Pravidla pro létání s drony

2.10.1

Pravidla pro létání s drony

Ing. Bohumil Číhal

Nejdříve je třeba ujasnit si pojmy. V právní úpravě se nedočteme přímo o dronech, nýbrž o bezpilotních letadlech, neboli UA (Unmanned Aircraft) a o bezpilotních systémech, neboli UAS (Unmanned Aircraft Systems). Rozdíl UA vs. UAS je následující:

• Bezpilotní letadlo (UA) – samotný stroj (dron resp. model), který je dálkově pilotován.

• Bezpilotní systém (UAS) – celý systém nutný pro provoz bezpilotního letadla. Kromě UA se jedná o ovladač a o technologii, pomocí které obě zařízení komunikují.

V příslušných pravidlech se výrazně častěji vyskytuje pojem bezpilotní systém, neboť se vztahuje nejen k hlavní části systému (dronu), ale k jejímu provozování se všemi technickými souvislostmi. Naopak termíny "autonomní letadlo" a "letecký model", známé z předpisu L 2 Pravidla pro létání, se v nových pravidlech prakticky nevyskytují.

 NahoruLegislativa upravující provoz dronů

Legislativní vymezení týkající se UAS vychází z aktuálně platného regulačního rámce Evropské unie, zajišťujícího harmonizovaná základní pravidla pro provoz UAS napříč všemi členskými státy. Zařazení nových evropských pravidel do národních předpisů jednotlivých členských států představuje pro provoz dronů nespornou výhodu, protože po tříletém přechodném období postupného zavádění nyní existuje jednotný systém registrace provozovatele i systém zkoušek pilota, který platí ve všech zemích EU a též ve Švýcarsku, Norsku, Islandu a Lichtenštejnsku. Je nutné jen respektovat lokální omezení (v národní digitální mapě geozón).

Zákon č. 49/1997 Sb.

Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů, je páteřní legislativní dokument, jehož definovaným pravidlům létání podléhá veškeré civilní využívání vzdušného prostoru a provoz letadel. Aktuální znění zákona, verze č. 31 účinná od 1. 1. 2024, je ve znění zákonů č. 277/2019 Sb., 284/2021 Sb., 152/2023 Sb. a 464/2023 Sb.

Zákon navazuje na předpisy Evropské unie a následně tyto předpisy upřesňuje pro použití v právním řádu České republiky. Stanovuje podmínky stavby a provozování letadla, podmínky zřizování, provozování a osvědčování způsobilosti letišť, podmínky pro letecké stavby, podmínky pro činnost leteckého personálu, podmínky využívání vzdušného prostoru, podmínky poskytování leteckých služeb, podmínky provozování leteckých činností, rozsah a podmínky ochrany letectví, podmínky užívání sportovního létajícího zařízení, rozsah a podmínky výkonu státní správy.

V současnosti zákon navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie z této oblasti letectví, kterými jsou např.:

• Nařízení EP a Rady (EU) 2018/1139 ze dne 4. července 2018 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Agentury Evropské unie pro bezpečnost letectví,

• Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/945 ze dne 12. března 2019 o bezpilotních systémech a o provozovatelích bezpilotních systémů ze třetích zemí, v platném znění,

• Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/947 ze dne 24. května 2019 o pravidlech a postupech pro provoz bezpilotních letadel, v platném znění,

• Prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/664 ze dne 22. dubna 2021 o regulačním rámci pro vzdušný prostor U-space.

 NahoruÚřad pro civilní letectví

Zákon zřizuje Úřad pro civilní letectví (ÚCL) pro výkon státní správy ve věcech civilního letectví. Úřad je přímo podřízen Ministerstvu dopravy.

Digitální mapa

ÚCL je správcem informačního systému veřejné správy Digitální mapa pro užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel. Údaje vedené v digitální mapě jsou veřejně přístupné ve výměnném formátu způsobem umožňujícím dálkový přístup, aby umožňovaly plánování provozu bezpilotních systémů a létání bezpilotních letadel. V digitální mapě jsou vyznačeny ohraničené části vzdušného prostoru České republiky, včetně označení její kategorie. a k nim se vztahující

• pravidla létání bezpilotních letadel vymezená opatřeními obecné povahy,

• pokyny pro dočasně vyhrazené části vzdušného prostoru),

• pokyny vydané pro civilně-vojenské pracoviště nebo Policií České republiky (zákaz, omezení nebo stanovení podmínek užívání),

• pravidla létání bezpilotních letadel stanovená ve zvláštním právním předpisu (například v zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Vedení Digitální mapy upravuje prováděcí vyhláška č. 108/1997 Sb.

Obr. č. 1: Ukázka digitální mapy z webu ÚCL

 NahoruPožadavky a pravidla pro užívání vzdušného prostoru

Pro naše účely jsou významné požadavky a pravidla zákona majoritně uvedené v části páté zákona: Užívání vzdušného prostoru České republiky a letecké služby. ÚCL může opatřením obecné povahy

• trvale zakázat, omezit nebo stanovit podmínky užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel nad vymezenými oblastmi z důvodu ochrany života, zdraví, majetku nebo soukromí osob, ochrany civilního letectví před protiprávními činy, kritické infrastruktury nebo životního prostředí anebo z důvodu bezpečnosti nebo obrany státu,

• trvale vymezit část vzdušného prostoru České republiky, v níž létání bezpilotních letadel nebude podléhat některému z požadavků stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím provoz bezpilotních letadel,

• trvale nebo dočasně vymezit část vzdušného prostoru České republiky, v níž budou k zajištění bezpečného, účinného, plynulého a koordinovaného provozu bezpilotních systémů poskytovány služby pro jejich kontrolovaný provoz podle přímo použitelného předpisu Evropské unie,

• na dobu nezbytně nutnou zakázat, omezit nebo stanovit podmínky užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel nad vymezenými oblastmi jsou-li vážně ohroženy veřejný pořádek, bezpečnost osob nebo majetku nebo obrana státu anebo je-li to nezbytné z důvodu plnění úkolu Policie České republiky,

• dočasně, nejdéle však na období pěti po sobě jdoucích dnů, vymezit část vzdušného prostoru České republiky, v níž zakáže, omezí nebo stanoví podmínky užívání vzdušného prostoru nebo umožní létání jednomu provozovateli nebo kategorii provozovatelů bezpilotních systémů na základě podnětu osoby, která prokáže, že její práva mají být takovým opatřením chráněna nebo že má oprávněný zájem na takovém opatření.

 NahoruProváděcí nařízení komise (EU) 2019/947

Provozovatelé bezpilotních systémů

Provozovatel bezpilotního systému je povinen zapsat se stanoveným způsobem do registru provozovatelů bezpilotních systémů, jehož správcem je ÚCL. Kategorizaci provozu bezpilotních systémů upravuje Prováděcí Nařízení Komise (EU) 2019/947. Nařízení v rámci jednotného evropského nebe definitivně začleňuje bezpilotní letadla do stejného vzdušného prostoru jako letadla s posádkou na palubě.

Na základě míry rizika a dalších kritérií provozu bezpilotních letounů jsou zavedeny tři kategorie provozu: Otevřená kategorie, Specifická kategorie a Certifikovaná kategorie.

Obr. č. 2: Kategorizace provozu bezpilotních systémů

Otevřená kategorie

Provoz bezpilotních systémů nevyžaduje žádné předchozí oprávnění k provozu ani prohlášení o provozu učiněné provozovatelem bezpilotních systémů před uskutečněním provozu. Do otevřené kategorie spadají bezpilotní letadla s maximální vzletovou hmotností nižší než 25 kg. Bezpilotní letadlo také nesmí překonat vzdálenost 120 m od nejbližšího bodu povrchu země. Letadlo spadající do otevřené kategorie nesmí přenášet nebezpečný materiál a nesmí sloužit za účelem shazování předmětů. Součástí otevřené kategorie jsou tři podkategorie: A1, A2 a A3.

Do podkategorie A1 spadají letadla klasifikované jako C0 a C1. Dále zde patří bezpilotní letadla s maximální vzletovou hmotností menší než 0,25 kg a maximální rychlostí 19 m/s. Pilot řídí dron tak, aby se nacházel v dostatečné bezpečné vzdálenosti od osob a nenacházel se nad shromážděním osob. V případě provozu nezapojené osoby třeba přelétávat co nejkratší možnou dobu. Pilot musí být obeznámen s uživatelskou příručkou výrobce bezpilotního systému. V případě provozování bezpilotního letadla třídy C1 musí provozovatel absolvovat on-line výcvikový kurz a úspěšně složit on-line zkoušku z teoretických znalostí stanovenou ÚCL nebo subjektem uznaným ÚCL.

Do podkategorie A2 spadají letadla klasifikovaná jako C2. Pilot nesmí létat nad žádnou nezapojenou osobou, od nezapojené osoby může létat v horizontální vzdálenosti 30 m. V případě aktivní funkce nízko rychlostního režimu do 5 m. Pilot musí být obeznámen s uživatelskou příručkou výrobce bezpilotního systému a být držitelem osvědčení o způsobilosti dálkově řízeného pilota. Pilot získá osvědčení absolvováním on-line zkoušky z teoretických znalostí, absolvování praktického výcviku v provozních podmínkách podkategorie A3 a složení případné další zkoušky z teoretických znalostí stanovené ÚCL.

Do podkategorie A3 spadají letadla klasifikované jako C2, C3, C4 a další bezpilotní letouny s maximální vzletovou hmotností 25 kg. Pilot operující v této podkategorii musí udržovat bezpilotní letadlo v minimální vzdálenost 150 m od obytných, obchodních, průmyslových nebo rekreačních prostor. Pilot musí absolvovat on-line zkoušku z teoretických znalostí.

Pro přehled uvádíme grafické znázornění se stručnými podmínkami užívání jednotlivých podkategorií.

Obr. č. 3: Podmínky provozu dronů v otevřené kategorii

Legenda k obrázku:

MTOW – maximální vzletová hmotnost

GEO-AWARENESS – indikace letového omezení

 NahoruVydávání osvědčení

Osvědčení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému v podkategorii A1 a A3 vydá ÚCL na žádost osoby, která absolvovala výuku a úspěšně složila zkoušku z teoretických znalostí potřebných k řízení bezpilotního systému v této kategorii podle Prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/947. Postup upravuje ustanovení § 54e zákona. Zkouška se skládá formou testu. Porušil-li držitel osvědčení závažným způsobem povinnost dálkově řídícího pilota, rozhodne ÚCL o jeho nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému v této podkategorii. Změnu údajů je třeba oznámit ÚCL do 15 dnů ode dne, kdy k ní došlo.

Osvědčení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému v podkategorii A2 vydá ÚCL na žádost osoby, která nejdéle 3 měsíce před podáním žádosti úspěšně složila dodatečnou zkoušku z teoretických znalostí podle Prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/947. Dodatečnou zkoušku provádí ÚCL nebo jím pověřená osoba.

Osvědčení o teoretických znalostech potřebných k řízení bezpilotního systému v souladu se standardním scénářem ve specifické kategorii provozu vydá ÚCL na žádost osoby, která nejdéle 3 měsíce před podáním žádosti úspěšně složila dodatečnou zkoušku z teoretických znalostí podle Prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/947. Dodatečnou zkoušku provádí ÚCL nebo jím pověřená osoba.

Specifická kategorie

Provoz bezpilotních systémů vyžaduje oprávnění k provozu vydané ÚCL. Povolení pro létání ve specifické kategorii se dá získat třemi způsoby:

• prohlášením na základě standardního scénáře,

• získáním oprávnění k provozu bezpilotních systémů na základě definovaného konceptu provozu a posouzení rizik,

• získáním Osvědčení provozovatele lehkých bezpilotních systémů.

Prohlášení na základě standardního scénáře musí obsahovat administrativní informace o provozovateli, prohlášení o vyhovění provozním požadavkům a standardnímu scénáři, závazek o dodržování příslušných opatření ke zmírnění rizik vyžadovaných pro zajištění bezpečnosti provozu a potvrzení o zajištění odpovídajícího pojistného krytí. Provoz ve specifické kategorii může probíhat pouze za následujících podmínek:

• Rozměr dronu do 3 m – pod přímým dohledem pilota, nad kontrolovanou pozemní plochou, mimo shromáždění lidí, nebo mimo přímý dohled pilota, nad kontrolovanou pozemní plochou.

• Rozměr dronu do 1 m – pod přímým dohledem pilota, mimo shromáždění lidí, nebo mimo přímý dohled pilota, nad řídce osídlenou oblastí.

Za standardního scénáře platí pro provoz ve specifické kategorii let do maximální výšky 120 m v neřízeném vzdušném prostoru třídy F a G, nebo v řízeném vzdušném prostoru po koordinaci a schválení jednotlivého letu v souladu se zveřejněnými postupy pro danou oblast provozu.

Jestliže provoz bezpilotního systémů neprobíhá podle standardního scénáře, musí mít pilot pro létání ve specifické kategorii oprávnění k provozu, vydané ÚCL. V případě významných změn v provozu podává provozovatel žádost o aktualizované oprávnění k provozu. V každém případě je třeba nahlásit úřadu jméno a registrační číslo provozovatele bezpilotního systému, posouzení provozního rizika, zmírňující opatření navržené provozovatelem bezpilotního systému, pojištění a doložit provozní příručku, pokud je na základě úrovně složitosti provozu vyžadována.

Možnost provozování bezpilotního systému ve specifické kategorii je vlastnění Osvědčení provozovatele lehkých bezpilotních systémů (LUC), kde se předpokládá, že provozovatel před získáním osvědčení splnil všechny požadované podmínky a je si plně vědom všech pravidel a povinností, spjatými s držením tohoto osvědčení.

Certifikovaná kategorie

Provoz bezpilotních systémů v této kategorii vyžaduje osvědčení bezpilotního systému, osvědčení provozovatele a udělení průkazu způsobilosti dálkově řídícímu pilotovi. Spadá sem provoz bezpilotních systémů za okolností, že ÚCL shledá riziko provozu příliš vysoké a nelze jej zmírnit bez osvědčení bezpilotního systému, bez osvědčení provozovatele a/nebo bez udělení průkazu spolehlivosti pilota.

Do certifikované kategorie automaticky spadají bezpilotní systémy, které jsou provozovány za účelem letu nad shromážděním osob, přepravy osob a přepravy nebezpečného zboží.

Vyhláška č. 108/1997 Sb.

Vyhláška Ministerstva dopravy k zákonu č. 49/1997 Sb. navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie a provádí ustanovení zákona o podmínkách provozování a řízení bezpilotního systému. Z ustanovení zákona, kterým jsme se z předmětu zájmu věnovali výše, se jedná o

• zápisy do leteckého rejstříku, včetně schvalování pozemních zařízení, kódovaných zařízení a přidělování letadlových adres,

• udělení oprávnění k údržbě výrobků, letadlových částí a zařízení a leteckých pozemních zařízení, včetně odborných znalostí fyzických osob, které se touto činností zabývají,

• podmínkách pro využívání ploch při provozování stanovených leteckých činností,

• podmínkách pro využívání vzdušného prostoru České republiky,

• podmínkách vedení databáze údajů o terénu a překážkách a předávání údajů do databáze,

• vzoru průkazu odborně způsobilé fyzické osoby,

• náležitostech žádosti a dokladech, osvědčení leteckého provozovatele, povolení k provozování leteckých prací a povolení k provozování letecké činnosti pro vlastní potřebu,

• vzoru protokolu a zprávy o výsledku kontroly technického stavu letadla,

• rozsahu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem letadla,

• podmínkách provozování a řízení bezpilotního systému a

• digitální mapě.

Pro vzlet a přistání bezpilotního letadla lze použít jakékoliv plochy, není-li to v rozporu s přímo použitelným předpisem Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/947, opatřením obecné povahy vydaným podle zákona, dokladem osvědčujícím oprávnění k provozu bezpilotních systémů nebo osvědčením k provozu lehkých bezpilotních systémů ve specifické kategorii provozu.

 NahoruLetecké předpisy řady L

Za pravidla létání jsou v České republice považovány letecké předpisy Ministerstva dopravy. Letecké předpisy řady L uveřejňuje Ministerstvo dopravy ČR prostřednictvím Letecké informační služby (LIS) státního podniku Řízení letového provozu ČR (ŘLP ČR, s.p.). Návrhy jejich znění připravuje Úřad pro civilní letectví převážně na základě standardů a doporučených postupů Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).

Za autentická znění leteckých předpisů řady L se považují pouze znění zveřejněná v tištěné podobě Letecké informační příručky. Elektronické či listinné kopie (stejnopisy) nemohou autentická znění předpisů nahradit.

Od 1. ledna 2008 jsou letecké předpisy řady L dostupné bezplatně také prostřednictvím internetového přístupu na webových stránkách Letecké informační služby (LIS).

Předpis L2, Pravidla létání

Předmětu našeho zájmu se týká předpis L2 Pravidla létání a jeho Bezpilotní systémy.

Předpis seznamuje s používanými definicemi a zkratkami, které využijeme dále (nejen v Doplňku X):

• Dálkově řízené letadlo (RPA) je bezpilotní letadlo, které je řízeno z dálkově řídicí stanice.

• Letecká informační příručka (AIP) – příručka vydaná státem nebo pověřenou organizací, obsahující letecké informace trvalého charakteru, důležité pro letecký provoz.

• Vztažný bod letiště (ARP) – geografický bod, též bod v prostoru, který slouží jako oficiální referenční bod pro určení přesné polohy a orientace letiště.

• Řízený okrsek letiště (CTR) – úsek vzdušného prostoru sloužící k ochraně provozu na letištích a letadel letících po okruhu.

• Letištní provozní zóna (ATZ) je vzdušný prostor stanovených rozměrů, který slouží k ochraně letištního provozu. Je zřízena na letištích, kde není poskytována služba řízení letového provozu.
  Je vymezena horizontálně kružnicí (nebo její částí), tvořící ochranné pásmo (OP) o poloměru 5,5 km od vztažného bodu letiště a vertikálně zemským povrchem a nadmořskou výškou 1 200 m (pokud ÚCL nestanoví jinak).
  Zasahují-li do prostoru ATZ vertikálně nebo…