Je známo, že zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, a stejně tak i stavební zákon, doznaly za poslední léta poměrně významných změn, a to zejména v reakci na evropskou právní úpravu a její vývoj. Další nezanedbatelné změny obou předpisů a procesu posuzování vlivů na životní prostředí jsou také obsahem připravované velké novely stavebního zákona. Předmětem tohoto textu je představit tzv. mezistátní posuzování koncepcí a záměrů s přeshraničními vlivy na životní prostředí, které by mělo ve stanovených případech probíhat společně s posouzením vnitrostátním, běžně nazývaným jako proces „EIA“ a „SEA“.
Mezistátní posuzování jak záměrů, tak i koncepcí obecně (nikoliv tedy pouze dle stavebního zákona) upravuje zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v hlavě II. Jedná se o transpozici Úmluvy o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států uzavřené v roce 1991 ve Finsku, tzv. „Úmluvy Espoo“, kterou Česká republika ratifikovala 26. 2. 1991. Protokol SEA přijatý na zvláštním zasedání smluvních stran Espoo úmluvy 21. května 2003 v Kyjevě Česká republika ratifikovala dne 19. 7. 2005, nicméně v platnost vstoupil až 11. 7. 2010.
Hlava druhá zákona o posuzování vlivů upravující mezistátní posuzování vlivů na životní prostředí je rozdělena na část pojednávající o záměrech a koncepcích s přeshraničními vlivy prováděných na území České republiky i o záměrech a koncepcích s přeshraničními vlivy prováděných v sousedním státě. Co se týče záměrů, zákon v ust. § 11 odst. 1 stanoví, že předmětem mezistátního posuzování jsou záměry uvedené v příloze č. 1 a záměry dle § 4 odst. 1 písm. d) a e) (záměry podléhající zjišťovacímu řízení a jejich změny), pokud dotčené území může zasahovat i mimo území České republiky, příp. pokud o takové posuzování stát, jehož území může být zasaženo závažnými vlivy na životní prostředí, požádá. Při samotném posuzování je postupováno dle ustanovení hlavy II a mezinárodních smluv, a pokud tyto nestanoví žádnou odlišnou úpravu také podle úpravy klasického vnitrostátního posuzování obsažené v hlavě I. téhož předpisu. Prakticky se přeshraniční posuzování vlivů záměru s vnitrostátním posouzením časově téměř překrývá, a nemělo by tedy v rámci procesu EIA představovat samo o sobě významné prodloužení. Ministerstvo životního prostředí má povinnost předložit oznámení záměru s přeshraničními vlivy na životní prostředí nebo záměru, u kterého si o to příslušný stát požádal, dotčenému státu, společně s informacemi o procesu posuzování, o příslušném úřadu a také o možných navazujících řízeních. Kromě toho zašle ministerstvo životního prostředí dotčenému státu také dokumentaci projednávaného záměru. Pokud o to následně dotčený stát požádá, proběhnou k příslušnému záměru tzv. mezistátní konzultace, jejichž proces upravuje podrobně hlava II. zákona o posuzování vlivů. V opačném případě proběhne na území dotčeného státu „pouze“ seznámení veřejnosti se záměrem, a to způsobem, jakým by k němu došlo v případě záměru plánovaného na území tohoto dotčeného státu. Dotčený stát a jeho veřejnost mohou k záměru s přeshraničními vlivy uplatňovat vyjádření, která budou následně zapracována příslušným orgánem do stanoviska EIA,…
