lišty a soklíky mají
sraženou hranu, u dveřních zárubní se lišty zaoblují.
Pokud vytváříme spáry v ploše podlahy, nesmí porušit její
jednolitost a vzhled. Používají se pružné těsnící profily (druhu a tvaru podle
požadovaných vlastností spáry). Prostupy se oddělují od krytu pružnými vložkami
(s překrytím lemovacími prvky).
NahoruPovrchová úprava
Ihned po položení vlysové podlahy se provádí povrchová úprava.
Spáry a případné vady a poškození vlysů se vytmelí. Ke tmelení se používají
průmyslově vyrobené tmely nebo se tmel připraví z dřevěných pilin, technické
mouky, kaseinového klihu a barviva. Tmel se musí do poškozených míst vtlačovat
stěrkou. Je přípustné tmelit poškozená místa do průměru 5 mm, spáry od 0,5 do 2
mm. Větší poškození se musí vyspravit zalepením špánků ze stejného dřeva nebo
výměnou celého vlysu.
Povrch podlahy se urovná parketářskou škrabkou nebo bruskou, buď v
celé ploše nebo jen nerovnosti ve stycích vlysů, pokud přečnívají více než 0,5
mm. Hoblování se v současné době neprovádí, pokud je třeba vyrovnat nebo
upravit celou plochu podlahy, používají se elektrické brusky. Brousí se ve dvou
fázích: nejprve hrubým smirkovým papírem (číslo 40) a povrch se zahladí papírem
jemnějším (číslo 60). Tato úprava postačí pod pastování. Je-li předepsána
povrchová úprava lakem, musí se brousit třikrát. Poslední přebroušení se děje
smirkovým papírem číslo 80 nebo i 100. Vybroušená hladká podlaha se před
dalšími úpravami musí dokonale zbavit prachu a nečistot.
Snadnou údržbu a dlouhou životnost umožňují vhodné konzervační
prostředky, které chrání povrch podlahy před zašpiněním i mechanickým
poškozením. Ke klasickým prostředkům patří různé druhy parketových tuhých i
tekutých past, samočistících emulzí a vosků. Vytvářejí na povrchu ochranný
film, který navíc zlepšuje i vzhled tím, že podlahám dodává matový nebo vysoký
lesk. Vedle past se používal též granulovaný hydrovosk, před použitím
rozpouštěný v horké vodě. Při použití čistících prostředků a konzervačních hmot
je třeba postupovat podle návodu výrobce a dodržovat jeho bezpečnostní
upozornění (zejména tuhé a tekuté pasty jsou prudce hořlavé). Současné
konzervační prostředky jsou většinou založeny na emulzní bázi, jsou nehořlavé a
neobsahují těkavá rozpouštědla a zdravotně závadné složky.
NahoruNáčtry vlysových podlah
Vlysové a parketové podlahy se nyní převážně opatřují různými,
zejména bezbarvými nátěry deklarovaných vlastností jak na bázi rozpouštědel,
tak vodou ředitelnými. Každý nátěr uzavírá povrch podlahy a podlaha se víceméně
stává parotěsnou. Tato vlastnost má výhodu v tom, že u nasákavých materiálů
nedochází k vlhnutí, a tím k bobtnání, případně borcení. Je-li však v podlaze
uzavřena vlhkost, zabraňuje jejímu vyschnutí. Proto se některé druhy podlah,
pokud je jejich vlhkost větší než 13 %, nesmějí natírat ihned po položení.
Požadavky na parketové laky: několikaletá životnost, trvalá
pružnost, vodovzdornost, vysoká tvrdost, bezbarvost, vyzdvihující přirozený
vzhled a zabarvení dřeva. Musí také odolávat běžným čistícím prostředkům. Ze
známých výrobků se používá např. polyuretanový lak, epolex, epoxyesterový lak,
rezolový lak, parketolit, nitrolak, vodou ředitelné laky a další. Zejména u
rozpouštědlových laků je třeba dbát bezpečnostních opatření a používat
předepsané ochranné prostředky (zvláště u epoxyesterových a polyuretanových
laků se doporučuje používat ochrannou masku).
NahoruOchrana ped poškozením
Přestože je proces zřizování pochůzných vrstev podlah plánován
jako jeden z posledních, není rozumné podcenit jejich ochranu před poškozením
souběžným stavebním procesem (jmenovitě před řemeslníky, kteří tyto procesy
vykonávají). Pokrytí pevným papírem, vlnitým papírem, fóliemi nebo i vrstvou
suchých pilin je dobrou ochranou, pokud se provede přiměřeným způsobem, včas a
důkladně.
NahoruPARKETOVÉ PODLAHY TABULOVÉ
Nášlapná vrstva této podlahy je vytvořena z podlahových tabulí
různých geometrických tvarů (nejčastěji čtverce nebo obdélníky) sestavených a
dodávaných jako prefabrikát. Podlahová tabule neobsahuje tepelné ani
zvukově-izolační vrstvy.
Podle konstrukce nášlapné vrstvy rozeznáváme podlahové tabule
-
vlysové,
-
mozaikové,
-
dýhované.
Tradiční parketové podlahy, jak je známe z historických aplikací,
se nazývají podle sestavení parketových desek a prkének např. křížové, vídeňské
nebo francouzské. Zvláště dýhované parkety z různobarevného materiálu mají
bohatou ornamentální skladbu.
Obr. č. 10: Skladba parketové podlahy vídeňského vzoru
Obr. č. 11: Příklady konstrukce parketových dílců
V současné době se obvykle vyrábějí parketové tabule z měkkých
laťovek, jejichž horní povrch tvoří dýha z tvrdého dřeva tloušťky 4 mm i více,
která je vcelku nebo skládaná do vzorců. Sestavením dílce se dociluje nejen
ornamentálního vzhledu, ale snižuje se podstatně borcení a praskání dílců.
Obr. č. 12: Příklad částí parketové podlahy vyráběných továrnou
na parkety
Novodobé parketové dílce se dodávají převážně jako překližkované
nebo dýhované.
Překližkované dílce jsou z třívrstvé lepené překližky
obvykle velikosti 200 × 200 × 12 mm. Vrchní a spodní vrstva je ze 4 mm dýhy z
tvrdého dřeva, střední část je z méně hodnotného měkkého řeziva (jedlové nebo
smrkové poddýžky tloušťky 4 mm). Ve střední vrstvě jsou vytvořeny drážky (podél
vláken) a pera (napříč vláken). Pod perem bývá vytvořena drážka široká 10 mm
pro lepší uchycení lepidlem.
Dýhované dílce mají střední vrstvu dřevovláknitou desku
nebo vyrobenou z latí, která je oboustranně jednou až dvakrát dýhovaná. Rozměry
desek jsou obvykle 400 × 400 × 20 mm.
Obr. č. 13: Příklad konstrukce dýhované tabule
NahoruMontáž parketových tabulí
Parketové podlahy se kladou a ošetřují obdobným způsobem jako
podlahy vlysové, jsou však náročnější na přesnost kladení a kvalitu podkladu.
Podlahové tabule jsou typem dřevěných podlahovin, umožňující kladení "na
sucho“. Kladou se tak na podklad z monolitického betonu, pilinobetonu i
prefabrikátů. Podrobněji uvádíme způsob kladení u lamelových dílců.
NahoruDILATACE VLYSOVÝCH A PARKETOVÝCH PODLAH
Samostatným problémem je řešení dilatace vlysových a parketových
podlah. Platí doporučení uvedená u palubových podlah, se zdůrazněním na
charakter materiálu – tvrdé dřevo. Bez diskusí je dilatování u plovoucích
podlah mezi podlahou a stěnovými konstrukcemi a dilatace podkladních vrstev u
středně rozměrných obytných místností. Rozdělení nášlapné vrstvy na dilatovaná
pole u velkých místností, reprezentačních prostor apod. musí být předmětem
individuálního posouzení, zahrnujícího všechny vlivy, použité materiály a
prostředky. Je žádoucí využít zkušeností renomovaného dodavatele a poznatků ze
srovnatelných realizovaných zakázek. Obvykle to vede k omezení množství
dilatačních spár.
Úprava dilatačních spár musí zajistit jejich funkci a nesmí
vytvářet akustické mosty. Cesta k řešení problémů s dilatací nášlapné vrstvy
vede i omezením nepříznivých vlivů, které je vyvolávají (vhodná tepelná
izolace, klimatizace, stínění, vyloučení deformací).
NahoruMOZAIKOVÉ A LAMELOVÉ PARKETY
Mozaiková parketová tabule je soubor lamel podlepených síťovinou
(rozměru např. 480 × 480 mm), skládající se z pravoúhle na sebe…
