Úvodní výklad

6.16.1

Úvodní výklad

JUDr. Petr Tégl, Ph.D.

V této nově zařazované kapitole se budeme pravidelně zabývat judikaturou vztahující se k nemovitostem. Smyslem této části publikace je upozornit čtenáře na stěžejní soudní rozhodnutí zejména vyšších soudních instancí na úrovni obecných soudů (Nejvyššího soudu ČR, Vrchního soudu v Praze a v Olomouci, popř. i některých krajských soudů), jakož i na zásadní rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Znalost soudní judikatury (stejně tak jako znalost právních předpisů samotných) je nezbytnou podmínkou pro porozumění právu a důležitým předpokladem jeho správné aplikace a interpretace.

 NahoruJudikaturní činnost českých soudů v oblasti právních vztahů k nemovitostem

Na začátek je třeba předznamenat, že judikatorní činnost našich soudů v oblasti právních vztahů k nemovitostem (ovšem nejen v této oblasti) je již řadu let značně rozkolísaná a různorodá. Již to samo o sobě poněkud snižuje důvěru lidí v právo, resp. v jeho fungování a účinky. Tím samozřejmě dochází i k oslabování principu právní jistoty, resp. principu předvídatelnosti práva, konkrétně pak předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Velice často jsme totiž svědky situací, v nichž různé soudy rozhodují jednu a tutéž otázku zcela rozdílně.

Existují však i situace – což je značně horší – v nichž jeden a tentýž soud rozhodne o skutkově stejné věci pokaždé jinak. Vyskytovala-li by se tato skutečnost pouze u soudů nižších instancí, bylo by možné uvedený neuspokojivý stav postupně odstraňovat prostřednictvím judikatorní činnosti Nejvyššího soudu ČR. Sjednocování judikatury je totiž jedním z hlavních úkolů tohoto orgánu. Znepokojující je ovšem fakt, že ani samotný Nejvyšší soud není ve svých názorech konzistentní. To je patrné na celé řadě jeho rozhodnutí.

Velmi často se tak stává, že Nejvyšší soud nejprve rozhodne o určité otázce, za rok či dva…