Hydroizolace

6.4.1

Hydroizolace

Ing. Bohumír Číhal

Ochrana spodní stavby proti vodě a radonu ovlivňuje významné parametry stavební konstrukce, jakými jsou její užitná hodnota, trvanlivost a možnost využívání suterénních prostor. Vzhledem k tomu, že izolace spodní stavby jsou po svém zabudování nepřístupné, je zřejmé, že musí být navrhovány s největší odpovědností a z kvalitních materiálů, jejichž životnost odpovídá předpokládané životnosti stavebního díla. Náprava jakékoliv chyby při projektování nebo při provádění vyžaduje zpravidla značný zásah do konstrukce stavby a jejího okolí, který je časově náročný a spojený s vysokými finančními náklady.

Z širšího hlediska je při návrhu spodní stavby objektu vyřešit základní otázku její ochrany proti vnějším vlivům – vodě v jejich specifických podobách a radonu. Praktické provedení obou druhů izolací se v mnohých případech shoduje a nastoluje se otázka: proti jakým vlivům stavbu izolovat a jakým způsobem.

Spojení funkce protiradonové izolace a hydroizolace

V určitých případech se nabízí možnost, aby ochranu stavby proti vodě i radonu zajišťovala jediná izolace. Otázkou je, ve kterých případech je toto řešení vhodné? Při rozhodování je třeba si uvědomit, že požadavky na bezpečnost a kvalitu izolace jsou v obou případech značně protichůdné.

U hydroizolací jsou nejvyšší nároky kladeny tam, kde je objekt zakládán pod hladinou spodní vody, nebo kde se kolem podzemních konstrukcí vyskytují nepropustné zeminy. V případě protiradonové izolace je tomu naopak. Nejvyšší bezpečnost a spolehlivost musí vykazovat v zeminách suchých a vysoce propustných. V zeminách nepropustných nebo dokonce pod hladinou spodní vody je jen velmi malé nebo téměř žádné množství půdního vzduchu, který se navíc může šířit jen difúzí, naproti tomu pro suché a propustné podloží je charakteristický vysoký obsah půdního vzduchu a jeho transport prouděním. Z toho například vyplývá, že v případě objektu na podloží o středním nebo vysokém radonovém riziku musíme na ochranu budoucí stavby vždy použít kvalitní, trvanlivé a spolehlivé izolační materiály, byť by k tomu z hydroizolačního hlediska nebyly důvody.

Úkolem projektanta je získat potřebné informace pro posouzení vlivů působících na konstrukci a na jejich základě rozhodnout o nejvhodnějším způsobu řešení. V této kapitole uvádíme základní problematiku hydroizolací a požadavky na ně kladené.

NÁVRH HYDROIZOLACE

Hydroizolace staveb se navrhují tak, aby bránily pronikání vod v kapalném nebo tuhém skupenství do chráněných konstrukcí nebo na jejich chráněný povrch, pokud speciální předpisy nebo požadavky objednatele nestanoví jinak. Připouští-li se pronikání vody v libovolném skupenství do konstrukce, chráněného nebo vnitřního prostoru, nesmí být pronikající voda na závadu funkci konstrukce nebo prostoru. Stavební konstrukce se navrhují tak, aby se dosáhlo jejich příznivého vlhkostního stavu a režimu. K tomu se doporučuje

• zamezit nebo omezit transport vody do konstrukce;

• omezit množství technologické vody;

• omezit množství pohlcené vody srážkové;

• vyloučit nebo omezit kondenzaci vodní páry v konstrukcích nebo na jejich povrchu;

• umožnit únik vody z konstrukcí větráním popř. vodivostí vlhkosti a výparem z povrchu.

Hydroizolační principy

K hydroizolační ochraně stavebních konstrukcí i chráněného nebo vnitřního prostředí lze použít přímé hydroizolační principy, zabraňující nebo omezující nežádoucí šíření vody, anebo nepřímé hydroizolační principy, kterými se snižuje nebo odstraňuje astrofyzikální namáhání konstrukcí.

Tab. č. 1:Hydroizolční principy podle ČSN P 73 0600

Hydroizolační konstrukce a opatření

Hydroizolační konstrukce se vytvářejí z materiálů odolných proti působení vody a výrazně omezujících nebo zamezujících šíření vody. V případě skládaných konstrukcí se uplatní těsnění nebo tvarové řešení styků. Hydroizolační vlastnosti pórovitých stavebních materiálů se upravují penetrací a impregnací povrchů těsnicími látkami nebo hydrofobizací povrchů nebo struktury materiálů.

 NahoruSpolehlivost hydroizolačních konstrukcí

Hydroizolační konstrukce se porovnávají podle spolehlivosti, s jakou zajišťují splnění své

hydroizolační funkce. Na spolehlivost hydroizolačních konstrukcí má největší vliv

• mechanická odolnost;

• možnost kontroly funkce před předáním;

• možnost lokalizace vady nebo poruchy;

• opravitelnost vady nebo poruchy.

 NahoruKonstrukční principy

Při navrhování hydroizolačních konstrukcí se uplatňují následující konstrukční principy:

• monolitické masivní samonosné konstrukce

  • dodatečně těsněné injektáží;

  • s opatřeními zvyšujícími hydroizolační účinnost (těsnění pracovních a dilatačních spár), součástí je dotěsnění injektáží;

  • s opatřeními zvyšujícími hydroizolační účinnost, s přídavnou vrstvou, součástí je dotěsnění injektáží;

• skládané masivní samonosné konstrukce;

• skládané masivní samonosné konstrukce s opatřeními zvyšujícími hydroizolační účinnost (těsnění a tvar styků), součástí je dotěsnění injektáží;

• clony v masivních konstrukcích omezující šíření kapilární vody v důsledku dodatečné úpravy pórovitosti;

• monolitické měkké nesamonosné konstrukce

  • z jedné vrstvy materiálu;

  • z jedné vrstvy materiálu s kontrolovanými spoji;

  • z jedné vrstvy materiálu s překrytými spoji (více vrstev materiálu);

  • se zabudovaným kontrolním systémem;

  • skládané z tvrdých nebo měkkých prvků nesamonosné.

Orientační hodnocení spolehlivosti vybraných hydroizolačních konstrukcí uvádí následující tabulka.

Tab. č. 2: Třídy spolehlivosti hydroizolačních požadavků

 NahoruHydroizolační opatření

V návrzích hydroizolací se uplatňují následující konstrukční hydroizolační opatření:

• snížení hydrofyzikálního namáhání;

• odvodnění chráněného prostředí;

• vytvoření hydroakumulačního prostoru nebo konstrukce kombinovaných s větráním

• úprava chráněného prostředí (úprava teplotních a vlhkostních parametrů vnitřního vzduchu);

• zvýšení povrchové teploty konstrukcí;

• změna provozního režimu konstrukcí

• vzduchové vrstvy;

• snížení kapilárního tlaku elektrokinetickými metodami.

 NahoruOrganizační hydroizolační opatření

O využití organizačních hydroizolačních opatření je třeba rozhodnout již při zahájení příprav stavebního záměru. V některých případech mají vliv na využitelnost prostor popř. budoucí výnosy z nich. Organizačních opatření představují:

• výběr prostředí (staveniště) – kromě podkladů získaných z údajů hydrofyzikálních a mapových se doporučuje nepodceňovat informace získané místním průzkumem (z historických pramenů, ze sdělení pamětníků, ale též z posouzení možného rizika nestandardního chování člověka v krajině);

• tvar objektu nebo konstrukce – spolehlivosti hydroizolace prospívá jednoduchý tvar, minimální výskyt dilatačních spár, koordinace výškových úrovní založení, řešení stejného sedání částí objektu apod.;

• osazení objektu do terénu, výškové uspořádání vůči návrhové hladině podzemní vody;

• umístění objektu nebo jeho částí v prostředí;

• dispoziční řešení prostor, využití prostor, které jsou v kontaktu s namáhajícím prostředím;

• omezení rizikových jevů (dilatační spáry, prostupy).

 NahoruHydroizolační prvky

Hydroizolační konstrukce se skládají z jednotlivých hydroizolačních prvků. Pro každý druh hydroizolační konstrukce je třeba navrhnout použití odpovídajících hydroizolačních prvků. Při navrhování hydroizolačních konstrukcí se uplatňují

• hydroizolační vrstvy všeho druhu;

• přepážky z nepropustného materiálu v masivní konstrukci – užívají se například v průniku hydroizolačního povlaku železobetonovou konstrukcí (pata sloupu, pata obvodové stěny propojené výztuží se základovými pásy);

• rozvody pro injektážní hmotu;

• injektáž připravených dutin těsnicími hmotami;

• utěsnění konstrukcí a rozvodů prostupujících hydroizolační konstrukcí;

• vložky z materiálu bobtnajícího při kontaktu s vodou vkládané např. do pracovních spár masivní konstrukce

• hydroizolační úprava povrchu masivní konstrukce – izolační nebo hydrofobizující nátěry a nástřiky.

Nejvýznamnějším ukazatelem, na kterém závisí návrh této ochrany je míra hydrofyzikálního namáhání. Ta se předběžně stanovuje při hydrogeologickém průzkumu území, do kterého má být stavba umístěna. Konečné rozhodnutí o skutečné hydrofyzikální expozici je však na projektantovi, který musí zohlednit spolu s uživatelskými požadavky a technickým řešením stavby také způsob osazení stavby do terénu, odvodnění základové spáry, vztah k okolí a další vlivy.

Hydrofyzikální namáhání hydroizolace

Stavby jsou namáhány vodou, vyskytující se v různorodých formách v přírodě i ve stavbě, v míře závislé na situování objektů v krajině, osazení v terénu, provozu uvnitř i vně objektů i způsobu realizace staveb apod. Různé formy výskytu vody v přírodě i ve stavbě charakterizují některé společné prvky hydrofyzikální expozice, kterou lze rozdělit do následujících kategorií:

 NahoruP

Namáhání vodou v plynném skupenství (vodní parou)
Vzniká

• v důsledku koncentrace vodní páry ve vzduchu, která je projevem sorpční vlhkostí materiálů;

• následkem difúze, způsobené různými parciálními tlaky vodní páry na površích konstrukcí, která může vést k následné kondenzaci vodní páry v konstrukcích;

• v důsledku výparu vlhkosti z povrchu vlhkých stavebních konstrukcí, při němž dochází v uzavřených prostorách budov ke zvýšení vlhkosti vnitřního vzduchu;

• působením tlaku vodní páry, vyvíjeném vzestupem teploty vlhkých stavebních materiálů v uzavřené materiálové struktuře nebo v konstrukci.

Namáhání kondenzátem

Vzniká, dochází-li na povrchu stavební konstrukce ke kondenzaci vzdušné vlhkosti v důsledku poklesu povrchové teploty konstrukcí pod rosný bod.

Namáhání odstřikující vodou

vzniká, působí-li na stavební konstrukci dopadající voda, která se odrazila od volných přilehlých povrchů (tato voda obvykle na stavební konstrukci přináší látky z povrchů, ze kterých se odrazila).

 NahoruA

Namáhání vzlínající vlhkostí

Vzniká, působí-li na stavební konstrukci voda, šířící se v přilehlém pórovitém horninovém prostředí nebo ve stavebních…