Navrhování protiradonových opatření

6.4.2.1

Navrhování protiradonových opatření

 NahoruKontaktní konstrukce

Kontaktní konstrukce se navrhují z materiálů trvanlivých, dostatečně pevných a nedrobivých tak, aby vytvářely vhodný podklad pro hydroizolaci nebo radonovou izolaci a umožňovaly provedení plynotěsných prostupů. Musí výrazně omezovat konvekci půdního vzduchu (nesmí obsahovat otvory procházející celou tloušťkou konstrukce a nevyplněné spáry). Povrch podkladu musí respektovat druh použité hydroizolace nebo radonové izolace. Zpravidla se vyrovnává potěrem z jemnozrnné malty (10 až 25 mm). Všechny trhliny musí být vyspraveny. Materiály se svisle orientovanými dutinami mohou být použity pro suterénní stěny jen tehdy, budou-li tyto dutiny přerušeny v úrovni stropu nad každým podzemním podlažím, popř. v úrovni stropu 1. NP. Podkladní betony se doporučují minimální tloušťky 100 mm a s celoplošným vyztužením sítí 150 x 150 mm při horním povrchu (resp. rozptýlenou výztuží). Pozornost třeba věnovat napojení podkladních betonů na základové pasy. Vodorovné prostupy se doporučuje provádět o průměru 30 až 110 mm ve vzájemné vzdálenosti 2 až 3 m základovými pasy pod vnitřními stěnami, jejichž volná výška (vzdálenost od spodního líce podkladního betonu ke spodní úrovni základového pasu) je větší než 400 mm. Prostupy se umístí co nejblíže ke spodnímu líci podkladní betonové desky.

 NahoruProtiradonová izolace

Protiradonová izolace plní současně funkci hydroizolace, a proto se navrhuje tak, aby splňovala požadavky ČSN P 73 0600 Hydroizolace staveb – Základní ustanovení a ČSN P 73 0606 Hydroizolace staveb – Povlakové hydroizolace – Základní ustanovení, zejména, aby odolávala hydrofyzikálnímu, mechanickému i korozivnímu namáhání.

Protiradonová izolace se navrhuje a provádí tak, aby byla celistvá a spojitá v celé ploše kontaktní konstrukce. Celistvost se dosahuje zejména realizací plynotěsných spojů a prostupů. Přípustné jsou pouze takové typy spojů, které byly odzkoušeny při měření součinitele difuze radonu. Protiradonová izolace se navrhuje tak, aby nedošlo k jejímu porušení předpokládanými deformacemi podkladních a základových konstrukcí.

Dimenzování (počet, tloušťka a druh jednotlivých vrstev) se provádí tak, aby rychlost plošné emise z volného povrchu izolace (bez následných vrstev) byla menší než vypočtená způsobem stanoveným podle této normy.

Celistvost a neporušenost protiradonové izolace se kontroluje metodou a v časovém rozvrhu stanovenými projektantem pole typu izolačního systému.

 NahoruVětrací systém podloží

Funkčnost větracích systémů podloží je založena na

• odvodu půdního plynu z odsávacích prostředků;

• zajištění dodávky vnějšího nebo vnitřního vzduchu do některých odsávacích prostředků včetně odvodu vzduchu ze zbývajících odsávacích prostředků (kolem objektu jsou nepropustné vrstvy, objekt má více podzemních podlaží).

Základním prvkem větracích systémů podloží jsou odvětrávací prostředky, které zajišťují výměnu vzduchu mezi podložím a sběrným vzduchotechnickým potrubím, kterým se vzduch ze zeminy odvádí nebo naopak do zeminy přivádí. Rozlišují se čtyři typy odsávacích prostředků

• odsávací potrubí, které je určeno k položení do drenážní vrstvy nebo do drážek ve stávajících podlahách a navrhuje se nejčastěji z perforovaných plastových trub či hadic nebo z děrovaných keramických, betonových a kameninových tvarovek;

• odsávací vrt, což je perforované potrubí, které se zavrtává do původní zeminy pod stávající podlahy, aniž by došlo k jejich porušení. Navrhuje se nejčastěji z tuhých plastových trub, ocelových trub s plastovou vložkou nebo nerezových trub. Zavrtávání je možné provádět ze sklepa, z montážní jámy v jedné z místností nebo z exteriéru;

• odsávací jímka je volný vzduchový prostor pod podlahou domu o objemu alespoň 10 dm³. Konstrukce jímek bývá nejčastěji plastová, ale lze ji vytvořit i z betonových nebo ostře pálených plných cihel kladených bez malty ve svislých spárách;

• odsávací studna je suchá část studny, nacházející se buď pod domem nebo v jeho blízkosti, která má netěsnou konstrukci umožňující nasávání vzduchu z přilehlé zeminy.

 NahoruOdsávací potrubí a jímky

Odsávací potrubí a odsávací jímka, je-li umísťována pod novou stavbu, se ukládají do souvislé drenážní vrstvy o nejmenší tloušťce 150 mm, vytvořené z přírodního nebo umělého kameniva zpravidla frakce 16/32. Podklad drenážní vrstvy se spáduje k místům odvodnění drenážní jámy. Pro zajištění funkčnosti větracího systému nesmí dojít k zaplavení drenážní vrstvy. Odsávací potrubí se ukládá v mírném sklonu od sběrného odvětrávacího potrubí tak, aby případný kondenzát mohl odtékat do drenážní vrstvy. Proti penetraci drenážní vrstvy při betonáži podkladní betonové desky se drenážní vrstva na povrchu chrání (např. geotextilií, fólií, lepenkou, tepelně izolačními deskami nebo jiným vhodným materiálem).

Obr. č. 1: Odvětrání pomocí odsávacího potrubí

Odsávací potrubí se zavádí do každé sekce ohraničené základovými pásy. Vzájemná vzdálenost rovnoběžně umístěných odsávacích trub nemá být menší než 2,0 m a větší než 4,0 m. Průměr odsávacího potrubí se při přirozeném způsobu větrání volí v rozmezí 80 až 100 mm a při nuceném způsobu větrání mezi 50 až 70 mm.

U stávajících staveb se doporučuje klást odsávací potrubí po obvodě místnosti, aby byl největší podtlak dosažen pod místem napojení podlahy na stěnu. Umísťuje-li se odsávací potrubí do drážek ve stávajících podlahách, má mít drážka hloubku alespoň 150 mm pod spodní úroveň podlahy a šířku alespoň 300 mm. V drážce se odsávací potrubí obsype štěrkem.

 NahoruOdsávací vrty

Odsávací vrty a jejich délka se navrhnou tak, aby pod každým pobytovým prostorem byly v závislosti na jeho velikosti jeden či dva vrty a aby na 1 m délky vrtu připadla podlahová plocha:

• do 5 m² v případě, že podlaha je netěsná a zároveň podíl k_d /k_s ≤ 1;

• cca 5 až 10 m² v případě, že je buď podlaha netěsná a zároveň podíl k_d /k_s > 1, nebo podlaha je alespoň 3. kategorie těsnosti a zároveň podíl k_d /k_s ≤ 10;

• cca 10 až 15 m² v případě, že podlaha je alespoň a zároveň podíl k_d /k_s > 10.

Průměr odsávacího vrtu se při nuceném způsobu větrání stanoví mezi 50 až 70 mm a při přirozeném způsobu větrání má mít vrt průměr alespoň 100 mm. Pasivní odvod půdního vzduchu z odsávacích vrtů je možný jen tehdy, jsou-li podlahy alespoň 3. kategorie těsnosti a za předpokladu, že vrchní vrstva podloží má vysokou propustnost a zároveň platí, že k_d /k_s > 10.

 NahoruOdsávací jímka

Odsávací jímka musí mít objem alespoň 10 dm³. U nových staveb se jímky umísťují do každé sekce ohraničené základovými pasy. Zřizují se zásadně v drenážní vrstvě ve středu sekce, aby mohly půdní vzduch odsávat celým svým účinným povrchem. Za těchto předpokladů připadá na jednu jímku podlahová plocha cca 50 m².

Instalace odsávacích jímek pod stávající stavby je vhodná jen tehdy, jsou-li stávající podlahy alespoň 3. kategorie těsnosti a poměr propustnosti vrchní vrstvy podloží nacházející se těsně pod podlahami a níže situovaného podloží k_d /k_s je nejméně 10. Jímka nesmí být umístěna do podloží o nízké propustnosti.

Půdní vzduch se z jímky odvádí zásadně aktivně pomocí ventilátoru, který má být schopen vytvořit v jímce podtlak větší než 150 Pa. Není-li přípustná ani částečná destrukce podlah, je možné u stávajících staveb zřizovat jímku i v blízkosti základových pásů. Je přitom třeba zohlednit její nižší účinnost a možnosti promrzání základové půdy.

 NahoruOdsávací studna

Stávající studnu na vodu lze pro odvod půdního vzduchu v podobě odsávací studny využít za těchto předpokladů:

• studna se nachází buď přímo v domě nebo v jeho těsné blízkosti (max. vzdálenost závisí na propustnosti podloží);

• konstrukce studny v kontaktu s podložím musí být propustná;

• hladina vody ve studni je celoročně alespoň 0,5 m pod podlahou domu.

Půdní vzduch z odsávací studny se zásadně odvádí aktivním způsobem.

 NahoruKonstrukční doporučení

V rámci jednoho objektu lze kombinovat různé typy odsávacích prostředků. Vzdálenost odsávacích prostředků od obvodových stěn je také limitována možností promrzávání základové půdy. Ventilátor se umísťuje v takových místech, aby potrubí procházející interiérem bylo na sací straně ventilátoru. Zvažovat je třeba opatření na snížení hluku a vibrací.

 NahoruKonstrukce těsného sběrného potrubí

Nejčastěji se používají plastové trouby na bázi PVC, PE nebo PP s kruhovým nebo hranatým průřezem. Sběrné potrubí se obvykle skládá z horizontální části, která slouží k vzájemnému propojení jednotlivých odsávacích prostředků, a z části stoupací, dopravující půdní vzduch do exteriéru. Sběrné potrubí (v interiéru plynotěsné) se vede v trvalém sklonu k odsávacím prostředkům (odtok případného kondenzátu).

Vyústění sběrného potrubí do vnějšího prostředí nesmí být umístěno tak, aby vyfukovaný půdní vzduch mohl být nasáván zpět okny. Doporučuje se realizovat stoupací potrubí procházející interiérem objektu až na střechu. U stávajících staveb lze toto potrubí umístit do neprovozovaných komínových průduchů. Využití neupravených, vzduchotěsně nevyvložkovaných průduchů pro odvod půdního plynu je nepřípustné.

 NahoruVodorovná kontaktní konstrukce

Vodorovné kontaktní konstrukce nad podpodlahovou vrstvou s instalovaným ventilačním systémem se provádějí

• v 3. kategorii těsnosti – u větracích systémů podloží aktivně větraných, které jsou instalovány do stávajících staveb (s výjimkou prostor s OAP od 600 do 1 200 Bq/m³ s vlhkostní problematikou, kde je, jak uvádíme výše, požadováno provedení v 1. kategorii těsnosti);

• v 1. kategorii těsnosti – v ostatních případech; protiradonová izolace se navrhne podle doporučení normy pro konkrétní situace.

 NahoruPozor!

Při nasávání vzduchu do podpodlahových vrstev z interiéru je třeba zajistit, aby nedošlo v žádném případě ke zpětnému proudění (např. při poruchách nebo při cyklickém provozu zařízení).

U aktivně větraných systémů podloží je třeba ověřit, zda neohrožují provozní funkce a bezpečnost tepelných spotřebičů s otevřeným spalováním (kamna, kotle a jiné spotřebiče).

 NahoruVentilační vrstva v kontaktní konstrukci

Ventilační vrstva v kontaktní konstrukci musí být v celé ploše spojitá aby umožnila volné proudění vzduchu. Má být navržena tak, aby v jejím prostoru nedocházelo ke kondenzaci vodní páry. V opačném případě musí být uzpůsobena tak, aby kondenzát nenarušil její funkci.

Větrána může být venkovním nebo při aktivním způsobu i vnitřním vzduchem. Ve ventilační vrstvě se doporučuje udržovat mírný podtlak proti tlaku vzduchu v interiéru.

K zajištění spolehlivé výměny vzduchu ve ventilační vrstvě po celý rok má být ventilační vrstva větrána, je-li

• její efektivní vrstva menší než 20 mm a zároveň její plocha větší než 8 m² ;

• její efektivní výška v rozmezí 20 až 50 mm a zároveň její plocha je větší než 30 m² ;

• nemožné dosáhnout pasivním způsobem provětrávání ventilační vrstvy po celé její ploše.

Pasivní odvětrávání se vždy realizuje prostřednictvím stoupacího potrubí, procházejícího interiérem budovy až nad střechu. Odvětrání jen do obvodových stěn je nepřípustné. U pasivního způsobu odvětrávání lze průduchy v obvodových stěnách akceptovat jen výjimečně při splnění podmínek stanovených normou.

Není-li možná instalace stoupacího potrubí až nad střechu, navrhne se odvětrání aktivní s vyústěním na vnější stěně obvodové stěny nebo na pozemku vedle domu tak, aby vyfukovaný půdní vzduch nemohl být nasáván zpět okny.

Pro vytvoření ventilačních vrstev lze při respektování mechanických vlastností použít plastové profilované (nopované) fólie, ale nikoliv ve funkci protiradonové izolace.

Intenzita výměny vzduchu ve ventilační vrstvě se počítá a navrhuje podle doporučení uvedených v normě.

 NahoruIzolační podlaží

Vstup do izolačního podlaží se doporučuje umístit mimo interiér. Je-li vstup ve stropní konstrukci, provede se plynotěsně. Vodovodní a kanalizační přípojky procházející izolačním podlažím se opatří tepelnou izolací. Je-li prostor větrán vnějším vzduchem, musí se stropní konstrukce tepelně izolovat.

Počet, rozměry a poloha větracích průduchů v obvodových i vnitřních stěnách se navrhují podle doporučení v normě. Otvory se umístí tak, aby nedocházelo ke vnikání povrchové vody a účinnost nebyla snížena sněhovou pokrývkou.

Svislé odvětrávací potrubí se doporučuje vyvést nad střechu, v části vedoucí přes interiér budovy musí být v plynotěsném provedení (např. lepené hrdlové spoje u potrubí z PVC).

Objekty s kontaktním podlažím bez pobytového prostoru

U nových staveb se kontaktní podlaží požadují minimálně v 2. kategorii těsnosti, u starých se připouští provedení v 3. kategorii těsnosti. Ve všech místech kontaktního podlaží musí fungovat po celý rok spolehlivá výměna vzduchu. Při aktivním větrání zejména větší intenzity se doporučuje použít systém, umožňující zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu.

Pro stropní konstrukce nad kontaktním podlažím uvádí norma požadavky podle kategorie těsnosti.

Kombinace těsné stavební konstrukce a nuceného větrání pobytového prostoru

U nových staveb se kontaktní konstrukce požadují nejméně ve 2. kategorii těsnosti. U stávajících se připouští 3. kategorie těsnosti. Nuceně se větrají nejméně

• u stávajících staveb všechny místnosti pobytového prostoru v kontaktních podlažích, v nichž OAR překračuje hodnotu 400 Bq/m³ nebo místnosti, u kterých podrobná diagnostická měření jednoznačně prokázala, že jsou zdrojem radonu v domě;

• u nových staveb všechny místnosti pobytového prostoru v kontaktních podlažích.

Doporučuje se příčné přetlakové větrání s přívodem vzduchu shora a odtahem pod dveřmi, obsahující filtr vnějšího vzduchu a těsný rekuperátor tepla s ověřenou účinností alespoň 60 % a automatickou regulaci.

Připojení inženýrských sítí, prostupy kontaktními konstrukcemi

Doporučuje se navrhovat stavbu tak, aby prostupů kontaktními konstrukcemi bylo co nejméně.

Prostupy protiradonovou izolací se řeší plášťovou troubou s pevnou přírubou. Prostor mezi plášťovou troubou a potrubím nebo kabelem se vyplňují těsněním, zajišťujícím plynotěsnost (např. trvale pružným tmelem, gumovými profily apod.). Protiradonová izolace se plynotěsně napojí na přírubu plášťové trouby (nalepením, natavením, sevřením mezi volnou a pevnou přírubou apod.).

Obr. č. 2: Příklad prostupu potrubí s přírubou

V místech, kde nelze umístit plášťovou troubu s přírubou, se použije plášťová trouba bez příruby, k níž se protiradonová izolace, není-li to v rozporu s ČSN P 73 0600 a ČSN P 73 0606, plynotěsně připojí

• pomocí manžety z izolace osazené na plášťovou troubu nebo

• ukončením izolace u plášťové trouby, utěsněním spáry mezi izolací a pláštěm trouby trvale pružným tmelem a přelepením spáry manžetou ze samolepícího pásku.

Prostupy vodotěsnou betonovou konstrukcí se zásadně řeší plášťovou troubou opatřenou expanzními pásky s pevnou přírubou, která se do konstrukce osazuje tak, aby beton obklopoval přírubu z obou stran.

Podlahové vpusti se doporučují v provedení s přírubou, na kterou se plynotěsně napojí protiradonová izolace.

Ohraničující konstrukce instalačních kanálků, u nichž nelze zajistit plynotěsnost zakrytí, se požadují v 1. kategorii těsnosti.

V místě připojení instalačních kanálů a kolektorů k objektu se zhotoví přepážka z těsné konstrukce 1. kategorie s těsně provedenými prostupy instalací. Vstup do kanálu či…